Generaci elit vystřídali mistři průměrnosti

Omlouvám se za délku dnešního textu. Obvykle bývám stručnější. Ale musel jsem se svěřit s postřehem, který mi nedávno vytanul na mysli.

Nejprve něco k politice. To, že v současné české politice chybí alespoň jeden člověk se špetkou charismatu, vůdcovských schopností a státnické potenciálu, není třeba široce rozepisovat. Velitelé dvou hlavních stran jsou šedé myši bez rázného postoje, je na nich vidět, že je nikdo nebere vážně a kdyby měli na někoho zakřičet, nejspíš zrudnou, začnou se zajíkat a jejich hlas vykouzlí pubertální fistuli.
Ani menší strany (parlamentní i ty ostatní) nemají osobnost. Kdo je vlastně v čele KDU-ČSL? A kdo vede Zelené. Mám snad brát vážně Radka “Rajóna” Johna, nebo jeho kápa Víta Bártu? V čele Top 09 je oficiálně kníže smutné postavy, který Kalouskovi přitáhl mladé rebely. Tím svou funkci splnil, dostal teplé místo na zamini a je od něj pokoj. Tuto vládní stranu jednoznačně ovládá Kalousek, muž s prokázanou mafiánskou minulostí, vulgárním vystupováním, kterým se snaží maskovat svou myšlenkovou prázdnotu.

Když se vrátíme od devadesátých let, zjistím, že sice politika = byznys = korupce = mafiánská chobotnice, ale mohlo to dopadnout ještě hůř. Divoký kapitalistický východ zkrátka musel tímto útokem na volně se válející miliardy projít.
Oproti současné době však byli mezi politiky lidé, kteří dokázali strhnout davy. Ať už to byl Václav Havel (jediný český porevoluční politik, který si zaslouží označení “státník”), Václav Klaus, Miloš Zeman nebo Josef Lux. Kromě zesnulého Luxe, všichni nějakým způsobem zdegenerovali do jakési své karikatury. Václav Havel si plní své pubertální sny a režíruje filmy, čímž staví do prekérní situace své fanoušky, kteří mají zároveň rádi dobré filmy. Miloš Zeman bohužel nezůstal na Vysočině a ztrapňuje se neustálými návraty. Nejhůr je na tom Václav Klaus, který je obklopen svou klikou rozumbradů a všem je jen pro smích. A to, že je prezidentem, mu nepomůže v tom, aby nebyl za nafoukaného tajtrlíka, z něhož mají všichni bžundu.

Všimněme si, že podobná situace jako v politice je i u sportu, respektive u dvou nejpopulárnějších sportů - fotbalu a ledního hokeje. Nejdřív kopaná. V současné době zažívá ta česká dost solidní útlum a kvalitativní sešup dolů. Prohráváme s Litvou i Chorvatskem, do Španělska si jedeme bez naděje na bod a dříve tréninkový zápas s Lichtenštejnskem je dnes téměr vyrovnaný zápas (i když stále trenéři i hráči tvrdí, že “bereme jen tři body”).

A teď se vraťme do devadesátých let. Ta odstartovala mistrovstvím světa v Itálii, kde jsme dokázali dojít až do čtvrtfinále, když nás 1:0 porazili budoucí šampióni z Německa. Z Tomáše Skuhravého se stala mezinárodní hvězda, Luboš Kubík dostal za svůj brilantní přímý kop Škodu Favorit (je neuvěřitelné, jaké blbosti si lze zapamatovat). Přišla generace silná jako sviňa. Výsledkovým vrcholem bylo ME´96 v Anglii, kde jsme skončili druzí. Atraktivní hrou jsme rozhodně neoslnili (stejně jako o osm let později Řekové, kteří vyhráli ME v Portugalsku), ale poslušné dodržování precizní taktiky Dušana Uhrina slavilo úspěchy. A do světa se vydali naši hráči, kteří více (Nedvěd, Bejbl, Poborský, Šmicer, Berger), či méně (Kouba) úspěšně prokazovali své kvality.
Osobně si myslím, že herním vrcholem bylo již zmiňované Euro 2004, kde se potkalo to nejlepší ze “stříbrné” generace s tím nejlepším z nastupující generace - Nedvěd, Galásek, Šmicer, Poborský a Čech, Rosický, Koller, Baroš. Vše pod velením Karla Brücknera, jenž vyznával útočný styl hry. Minimálně do mých osobních fotbalových dějin vešel zápas s Nizozemskem v základní skupině.

Vzhledem k tomu, že hokejisté končí svou kariéru ve vyšším věku, není u tohoto sportu mizérie tolik patrná. O tom svědčí i loňský titul na MS. Je však potřeba říct, že prostě ve srovnání s Naganem vše ostatní bledne. Jágr, Hašek, Šlégr, Růžička, Reichel, Lang, zlatý střelec Svoboda a trenéři Hlinka s Lenerem - to je jen pár jmen. Ale upřímně, kolik jmen si pamatujete z loňského vítězného MS nebo třeba ze zimní olympiády ve Vancouveru 2010?

Na závěr jsem si nechal kulturu, konkrétně hudbu pro masy - takový ten pop a rock, co hrají rádia bez chuti a bez zápachu. Dnes nenajdeme nějakou osobnost, která by vyčnívala. Nejsem si jist, zda na to má vliv digitalizace hudby, určitě však hledejme problémy v různých soutěžích komerčních televizí. Ty produkují jednoho nýmanda za druhým a špiní s ním veškerý prostor určený masám. Kdo vyhrál loňskou superstár? Byla loni vůbec nějaká, nebo se ta soutěž jmenovala jinak? Málokdo ví a málokoho to zajímá. Dnes máme Kabáty a dobře nám tak!

Když se vrátíme do devadesátých let, určitě najdeme více mainstreamové kvality. Ohm Square a Extáze svaté Terezy na MTV (v době, kdy MTV byla ještě skutečně stylotvorným médiem), Sebastians koketovali s britpopem, když ještě tento pojem ani neexistoval, Lucie a “Wanastovky” zase uměli říznout do strun a puberťačkám se i tak podlamovala kolena. Tichá dohoda figurovala v hitparádách s Marionetou. Televize (veřejnoprávní) produkovala “60” i skvostný seriál Bigbít, Nova měla Eso, kde se objevil i klip Davida Bowieho Hearts Filthy Lesson. Prima vysílala několikahodinový blok SOS. Kvalitní výběr a mix kvality s komercí byl k dispozici.
Rozdíl můžeme viděti i na fenoménu muzikálů. Znáte nějaký nový, které je opravdu dobrý? V devadesátých letech byli Bídníci, “Ježíš”, Pěna dní nebo Drákula.

Současné době chybí charismatičtí vůdcové a osobnosti, o nichž se budou psát knihy (referáty, seminárky, diplomky, studie...). Chybí téměř ve všech oblastech společenského života. Těžko se to pozoruje, ještě hůř přiznává, ale je to tak.

Komerční televize spasí snad jen Donutil a Bohdalka

Letošní jaro není pro Novu a Primu procházka růžovým sadem. Prima pohořela s prapodivným porno-kulinářským crossoverem Čápi s mákem i s obludnou Šéfkou.
Nova propadá se superstar (i když to nikdo nikdy nepřizná) a turecká telenovela v prime time pohořela jako papír (ale v novém čase se jí velmi dobře daří).
Ukazuje to jednoznačně na skutečnost, že diváci už jsou přesycení umělohmotného bratrství se Slováky. A to ještě má Nova v záloze Wipeout, kde společný ČS tým skončil úplně poslední.

Když se na druhou stranu podíváme na Českou televizi, vidíme, že repríza veřejnoprávní ostudy 3+1 s Miroslavem Donutilem válcuje naprosto všechno a všechny. Když si vzpomeneme na podzim, zjistíme, že stejným způsobem ničila komerční stanice (sledovaností) a lidi s alespoň průměrným vkusem (kvalitou) Jiřina “detektiv/travestita” Bohdalová.

Logika je tedy neúprostná. Zapomeňte na federální show, která netáhnou, za ušetřené peníze kupte Donutila s Bohdalkou a vytvořte nějaký primitivní seriál, který v ideálním případě vymyslí, sepíše a zrežíruje Zdeněk Zelenka.
Problém však nejspíš bude v tom, že Donutil musí na někoho z vedení České televize vědět něco opravdu děsivého a zlého. Jinak si jeho zaháčkování na této televizi neumím vysvětlit. Tam pak nepomohou ani miliony.

Kdyby se ale tento přesun podařil, ulevilo by se i České televizi, která by musela zaplnit spoustu volného prostoru a třeba by se dostalo na něco nového, mladého a neotřelého (ha, sám tomu nevěřím, ale bylo by to krásné).

Stokrát nic umořilo vola... ehm televizního diváka

Hlavní hráči v českém televizním rybníčku si nedají pokoj a hru zvanou “Nakrkněme televizního diváka! Kdo víc!” hrají dál a svou aktivitu stupňují. Nejnověji se rozhodli, že diváka zkrátka utahají. Co jiného si myslet o sobotním prime time na ČT1, Nově a Primě.

Definitivně ruplo v bedně lidem, co mají na starosti program na ČT1. Z nového roku neuběhly ani tři měsíce a na Kavčích horách si myslí, že se už všem stýská po silvestrovských estrádách. A pro jistotu hned tři hodiny neprůstřelného bloku, jehož naprostým vrcholem byla divnost s názvem Silvestr až do dna aneb S Čmaňou půlnoc nepropásnete. Dokážu vstřebat, že Česká televize holt musí nějakým způsobem šetřit, ale nerozumím tomu, proč se chová, jakoby veškeré pořady mohla archivovat rok, maximálně dva.

Nova se zmítá v jakési podivné agónii a snaží se přesvědčit všechny v Česku, že nic důležitějšího než další xtá řada superstar prostě neexistuje. Nevím, jak na Slovensku, ale u nás se čísla sledovanosti pohybují na hranici klinické smrti. A proto jen houšť, tři dny za sebou a dohromady téměř sedm hodin.

Královnou sobotního večera se ale stala Prima. Ta si nebrala servítky a televizního diváka se (podle mě velmi úspěšně) pokusila umořit více než tříhodinovým přenosem České Miss 2011. Smutným vrcholem tohoto přímého přenosu byla trapná playbacková verze Rozeznávám v podání Richarda Müllera, která se maskovala ležérní barovou atmosférou. Třešničkou na dortu pak byla téměř standing ovation všech těch naleštěných nabobů, co skočili na primitivní televizní vějičku.
Vše následně korunoval úděsný “nový” dabing Terminátora 2, jenž byl zkrátka k nevydržení. Stejně jako současný úsporně/nafoukaný program českých televizí. Varování není ani o tom, aby televizáci nešlapali do hovna - v něm už dávno jsou. Jde spíš o to, aby se v něm televize moc nerochnily a neňahňaly.

Kdyby …

Konečně jsem se dostal k tomu, abych se podíval na loňský televizní počin roku. Tak totiž spousta lidí mluvila o třídílném seriálu Sherlock. S názorem, že jde o vrchol televizní tvorby, nelze než souhlasit.

Když jsem si uvědomil, že jde o televizní produkt (BBC), začal jsem přemýšlet, jak by vypadal seriál o geniálním detektivovi všech dob u nás.

Kdyby se do něj pustila Prima nebo Nova, dostalo by se nám krásných papundelkových ateliérů, bez záběru jakéhokoliv exteriéru. Všechny interiéry by byly vybaveny nábytkem Jamall, o čemž by nás v pravidelných dvouminutových intervalech informovali Sherlock i Watson. Hlavní zápletka by spočívala v tom, že profesor Moriarty by vypnul elektrický proud a celý Londýn by spasil agregát. Na Nově by ústřední dvojici hráli Mádl s Kotkem, na Primě pak Suchánek s Genzerem.
Sledovanost na Nově by atakovala dva miliony diváků, Prima by se pokusila sesadit Ordinaci v růžové v zahradě, ale pohořela by a jejich Sherlock Holmes by se brzy přesunul na Prima Cool a Prima Love.

Kdyby se do Sherlocka Holmese pustila Česká televize, byl by výsledek asi takový. Celý seriál by byl autorským počinem Zdeňka Zelenky. Sherlocka by hrál Viktor Preiss a doktora Watsona Mirek Donutil. Ten by ke své roli přistoupil velmi tvůrčím způsobem a kulhání by nahradil šišláním nebo ráčkováním, které by umocňovalo věčné “No jistěěěěěě!”. V této verzi by Irenu Adlerovou hrála Jiřina Bohdalová a ďábelského Moriartyho by si střihl Jirka Bartoška.
Pro ČT existuje i druhá varianta. Autorem samozřejmě zůstává božský génius Zděnek. Všechny role pak obstará Jiřina Bohdalová, která je v různých převlecích jako doma.
Sledovanost by samozřejmě byla naprosto úchvatná, necelé dva miliony diváků, avšak většině by bylo přes šedesát let.

Když fikce přechází do reality

Důrazně tímto žádám vojsko, policii, politiky a vůbec všechny veřejně činné, aby mi tohle nedělali! Zrovna dočítám druhý díl Milénia Stiega Larssona s názvem Dívka, která si hrála s ohněm a do televize vtrhnou zakuklenci se samopaly a nějakým tajným posláním namířeným vůči jednomu z redaktorů České televize. Těm, co knihu znají, nemusím podobnost vůbec připomínat a ti, co se na knihu chystají, budou nejspíš koukat.

Obsazení ČT je také dvojím důkazem tuposti zelených mozků. Jen ten, co má místo mozku kapustu,zavelí gardě samopalníků (nebo jak se nazývají), aby šli převzít jakousi složku mezi evidentně neozbrojené a z bezpečnostního hlediska mírumilovné novináře. Navíc jde o dávno netajný dokument, které tím pádem logicky spadají pod utajovaný novinářský zdroj (To jsou alespoň poslední informace, které jsem v médiích zaregistroval.). Je to jen důkazem toho, že české gumy nebyly dlouho v akci, hladina testosteronu nebezpečně stoupá a prst na spoušti začíná hodně svrbět.
Druhým potvrzením vojenské blbosti a neschopnosti vnímat souvislosti je načasování akce. Ano, vtrhněte tam přesně ve chvíli, kdy začíná hlavní zpravodajská relace! To bude nejmíň nápadné. Na druhou stranu to ale může být rafinovanost na druhou a celý cirkus má schovat nějaký větší neřád.

Ale ani Česká televize nevyšla z přepadení jako vítěz. Nedokážu pochopit to, že do televize, která má vlastní zpravodajskou stanici, vtrhne po zuby ozbrojená armáda (Notabene ve chvíli, kdy zrovna běží půlhodinové zprávy) a stanice odvysílá jen krátký živý šot a jinak se snaží diváky uspokojit informační lištou. Na to, že se ČT24 chlubí různými speciály a svou pružností, tak tohle dost projela. Nevím, proč nedojela Události a na ČT24 nenaběhl „live“ přenos z chodeb Kavčích hor.

TV Barrandov svým Videostopem dotáhla retro mánii k naprosté dokonalosti

Kromě bačkor, které byly nejnižší možnou výhrou, a filmového historika Karla Čáslavského bylo vše jako před více než dvěma desítkami let. Tak nějak vypadal Barrandovský videostop, jímž nejmladší plnoformátová televizní stanice slaví osmdesáté narozeniny filmových ateliérů.

Při jeho sledování se mi vybavily všechny detaily, které jsem měl z dětství někde zastrčené vzadu v hlavě. Vracelo se mi tajné spojení hráče a nápovědy, více či méně zdařilé pokusy o blafování nebo výhra získaná hrou v elektronické kostky. Hlavně ale publikum, které pochází z jedné fabriky, a z níž se rekrutují i tři soutěžící.

To vše zabaleno do nevzrušivé nudy, ale to byl i ten starý. TV Barrandov tak až na dřeň vyškrabuje aktuální poptávku po retro věcech (včera jsem například v jednom hypermarketu viděl balení céček s velkou fotografií Michala Davida).

Nejdřív jsem nejvíc litoval toho, že na svém místě nesedí Karel Čáslavský, jehož přehled mě jako dítě fascinoval a je docela možné, že mě k filmu i přivedl. Když jsem ale zjistil, že se na místě arbitra/nápovědy budou střídat různí čeští režiséři, řekl jsem si, proč ne.

Ale ten umělý smích přidávaný do reakcí publika k filmovým ukázkám bych si odpustil. Je to velká blbina, která do celého retro schématu nezapadá.

Nova jde z maléru do maléru

Wipeout – tak se jmenuje noční můra TV Nova. Zatímco tureckou telenovelu tato komerční jednička urychleně stáhla z prime time, aby si tak posílila svůj podvečerní blok, s předtočenou adrenalinovou „celebritózní“ mezinárodní soutěží Wipeout je to větší malér.

Tato soutěž se natáčela loni na podzim v Argentině. Zúčastnily se jí týmy z Česka, Slovenska (jeden tým), Polska, Běloruska a Ukrajiny. A jak to tak vypadá, televize se nedokázaly dohodnout, kdy tento pořad nasadit. Ukrajinská televize Inter pořad odvysílala bezprostředně po návratu z natáčení. Jen bláhový člověk by si mohl myslet, že výsledky zůstanou divákům z ostatních zemí utajeny. Hlavní pointa této soutěže je pryč. Víme tak, že Ukrajinci vyhráli a Čechoslováci totálně propadli.
Aby toho nebylo málo, Wipeout brzy nasadí i polská TVN. A ta už je českým luhům a hájům velmi blízko.

Podle všeho to vypadá na jednu velkou blamáž. Nova má dvě možnosti. Buď soutěž nenasadí a bude se tvářit, že nikdy nic takového neexistovalo, anebo posadí ke stříhacím pultům armádu střihačů, kteří vytvoří zcela nový pořad. Mohli by materiál sestříhat tak, aby vyhrál někdo jiný. Oslavné dotáčky CS týmu by se dali za pár korun udělat v nějakém ateliéru za obří tapetou se západem slunce nad mořskou hladinou. Nejpravděpodobněji se však jeví možnost, že Nova Wipeout nasadí s bombastickým promo a bude novináře bombardovat tiskovými zprávami, které budou nadšeně informovat o megatronickém úspěchu.

Když Gott pouští Gotta

Poslední dobou mám (možná i trochu zvrácenou) zálibu v poslechu ČRo 2 – Praha. V médiích proletěla informace, že v nové koncepci bude vlastní pořad moderovat i Karel Gott. Informaci jsem tvítnul dál a úspěšně na ni zapomněl.

Když jsem jel v neděli odpoledne autem, trefil jsem začátek Mistrovy premiéry. Radostí jsem výskl. "Tohle jsem si nemohl nechat ujít!" Připomínám, že jsem stihl jen část, protože jsem před koncem pořadu dojel do místa určení.

Rozhodně nemá smysl hodnotit moderátorské kvality Karla Gotta. On si zkrátka může dovolit cokoliv. Co mě ale zarazilo, byla skutečnost, že pouštěl sám sebe. Celou tu dobu jsem řešil, jak se k tomu postavit. V životě jsem neslyšel moderátora hudebního pořadu, který by o jednotlivých písničkách mluvil v první osobě jednotného čísla.

Pohled na tento – možná zcela nový – rozhlasový styl může být dvojí. Buď jej můžete vnímat hrozně samožersky a egoisticky, což není velký problém. Znělo to opravdu divně a nezvykle. Můžeme si však také položit otázku. „Kdo jiný než božský Kája by si mohl dovolit moderovat vlastní pořad, kde bude pouštět své song?“

Na závěr mi dovolte jeden osobní povzdech. Škoda, že už nežije Walda. U něj bych tyto pochybnosti neměl.

Za všechno může občan

K myšlenkovému pochodu v tomto textu mne přivedl článek Erika Tabery v aktuálním Respektu. Konkrétně jde o poslední dva odstavce komentáře Život po životě. Možná se někomu bude zdát, že jsem „objevil Ameriku“, ale mě to prostě nedá.

Tabery v závěru svého textu zmiňuje něco jako mediální devalvaci korupčních afér. Zjednodušeně se dá říct, že se jich zkrátka valí až příliš mnoho.
Na počátku tohoto stavu byl občan, jehož znechucení dostoupilo vrcholu při sněmovních volbách. Nejde jen o to, že se do parlamentu a následně i do vlády dostala jedna nová strana (Top 09 s laskavým dovolením čtenáře nemohu brát za novou stranu – snad jen formálně), důležitá byla také „revoluce kroužkem“. Ikonou kroužkovacího pádu se stal lékař/právník/Íčko.
Za tohoto stavu se fičák v zajetých korupčních kolejích musel stát i přes odpor politiků – jak vidno starých i nových.
Musíme si také ujasnit, že o odhalených případech korupce se neoficiálně dlouho vědělo, avšak chyběly prokazatelné důkazy. Stejně tak je jasné, že korupce nikdy nezmizí, lze ji jen potírat a minimalizovat. Policie v tomto dlouhodobě selhávala a nedůvěra v její kvalitnější práci je zcela na místě, ať už je jejím prezidentem kdokoliv. (osobně si myslím, že tady by selhal i Serpico)

Tabery píše o novém rozměru médií, která spočívá v tom, že už se neodhalují korupční kauzy, ale vybírá se, která nejvíc zaujme čtenáře. Jeho text graduje, když zmiňuje korupční aféry, které vypluly na povrch po volbách, nebo krátce před nimi – Barták, Kopřiva, liberecký lyžařský šampionát, letadla CASA, Drobil a klientelismus na Ředitelství silnic a dálnic (osobně bych ještě přidal pražská dvojčata Opencard a Blanku).

Osobně bych razil způsob cyklického opakování témat v médiích. Možná by se mohl ke každé kauze vytvořit dotazník z pevně daných otázek pro konkrétní politiky a úředníky. Vím, že to je teorie a proslavený boj s větrnými mlýny. Nikdo ale přece nečekal, že korupce, která před lety pevně srostla s politickou elitou v zemi, z ničeho nic zmizí.

Je dobře, že máme tolik případů, které jsou navíc rozstřeleny všemi možnými politickými směry. Je velmi špatně, že nemáme policii, která by toto účinně potírala. Nezbývá nám tedy doufat, že máme dostatek nezávislých, trpělivých a tvrdohlavých novinářů, jimž šéfují rozumní nadřízení, a které platí osvícení majitelé.

Díky za inspirativní čtení, Eriku Tabery :-)
(ilustrační foto)

Proč se všichni diví, že Nova šetří?

Nova do toho pořádně práskla a rozhodla se k radikálnímu řezu. Už žádné pseudonovinky, bombastické soutěže, či lacině nablýskané show. Od 6. února začíná vysílat tureckou telenovelu Tisíc a jedna noc. Od neděle do čtvrtka vždy od osmi večer a rovnou dva díly (celkem jich je 179). Ušetřena zůstala pouze vlajková loď Ordinace, kterou by potopil jen čirý blázen.

Dokud se v médiích neobjevila tato informace, netušil jsem, kolik lidí v mém okolí sleduje novácký prime time. Jinak si jejich údiv a zděšení neumím vysvětlit. Z mého pohledu jde o zcela logický krok. Tato telenovela na Slovensku válí a je to za málo peněz hodně muziky.

To, že je společnost, jíž velí velký rumunský Adrian, ve finančních potížích nasvědčovalo několik událostí už loni. Minimálně to, že Sarbu párkrát prodal akcie CETV.

CME drží nad vodou právě Nova a je s podivem, jak jí vedení této hází klacky pod nohy. Sarbu Nově například prodal totálně zadluženou agenturu Mediafax. Milionové dluhy tak musí řešit právě Nova. V médiích se také spekuluje o velkém propouštění. V televizi nikdo toho moc neví, tak někteří raději odcházejí sami.

Rok 2011 bude pro Novu krizový. Nedivme se tedy, že jarní schéma zaplácne lacinou telenovelou. Věrní diváci Novy ji stejně budou sledovat. To, že lídrovi televizního trhu mírně klesne podíl z koláče sledovanosti, vedení nijak ze židlí nenadzvedne.

A pozorný divák si už na konci loňského roku musel všimnout, že kvalitu programu Novy rapidně klesá.