Peklo s princeznou je vcelku slušná pohádka se solidní výpravou a vtipnými momenty. Co jsem výrazně postrádal je skutečnost, že naprosto neexistovalo zlo. Těchto zhoubných scenáristických a dramaturgických snah o nekonfliktní zápletky jsem si všiml již při jiných nových filmech určených pro děti.
Vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsme do České televize procpávali Krysáky. V jeden moment nám samotný Jiří "Studio kamarád" Chalupa poslal vlastní verzi vzorového scénáře, který sepsal podle našeho nápadu s tím, že by si to v jeho výrobně takhle nějak představovali. Místo vykreslených charakterů dvou valašských krys a jednoho pražského laboratorního potkana se v jeho textu vyskytovaly tři bílé myšky označené pouze čísly. Celý děj se točil kolem holčičky, která ztratila svou panenku u nějakého rybníka. Tři bílé myšky jí v hledání pomáhaly. To nemluvím o absenci postavy nejdůležitější, i když je možné, že ztracená panenka byla pouhou reinkarnací sádrového trpaslíka Ludvíka.
Vím, že to není úplně přesné přirovnání, protože Krysáci rozhodně nejsou záporní, ale myslím, že tato příhoda pěkně ilustruje strach starých rutinérů z toho, že by děti museli sledovat něco konfliktního. Jenže děti přece milují záporné postavy. Všechny nejlepší české pohádky měly krásné záporáky, co špatně skončili.
Pokud bude pokračovat nastavený model infantilních žvatláren, nikdy se současná tvorba pro děti ani zdaleka nepřiblíží té právem adorované produkce z let dávno minulých.
