V neděli 31. ledna běžel na ČT1 od 20:00 Šejk. Ten čněl úplně jinak. Původní dramatickou tvorbu České televize sleduji již dlouho, vytrvale a vždy s nadějí, že se objeví klenot. To, co předvedla Česká televize, když divákům předložila Šejka, jsem ještě nezažil. Velmi dlouho jsem uvažoval, jak opsat své pocity a vyhnout se vulgaritám. 68 minut na mne z obrazovky tryskaly zvratky (Opravdu nevím, jak jinak to nazvat.), za něž by se nemusel stydět ani zasloužilý alkoholik nacpaný antabusem. Šejk se jednoduše ani nedá recenzovat. Proti němu je i film Jak ukrást Dagmaru snímkem, který by mohl bojovat o Zlatou palmu.
Už během Šejka jsem zcela serózně uvažoval o podání trestního oznámení. Bohužel si nejsem vědomý paragrafu, který v českém právní řádu Šejk porušil. Snad jen ten o ochraně mravního vývoje mládeže. Rozhodně by však za tento dryják měly v České televizi padat hlavy zodpovědných spojené s finanční náhradou nákladů spojených s výrobou.
Nevím, jestli Česká televize zkouší, co divák vydrží, ale u Šejka to asi skutečně přehnali. Kdyby vše fungovalo, jak má, pozvala by si Rada České televize šéfdramaturga i programovou ředitelku na kobereček a požadovala zdůvodnění. Myslím, že by se mohla převzít terminologie z EU a "grilování" by mohlo probíhat i pravidelně. Pesimistická varianta - po každé neděli, optimistická varianta - po šesti měsících.
P.S.: Záměrně se v textu vyhýbám slovu film, protože vážně pochybuji, že Šejk si toto označení zaslouží.
