Geniální detektiv všech dob se po dlouhé odmlce vrátil na filmová plátna. Režisér Guy Ritchie, věrný svému stylu, ze Sherlocka Holmese vytvořil akčního hrdinu konce 19. století. Postava vytvořená Sirem Arthurem Conanem Doylem si už o to dlouho říkala. Herecké obsazení (Robert Downey Jr. jako Holmes a Jude Law v roli Watsona) učinilo pro mě z tohoto filmu první velké očekávaní tohoto roku.
Ze snímku jsem neodcházel zklamaný, jde o skutečně zábavnou podívanou, kterou drží ústřední dvojice a šperkuje ji vynikající hudba Hanse Zimmera. Určitě je tato verze zábavnější než příliš popisný a místy nudný anglický seriál, nebo zdlouhavý a velmi rozvláčný sovětský model. I příběh je zajímavý a snesitelný.
Přesto bych měl k filmu dvě velké výtky. Jedna se týká totální absence kokainu. Je smutné, že v současné "politicky korektní" době musí fiktivní postavy ustupovat všeobecně přijímanému statusu dobrého chování. Jenže Sherlock Holmes bez kokainu nemůže existovat. Jeho závislost tvoří nedílnou součást jeho charakteru.
Druhá výtka je - pro mne - mnohem zásadnější. Vadila mi určitá emancipace Watsonova intelektu. Většinu filmu měl divák pocit, že sleduje dvě stejně inteligentní postavy. Neobjevil se ani jeden Watsonův kouzelný údiv na bystrým mozkem jeho přítele. Tvůrci si Holmesova génia v podstatě schovali až na samotný závěr. Ten mnohé napravil i celkem jasně naznačil, že se brzy můžeme dočkat na pokračování a tentokrát by se na scéně měl objevit samotný profesor Moriarty.
