středa 31. března 2010

Uživatelský posun Facebooku

Nejprve upozorňuji, že tato má úvaha nevychází z nějakých exaktních čísel, ale je pouhým dojmem každodenního uživatele Facebooku.

Zjednodušeně se dá říct, že statusy ustupují. Všiml jsem si, že se na mé "zdi" objevuje čím dál tím méně těchto krátkých vzkazů a je plná různých odkazů. Zanedlouho pro mne Facebook bude plnohodnotným zpravodajským kanálem, kde se rychle dozvím vše, co se stalo ve světě, ale také aktuální zprávy z blízkosti svých "přátel".

Uživatel si nacvaká členství na různých zpravodajských a zájmových stránkách a z Facebooku mu tak vlastně vzniká internetový online deník, který je neustále aktualizován. Večer pak usedá k televiznímu zpravodajství s tím, že vše podstatné už zná.

Z Facebooku přestává být virtuální pavlač a stává se zajímavou infotainmentovou platformou, kde mi mí "přátelé" nabízí k poslechu hudbu, co je zrovna zaujala, odkazy s novinkami z celého světa i fotky ze svého blízkého okolí. A i tento blog se zanedlouho na "zdi" mých "přátel" objeví jako poznámka.

Osobně píšu již jen tvíty, které se díky propojení dostávají také na Facebook a i na Google Buzz (Ovšem, kdo dneska pořádně ví, co to ten Buzz je.)

... a to se mi líbí ;-)

úterý 30. března 2010

Má rozlučka s telegramem, aneb Jak jsem paralyzoval poštu

Umět poslat telegram by mělo patřit k základnímu společenskému vzdělání - stejně jako třeba umět si zavázat kravatu. Tuto staromilskou poučku jsem si uvědomil, když pošta oznámila, že od 1. dubna s telegramy končí. Jelikož jsem nikdy v životě žádný telegram neposlal, rozhodl jsem se, že je potřeba vše napravit. Teď nebo nikdy! Aby vše bylo ještě peprnější, byl jsem s Denisou domluvený, že o půl šesté půjdeme do kina.

17:05
Přicházím na olomouckou hlavní poštu a beru si lístek s číslem 365.

17:06
Na tabuli se objevuje číslo 365 a já mířím k přepážce
- "Dobrý den, chtěl bych poslat telegram."
- "Prosím?"
- "Potřebuju poslat telegram."
- "Opravdu?"
- "Ano, skutečně potřebuju poslat telegram."
- "Moment...."
pošťačka odchází dozadu.

17:11
Pošťačka přichází: "Víte, že můžete poslat éemesku?"
- "Vím, ale já potřebuji poslat telegram."
Pošťačka odchází a já začínám pozorovat zvýšené rojení v zákulisí za přepážkami spojené s divným pohledy mým směrem.

17:16
Píšu SMS Denise, ať koupí lístky.

17:18
Přichází úřednice společně s nejstarší pošťačkou, která ještě telegramy pamatuje. Pamětnice má papírek s čísly a snaží se mě zastrašit cenou telegramu. Na to jsem však připraven a trpělivě přikyvuji. Dostane se mi také poučení, že telegram dostane adresát nejdříve druhý den, kdy mu jej donese doručovatel. Konečně dostávám blanket, který vyplňuji: PRVNI A TAKE POSLEDNI. Obě úřednice velmi pečlivě a pomalu přepočítávají slova. "Když se spleteš, budeš platit zbytek ty," téměř neslyšně varuje starší pošťačka svou mladší kolegyni.

17:20
- "130 korun"
Vytahuji peníze a strkám je za plexisklo. Obě úřednice odchází.

17:25
- "Čekáme na telefonické potvrzení, ještě prosím o chvíli strpení."

17:28
- "Jděte si, prosím, k vedlejší přepážce ke kolegyni, tam to dořešíte, děkuji."

17:31
Telefonát s Denisou, ať na mě nečeká a lístek mi nechá na pokladně.

17:34
Jsem odvelen k další přepážce. Cvrkot v back stage neutichá spíše sílí. Nervózně se čeká na potvrzující telefonát.

17:38
Konečně je vše potvrzeno telefonicky a já se mohu vrátit k předchozí - té druhé - přepážce.

17:40
Nakonec mi byla částka vypočítána na 125 korun a já odbíhám do kina.

Celkově tedy lze říct, že jsem třemi slovy dokázal na více než půlhodinu částečně paralyzovat olomouckou hlavní poštu. Z osobní zkušenosti tedy mohu beze vší pochybnosti potvrdit, že telegram je mrtev. Ale stihl jsem si jeden poslat.

pondělí 29. března 2010

Kde Nova schovává Expozituru?

Původně jsem chtěl něco vypotit o Týtý, ale nakonec se mé intelektuální ego rozhodlo tento produkt nevnímat. Jiná situace by nastala, kdyby se Krysáci dostali do úzké nominace, což však v zemi, kde se nejsledovanější pořad jmenuje Televizní noviny, stejně nikdy nestane :-)

Opět jsem dnes sledoval Kriminálku Anděl a i přes některé výhrady si myslím, že jde v současnosti o nejlepší původní věc, co naše televize nabízí.
Vzpomněl jsem si, že jsem v květnu 2008 psal na RadioTV o dalším kriminálním seriálu, který TV Nova připravuje. Zapamatoval jsem si to podle pěkně blbého názvu - Expozitura. Seriál má pojednávat o zajímavém a v té době celkem aktuálním Berdychově gangu.

Téměř dva roky uplynuly jako voda, televize neví, čím by zaujaly a Nova stále dusí své další eso (Kriminálka Anděl podle mě esem je.) někde v zaprášeném archivu. Nechci být zbytečně paranoidní, ale nevidím logický důvod, proč nevytáhnout Expozituru na televizní obrazovky. Nechci věřit v politicko-obchodní spiknutí, ale seriál stárne a stárne a ztrácí na aktuální štiplavosti...

neděle 28. března 2010

Česká televize stále bojuje s komerčními subjekty

Skutečnost, že Kateřina Fričová přijde o pozici programové ředitelky České televize, je dobrá zpráva. Změnu struktury, kdy budou šéfové jednotlivých kanálů, považuji za kosmetickou úpravu. Jediným, kdo přijde zvenku a může tedy něco vymyslet, je nový šéf jedničky Radan Dolejš.

Mafiózní propletenec tvůrců dramatických kusů v České televizi by potřeboval rozsekat na kusy. Kateřina Fričová také přicházela zvenku, ale nedokázala nic. Naopak, pod jejím vedením se dramatická tvorba České televize ocitla v největší krizi od vzniku Československé televize.

Problém Radana Dolejše je jeho minulost. Nebojte se, nejde o nějaké komunistické stíny. Tentokrát jde o stíny zlaté éry estrád na Nově z druhé polovině devadesátých let. Dolejš tehdy působil jako dramaturg zábavných pořadů jako jsou Čundrcountryshow, Novoty, Dobroty, Horoskopičiny, Skopičny, atp.

Na jednu stranu jsem rád, že se Janeček pokouší o změnu. Na stranu druhou se bojím.... moc bojím. Současný generální ředitel asi nikdy nepochopí, že komerční stanice nejsou pro veřejnoprávní subjekt konkurencí.

Poznámka na závěr: Nedávno mě jeden můj kamarád poprosil, zda bych mu nedoporučil některé kvalitní televizní filmy z České televize pro letošní LFŠ. Poté, co mi upřesnil, že by mělo jít o jeden či dva roky staré snímky, jsem mu s klidným srdcem řekl, že za tuto dobu ČT nevyprodukovala nic, co stojí za zmínku. Dodal jsem, že kdyby přece jenom něco vybrali, vystavují se nebezpečí, že zlegitimizují současnou mizérii v této oblasti.

čtvrtek 25. března 2010

Paroubek je už u moci (poznámka pro ty, co si toho ještě nevšimli)

Dnešní text je jen krátkou poznámkou o současné vládě. Jen slepý a bláhový člověk si může myslet, že máme úřednickou (nebo nadstranickou) vládu. Fischer a spol. jsou pod přímým dozorem SocDem. To je fakt, kterým jen uvozuji svůj blog.

Zajímavější je skutečnost, že spousta lidí se otřásá hnusem, když jim někdo řekne, že volby vyhraje Paroubek se svými kumpány. Létají tu silná slova o protestech, o tom že to nemůžeme nechat jen tak, atp.... Zároveň však říkají, že současná vláda není zase tak špatná. Obecně se v médiích popisuje tato vláda jako oblíbená u veřejnosti. A tím se vracíme k úvodu tohoto blogu...

Mimochodem, ODS je v naprostém rozkladu, což umetlo krásnou dálnici k vítězství SocDem v letošních parlamentních volbách.

pondělí 22. března 2010

Hloupý název velmi solidního televizního filmu

Nejspíš to bude vypadat, že urputně hledám jakýkoliv způsob, abych mohl pohanět dramatickou tvorbu České televize. Musíte však uznat, že název filmu Zrozen bez porodu nezní dobře, nemá melodii a celkově působí odpudivě. Kdo však překousl tento renonc, musel být velmi příjemně překvapen vysokou úrovní výsledného díla.

Nejsem přílišným fanouškem režiséra Filipa Renče. Z jeho tvorby si nejvíce vážím celovečerního debutu Requiem pro panenku. Jeho další tvorba spadá do průměru až podprůměru. Renč se ve svém vývoji zacyklil v prvoplánově efektních postupech, které se naučil při výrobě reklam.

Renčova režie Zrozen bez porodu se vykazovala - pro mne - překvapivě střídmostí a důrazem na hlavní postavu. Když už režisér sáhl pro nějaký ten efekt, v drtivé většině to bylo účelné a funkční. Filip Renč ukázal, že pokud má chuť, bez problému natrhne všem těm nýmandům, jejichž hlavní obživou je režírování děsivých televizní produktů, šos (nebo prdel - vyberte si dle vlastního naturelu).

Scénárista Josef Klíma svou profesní minulost nezapře a je to tak dobře. V současnosti je nejspíš jediným aktivně působícím autorem, který se nebojí psát o aktuálních kriminálních látkách. Celkově působil scénář trochu jednodušším způsobem, ale byl funkční (některé logické kiksy k takovýmto filmům patří a já je nevyčítám). Lehce navážu na svůj předchozí blog o televizních filmech, když víceméně zopakuji, že by ČT měla točit více filmů o kriminální přítomnosti. Zrozen bez porodu se tomu velmi blížil, přesto bych se nebál odkazovat na konkrétní případy. Toto je ale už čistě věc osobního názoru.

Herecký výkon Simony Stašové nepotřebuje komentáře. Bezchybný, přesný, uvěřitelný - radost se dívat.

Zrozen bez porodu svou atmosférou připomněl velmi povedenou sérií Černí andělé. Osobně mi dal další sílu pravidelně sledovat novou původní tvorbu ČT, protože se ukazuje, že lze natočit dobrý film ve veřejnoprávní produkci.

středa 17. března 2010

Koho volit? Poraďte!



Zrušené podzimní volby mají také jednu skrytou věc - poučený volič bez slepé víry v jednu stranu (za něhož se považuji) se mnohem delší dobu zmítá v problému, komu dát svůj hlas.

Můžeme si to vzít popořádku:

1) SocDem - Nejsem sice levicově smýšlející, ale v dnešní době považuji rozdělení na levici a pravici za přežité. Toto tedy není nepřekonatelný problém. Tím se jeví totálně nesympatický Paroubek a další jeho pohůnci. Z jejich populistických blábolů se člověku, jehož IQ přesáhlo 80 bodů, zvedá žaludek.

2) ODS - V současnosti jde o stranu, která je naprosto ovládaná soukromými subjekty. Její neochota pročistit struktury a zároveň předseda bez jiskry a bez tahu na branku činí z této strany nevolitelný subjekt. Je to škoda, protože některé jejich návrhy znějí velmi rozumně.

3) Komunisti - Nemá smysl dále komentovat.

4) Top 09 - Už jednou jsem se napálil s Unií svobodu (podruhé jsem je volil z trucu a nasranosti na všechny politiky, pozn. pro Lapťáka) a nehodlám svou blbost opakovat podruhé. Tato strana nepřežije první hádky o koryta.

5) Zelení - Stále na mě působí jako banda rozhádaných hipíků. A já hipíky nemám rád. Navíc jsem stále nestrávil některé jejich akce typu - Nechceme radar v Brdech, nebo jak se to jmenovalo. Také škoda, protože jejich nápady jsou někdy velmi zajímavé a nosné.

6) Věci veřejné - Co to, proboha, je? Pražská mediální tlačenka - nic víc!

7) Zemanovci - Jen to ne! Strana placená Sovětským svazem? To už tu bylo.

8) KDU-ČSL - Tuto stranu jsem si nechal na závěr, protože je v současnosti mým favoritem. S rostoucím věkem odpadly některé věci, které mi na nich vadily. Tato strana "černoprdelníků" stojí na křesťanských hodnotách, které nejsou v dnešní době k zahození. Nejsem věřící, ale pochopil jsem, že o to nejde. Křesťanští demokraté půjdou do vlády s každým kromě komunistů (pokud se tedy do sněmovny dostanou a někdo je k vládní spolupráci přizve) a mě to dnes vyhovuje. Představují pro mne tu elementární jistotu demokracie...

Volby se blíží, nechutná volební kampaň začne co nevidět a já stále nevím, koho volit. Nechci se rozhodovat až za plentou, chci to vědět dopředu, a proto se ptám: Koho volit?

neděle 14. března 2010

Zbabělost České televize

Po delší době jsem se dostal k nedělní premiéře na ČT1. Tentokrát šlo o film režisérky Sedláčkové Rytmus v patách. Nechci se zde příliš soustředit na mrzkou kvalitu tohoto díla - umělohmotné dialogy, fádní režie bez jediného nápadu a příšerné herecké výkony (Ještě mi někdo bude tvrdit, že hvězdička Vojtěch Dyk je dobrý herec.) - to všechno dalo dohromady nudné a jalové dílo. V dnešní době jej lze bohužel označit za standard původní dramatické tvorby České televize.

Tentokrát mi jde o jinou věc obecnějšího charakteru. Jedním z kouzel televizní tvorby je i její aktuálnost. Natočit televizní film je mnohem rychlejší, než vyrobit "klasický" film pro kina. Televizní dramata by tedy měla odrážet současné dění ve společnosti. Nemám nic proti tomu, aby se točila historická díla, ale už mě otravuje stále sledovat jakési vyrovnávání se s minulostí, které končí maximálně osmašedesátým. (Seriál Vyprávěj pro jeho otřesnou kvalitu nepovažuji za počin hodný pozornosti.)Televize zhusta točí filmy o socialistickém režimu, ale toto období bych už přenechal historikům.

Naprosto postrádám díla o devadesátých letech minulého století i o prvním desetiletí nového milénia. A zrovna tyto filmy by mohly krásně tnout do živého. Když se však nad tím člověk zamyslí, napadne ho, že zrovna ožehavé otázky nedávné minulosti by mnoha lidem byly nepříjemné. Jenže "nezávislá" Česká televize je pod naprostým dozorem politiků a bez jejich svolení neudělá vůbec nic.

Nebylo by krásné sledovat televizní film o gripenech? A vůbec nevadí, že podle práva není jasné, zda bylo něco spácháno...

čtvrtek 11. března 2010

České pohádky postrádají pořádné zlo

Z českých pohádek v poslední době vymizelo pořádné zlo, vůči němuž by se mohly ty kladné postavy vymezit. Znovu jsem si toho všiml u pohádky Peklo s princeznou (televizní premiéru měla na Film +. To jen do budoucna, až se bude některá z velkých televizí chlubit vlastní českou televizní "premiérou").

Peklo s princeznou je vcelku slušná pohádka se solidní výpravou a vtipnými momenty. Co jsem výrazně postrádal je skutečnost, že naprosto neexistovalo zlo. Těchto zhoubných scenáristických a dramaturgických snah o nekonfliktní zápletky jsem si všiml již při jiných nových filmech určených pro děti.

Vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsme do České televize procpávali Krysáky. V jeden moment nám samotný Jiří "Studio kamarád" Chalupa poslal vlastní verzi vzorového scénáře, který sepsal podle našeho nápadu s tím, že by si to v jeho výrobně takhle nějak představovali. Místo vykreslených charakterů dvou valašských krys a jednoho pražského laboratorního potkana se v jeho textu vyskytovaly tři bílé myšky označené pouze čísly. Celý děj se točil kolem holčičky, která ztratila svou panenku u nějakého rybníka. Tři bílé myšky jí v hledání pomáhaly. To nemluvím o absenci postavy nejdůležitější, i když je možné, že ztracená panenka byla pouhou reinkarnací sádrového trpaslíka Ludvíka.

Vím, že to není úplně přesné přirovnání, protože Krysáci rozhodně nejsou záporní, ale myslím, že tato příhoda pěkně ilustruje strach starých rutinérů z toho, že by děti museli sledovat něco konfliktního. Jenže děti přece milují záporné postavy. Všechny nejlepší české pohádky měly krásné záporáky, co špatně skončili.

Pokud bude pokračovat nastavený model infantilních žvatláren, nikdy se současná tvorba pro děti ani zdaleka nepřiblíží té právem adorované produkce z let dávno minulých.

Fischerova vláda definitivně ztratila auru nepolitického spolku

I ten největší optimista definitivně přichází o jistotu, že Fischerova prozatímní vláda je úřednická a výsostně apolitická. SocDem před malou chvílí oznámila, že ministr vnitra Martin Pecina povede pražskou kandidátku socialistů a zároveň zůstane ve vládě. Tento bezprecendentní krok pohřbívá jakékoliv naděje na budoucí historické hodnocení této vlády s kladným znaménkem.

Definitivně se tak potvrdila skutečnost, že Fischerova vláda je pod přímou kuratelou socialistů a ostatní strany hrají maximálně druhé housle. Pro ODS jde o prohru srovnatelnou s oposmlouvou. Nezbývá než věřit, že prostý občan nebude okrádán jako v době, kdy korupčník nejvyššího řádu Miloš Zeman (který se teď komicky vrací jako záchrance české politiky) seděl v čele české vlády.

úterý 9. března 2010

Chybí mi další píšťalky, a proto se mnou nepočítejte!

Dnešním textem velmi volně navážu na předchozí výpotek o tom, že nemáme v moci zabránit tomu, aby se Jiří Paroubek stal prezidentem.

Jak se blíží volby, tím více je virtuální svět v mém okolí plný více či méně zábavných ataků na pan J. P. (Opět jen pro připomenutí dodám, že rozhodně nejsem jeho příznivcem a považuji tohoto člověka za vraha české moderní levice.). Nejnovější je akce, kdy se šéfovi SocDem. mají posílat fotky s "fakáčem" - ta mi přijde celkem legrační, ale stejně se odmítám celé této antiparoubkovské hysterie účastnit.

Dlouhodobě se na Facebooku (a možná i mimo něj) připravuje Píšťalka pro Paroubka v každém městě. Ponechme stranou skutečnost, že by nejspíš mělo jít o sofistikovanější verzi loňského "vejce". Ani píšťalek se nezúčastním, ale ne pro to, že bych nesouhlasil s občanskou neposlušností. K píšťalce pro Paroubka mi totiž chybí píšťalka pro Topolánka, Filipa, Svobodu, Lišku i Schwarzenberga (Ano, i poslední dva jmenovaní sympaťáci jsou plně zodpovědni za současný bordel kolem nehorázných požadavků odborů, zvyšování schodku státního rozpočtu, možné další devastaci životního prostředí, atp.).

Pokud zůstane jen u hanění Paroubka, což předpokládám, ukáže se další podoba stádnosti našeho národa. Ano, Paroubek je zlo, ale lidí, co můžou za současný marasmus, je mnohem více.

Na závěr si dovolím jednu kacířskou myšlenku. Celkem bych našemu národu přál, aby po červnových volbách sestavili vládu sociální demokrati a komunisté. Jednak by se SocDem. konečně odkopala - tato koalice nám už prakticky vládne několik let a také věřím, že by se zvedla taková vlna odporu, která by smetla i jiný politický neřád v našem státě. A nebo to politické špičky ustojí a my budeme mít, co si zasloužíme.