Nova jde z maléru do maléru

Wipeout – tak se jmenuje noční můra TV Nova. Zatímco tureckou telenovelu tato komerční jednička urychleně stáhla z prime time, aby si tak posílila svůj podvečerní blok, s předtočenou adrenalinovou „celebritózní“ mezinárodní soutěží Wipeout je to větší malér.

Tato soutěž se natáčela loni na podzim v Argentině. Zúčastnily se jí týmy z Česka, Slovenska (jeden tým), Polska, Běloruska a Ukrajiny. A jak to tak vypadá, televize se nedokázaly dohodnout, kdy tento pořad nasadit. Ukrajinská televize Inter pořad odvysílala bezprostředně po návratu z natáčení. Jen bláhový člověk by si mohl myslet, že výsledky zůstanou divákům z ostatních zemí utajeny. Hlavní pointa této soutěže je pryč. Víme tak, že Ukrajinci vyhráli a Čechoslováci totálně propadli.
Aby toho nebylo málo, Wipeout brzy nasadí i polská TVN. A ta už je českým luhům a hájům velmi blízko.

Podle všeho to vypadá na jednu velkou blamáž. Nova má dvě možnosti. Buď soutěž nenasadí a bude se tvářit, že nikdy nic takového neexistovalo, anebo posadí ke stříhacím pultům armádu střihačů, kteří vytvoří zcela nový pořad. Mohli by materiál sestříhat tak, aby vyhrál někdo jiný. Oslavné dotáčky CS týmu by se dali za pár korun udělat v nějakém ateliéru za obří tapetou se západem slunce nad mořskou hladinou. Nejpravděpodobněji se však jeví možnost, že Nova Wipeout nasadí s bombastickým promo a bude novináře bombardovat tiskovými zprávami, které budou nadšeně informovat o megatronickém úspěchu.

Když Gott pouští Gotta

Poslední dobou mám (možná i trochu zvrácenou) zálibu v poslechu ČRo 2 – Praha. V médiích proletěla informace, že v nové koncepci bude vlastní pořad moderovat i Karel Gott. Informaci jsem tvítnul dál a úspěšně na ni zapomněl.

Když jsem jel v neděli odpoledne autem, trefil jsem začátek Mistrovy premiéry. Radostí jsem výskl. "Tohle jsem si nemohl nechat ujít!" Připomínám, že jsem stihl jen část, protože jsem před koncem pořadu dojel do místa určení.

Rozhodně nemá smysl hodnotit moderátorské kvality Karla Gotta. On si zkrátka může dovolit cokoliv. Co mě ale zarazilo, byla skutečnost, že pouštěl sám sebe. Celou tu dobu jsem řešil, jak se k tomu postavit. V životě jsem neslyšel moderátora hudebního pořadu, který by o jednotlivých písničkách mluvil v první osobě jednotného čísla.

Pohled na tento – možná zcela nový – rozhlasový styl může být dvojí. Buď jej můžete vnímat hrozně samožersky a egoisticky, což není velký problém. Znělo to opravdu divně a nezvykle. Můžeme si však také položit otázku. „Kdo jiný než božský Kája by si mohl dovolit moderovat vlastní pořad, kde bude pouštět své song?“

Na závěr mi dovolte jeden osobní povzdech. Škoda, že už nežije Walda. U něj bych tyto pochybnosti neměl.

Za všechno může občan

K myšlenkovému pochodu v tomto textu mne přivedl článek Erika Tabery v aktuálním Respektu. Konkrétně jde o poslední dva odstavce komentáře Život po životě. Možná se někomu bude zdát, že jsem „objevil Ameriku“, ale mě to prostě nedá.

Tabery v závěru svého textu zmiňuje něco jako mediální devalvaci korupčních afér. Zjednodušeně se dá říct, že se jich zkrátka valí až příliš mnoho.
Na počátku tohoto stavu byl občan, jehož znechucení dostoupilo vrcholu při sněmovních volbách. Nejde jen o to, že se do parlamentu a následně i do vlády dostala jedna nová strana (Top 09 s laskavým dovolením čtenáře nemohu brát za novou stranu – snad jen formálně), důležitá byla také „revoluce kroužkem“. Ikonou kroužkovacího pádu se stal lékař/právník/Íčko.
Za tohoto stavu se fičák v zajetých korupčních kolejích musel stát i přes odpor politiků – jak vidno starých i nových.
Musíme si také ujasnit, že o odhalených případech korupce se neoficiálně dlouho vědělo, avšak chyběly prokazatelné důkazy. Stejně tak je jasné, že korupce nikdy nezmizí, lze ji jen potírat a minimalizovat. Policie v tomto dlouhodobě selhávala a nedůvěra v její kvalitnější práci je zcela na místě, ať už je jejím prezidentem kdokoliv. (osobně si myslím, že tady by selhal i Serpico)

Tabery píše o novém rozměru médií, která spočívá v tom, že už se neodhalují korupční kauzy, ale vybírá se, která nejvíc zaujme čtenáře. Jeho text graduje, když zmiňuje korupční aféry, které vypluly na povrch po volbách, nebo krátce před nimi – Barták, Kopřiva, liberecký lyžařský šampionát, letadla CASA, Drobil a klientelismus na Ředitelství silnic a dálnic (osobně bych ještě přidal pražská dvojčata Opencard a Blanku).

Osobně bych razil způsob cyklického opakování témat v médiích. Možná by se mohl ke každé kauze vytvořit dotazník z pevně daných otázek pro konkrétní politiky a úředníky. Vím, že to je teorie a proslavený boj s větrnými mlýny. Nikdo ale přece nečekal, že korupce, která před lety pevně srostla s politickou elitou v zemi, z ničeho nic zmizí.

Je dobře, že máme tolik případů, které jsou navíc rozstřeleny všemi možnými politickými směry. Je velmi špatně, že nemáme policii, která by toto účinně potírala. Nezbývá nám tedy doufat, že máme dostatek nezávislých, trpělivých a tvrdohlavých novinářů, jimž šéfují rozumní nadřízení, a které platí osvícení majitelé.

Díky za inspirativní čtení, Eriku Tabery :-)
(ilustrační foto)

Proč se všichni diví, že Nova šetří?

Nova do toho pořádně práskla a rozhodla se k radikálnímu řezu. Už žádné pseudonovinky, bombastické soutěže, či lacině nablýskané show. Od 6. února začíná vysílat tureckou telenovelu Tisíc a jedna noc. Od neděle do čtvrtka vždy od osmi večer a rovnou dva díly (celkem jich je 179). Ušetřena zůstala pouze vlajková loď Ordinace, kterou by potopil jen čirý blázen.

Dokud se v médiích neobjevila tato informace, netušil jsem, kolik lidí v mém okolí sleduje novácký prime time. Jinak si jejich údiv a zděšení neumím vysvětlit. Z mého pohledu jde o zcela logický krok. Tato telenovela na Slovensku válí a je to za málo peněz hodně muziky.

To, že je společnost, jíž velí velký rumunský Adrian, ve finančních potížích nasvědčovalo několik událostí už loni. Minimálně to, že Sarbu párkrát prodal akcie CETV.

CME drží nad vodou právě Nova a je s podivem, jak jí vedení této hází klacky pod nohy. Sarbu Nově například prodal totálně zadluženou agenturu Mediafax. Milionové dluhy tak musí řešit právě Nova. V médiích se také spekuluje o velkém propouštění. V televizi nikdo toho moc neví, tak někteří raději odcházejí sami.

Rok 2011 bude pro Novu krizový. Nedivme se tedy, že jarní schéma zaplácne lacinou telenovelou. Věrní diváci Novy ji stejně budou sledovat. To, že lídrovi televizního trhu mírně klesne podíl z koláče sledovanosti, vedení nijak ze židlí nenadzvedne.

A pozorný divák si už na konci loňského roku musel všimnout, že kvalitu programu Novy rapidně klesá.

Leden je skrytá okurková sezóna, selfpromo je legrační

První měsíce nového roku je pro televize největší pusto a prázdno. Veřejnost si už jakž takž zvykla na letní, prázdninové „superpásma“ plná hrdých indiánů z kmene Apačů, či bodrých družstevníků z vesnice, kde mají v chalupě orchestrion.

To, že o bednu v lednu a únoru nemá nikdo z diváků zájem, televize nijak neventilují. Naopak se snaží diváky přesvědčit, že nyní jim nabízejí to nejlepší, co letos mohou na obrazovkách vidět. Salvy smíchu u mne vyvolávají bombastické upoutávky na letité reprízy na všech hlavních televizních stanicích. Lidé u obrazovek se zcela jistě nemohou dočkat, aby po miliónté viděli doktora Sovu a spol., brněnské četníky, nebo Martina Dejdara jako dost umělohmotného fanouška metalu. V sekci superfilmů se také zhusta objevují americké několikadílné televizní paběrky s lacinými počítačovými efekty.

Čím je pořad starší a blbější, tím má větší promo. Jde přece o to, aby si konzument vsugeroval, že bez toho, aby se dozvěděl, co je nového na jakési zastrčené ortopedii, nemůže žít. V tomto televize zcela kopírují klasický trh se spotřebním zbožím. U komerčních subjektů bych to ještě pochopil, ale proč to dělá i veřejnoprávní televize, která má o diváky bojovat kvalitou a ne třetiřadým výprodejem typu Best of Trapasy.

Nečas to podělal, VV se lekly

Po delším čase se na chvíli krátce zastavím nad aktuální českou politikou.
Sice jsem nevolil žádnou z vládních stran, ale vzniklá koalice mi přišla jako snesitelné zlo. Chtěla reformy (ty by museli dělat i sociální demokrati) a hlavně chtěla bojovat s nezničitelnou korupcí.

Už od začátku bylo jasné, že vláda je rovnicí o jedné neznámé. O VV se nevědělo nic a neví se o ní nic doteď. Jediné, co politici této strany dokázali srozumitelně obhájit je snaha potírat korupci. Až do dnešního dne, kdy nečekaně brzy narazili. Lidé kolem Drobila chtěli uplácet to je jasné. V této chvíli měl premiér Nečas bouchnout do stolu, nebo švihnout bičem (podle toho co preferuje) a na světě měl být exemplární trest.

Jenže premiér se zachoval jako předchozí mocipáni a dělal, že se nic neděje. Opozice rychle reagovala a vyvolala hlasování o nedůvěře vládě. Při jednáních o postoji k tomuto hlasování se lámal chleba. VV mohly ukázat, že stojí za pozornost, vždyť přece jejich koaliční partner udělal přesně to, proti čemu celou svou existenci bojují. Kauza Drobil tuto vládu mít na svědomí klidně mohla. Jenže se tak nestalo a ode dneška prokazatelně zkorumpovaná vláda je dále u moci.

No nic, třeba si na to před volbami za čtyři roky vzpomene a zkorumpované ODS to dá sežrat. Trknout už nás mohl neuvěřitelně trapný cirkus na pražské magistrátě.

Co s dvojkou, když je navíc?

Téměř hotová digitalizace televizního signálu odhalila jeden nečekaný fakt. Veřejnoprávní Česká televize spravuje víc kanálů, než je potřeba. Kanál zaměřený na sport - ano, nonstop zpravodajství - ano. Dva obecné, bezpohlavní kanály - proč?

Česká televize v současnosti naprosto pohřbila ČT2 a ani proklamovaná nová koncepce nedává naději na zlepšení. Potíž leží někde jinde. Česká televize by spíše měla rezignovat na většinu pořadů ČT1. Těmi se totiž snaží konkurovat komerčním stanicím, což je nesmyslný boj. Česká televize by měla "zintelektualizovat" svůj první program. Zjednodušeně (ale skutečně velmi zjednodušeně) můžeme říct, že by program z dvojky mohla přesunout na jedničku.

Pokud by tedy vedení ČT vystřízlivělo z megalomanství, zbyl by jim jeden volný kanál. Co teď s ním? Šlo by udělat nový tematický kanál. V úvahu přichází například kanál pro děti. Dětská tvorba totiž zůstává stále doménou veřejnoprávní televize a její archiv je nekonečný. Druhou verzí by byla jakási česká varianta francouzsko-německého kanálu Arte.

Tyto verze však v současnosti nejsou průchozí a reálné. Dnešní šetřící trend mu zkrátka nepřeje. Druhé řešení je zbavit se volných frekvencí. Na nich by mohla vysílat nová komerční stanice. Proč ne? Matně si vzpomínám, že v devadesátých letech diskuze o prodeji ČT2 proběhla. Tento nápad v té době vzbudil velké pobouření, ale dnes, kdy ČT dvě obecné stanice nepotřebuje, tento nápad nevypadá vůbec špatně.

Navíc by přezaměstnaný moloch Kavčích hor mohl propustit spoustu přebytečných nosičů kabelů, kteří jen dublují práci jak na place tak v kancelářích.

Zamotaná vítězství nedělního prime time

Bohdalka válcuje talentové reality show komerčních televizí. Takto jednoduše by se dalo označit nedělní soupeření Novy, Primy a ČT1. Nic však není tak jednoduché, jak se na první pohled může jevit.

Podíváme-li se na klasická čísla sledovanosti v kategorii 15+, tak zjistíme, že zatím poslední díl autorské pentalogie Zdeňka Zelenky s názvem Ach, ty vraždy!, o jehož kvalitě budu psát, až toto monstrum přestane okupovat televizní obrazovky, sledovalo 1,2 milionu diváků. Talentmania na Nově měla milion a Česko Slovensko má Talent naladilo 800 tisíc diváků.

Jenže čísla sledovanosti nejsou vše, důležité je také složení publika. Zadavatele zkrátka zajímá, zda se na dané pořady dívá někdo, kdo má peníze. A tu vidím problém, protože Jiřina Bohdalová má zcela jistě největší skupinu diváků v kategorii 50 let a výše. Tedy diváky, kteří nejsou z obchodního hlediska zajímaví.

Zcela jasnou cílovku mají obě talentové soutěže. Jejich sledovanost si prošla zajímavým vývojem. Musíme si uvědomit, že Nova svou Talentmanii narychlo spíchla jako truc podnik, jelikož nezískala licenci pro CS Talent. Nejprve Nova ze setrvačnosti vítězila, diváci však záhy přešli na Primu, kde blyštivé pozlátko zářilo tak nějak hezčeji. Nyní však Nova překonává Primu, což je překvapivý obrat. Nova navíc dokázala rozhýbat i internetové vody, kam míří spousty diváků a fanoušků rychlokvašených celebrit.

Osobně mě vysoká sledovanost ČT1 překvapuje, ale zároveň vím, že v tomto případě jde o neprodejná čísla. Větší překvapení je obrat, který nastal v soupeření mezi Novou a Primou. Myslel jsem, že Nova pohoří podobně jako s Velkým bratrem.

Nemocnice na kraji města, Bohdalka, Trapasy – programové změny podle nového šéfa ČT1

Česká televize prochází bouřlivými změnami. Tuto mantru generální ředitel Jiří Janeček tak dlouho opakoval, až ji vzaly za svou i naše média. Za proměnou hlavního kanálu ČT1 bude stát Radan Dolejš. Na webu Digizone.cz se objevil dlouhý, vyčerpávající a rozhodně stojící za přečtení rozhovor s tímto bývalým dramaturgem Novot, který od ledna bude držet v rukou program jedničky.
Když jsem na konci března psal o této nové tváři v úzkém vedení ČT, neskrýval jsem obavy, aby se z nové České televize nestala stará Nova. Zároveň jsem si v koutku mysli udržoval jiskřičku naděje na lepší zítřky. Po přečtení rozhovoru jiskra zhasla.

Vezmeme-li důležité informace z rozhovoru postupně, tak se nejprve dozvíme, že na jedničce se od pondělí do čtvrtka budou v podvečer objevovat seriály. Začne se pěkně Nemocnicí na kraji města a pokračovat se bude Životem na zámku.

Dále se dozvíme, že po půl jedenácté večer poběží lahůdky (hudební, filmové a bůhví jaké ještě) – opět zcela revoluční a nová myšlenka....

Pro sobotní prime estrádní večer se k fousaté Hodině pravdy a nic neříkajícím Zázrakům přírody přiřadí nové pořady pro pobavení mas. Jeden z nich se bude věnovat osobnostem, které v roce 2011 oslaví narozeniny. „Půjde o významné herce a baviče, kteří jsou spojení s ČT,“ říká v rozhovoru Dolejš.
Dále chystají zbrusu nový zábavný čtvrtletník plný písniček a scének. Samozřejmě nemohou chybět oblíbené nesmysly a zrůdnosti jako jsou Stardance, Trapasy a Třikrát s... (sice už ne s Miroslavem Donutilem, ale nově se v tomto pořadu nejspíš zaháčkuje další zasloužilý televizní umělec).
Je pravda, že se připravuje jakási soutěž, v níž budou týmy vybírat, který seriál ČT natočí, ale dovolte mi, abych měl – vzhledem k dosavadní zkušenosti – silné pochyby.

Na podzim vpadne na obrazovky série zábavných kriminálek Zdeňka Zelenky s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli. Na Kavčích horách všichni ví, jaký je to průser (a to používám velmi slabé slovo), a přesto se chystá pokračování.

Za zmínku pak stojí zmiňování různých symbolů pro to nejodpornější bahno televizní zábavy. Sice ne přímo v souvislosti s „novými“ tvářemi, které se na ČT objeví. Přesto při Dolejšově adoraci osobnosti J. A. Náhlovského mrazí v zádech.

Paradoxně přitom Dolejš mluví o potřebě přitáhnout k ČT1 mladé diváky. Ano, Nemocnicí na kraji města, Životem na zámku, Hodinou pravdy, Stardance, Trapasy, estrádami, Miroslavem Donutilem, Jiřinou Bohdalovou, a dalšími „veledíly“ a „veleumělci“ se to určitě podaří.

Svěží vítr změn silně zapáchá starobní hnilobou. Myslím, že po přečtení tohoto rozhovoru zajásali na Nově i Primě.

Velké politické retro ano, ale ...

Zpravodajská ČT24 nasadila zajímavý prázdninový seriál Velké politické retro. Každý den (kromě soboty) si po osmé večer mohou diváci připomenout úplné počátky veřejnoprávních politických diskuzí. Nápad přišel zvenčí a už od počátku mne dráždil svým potenciálem. Ten bohužel Česká televize nevyužila.

Jan Potůček v pravidelné nedělní glose portálu Digizone.cz vyzdvihuje styl, jakým ČT dokázala na léto ulevit týmu Hyde Parku a zároveň využila dosud spící zákoutí svých archívů. Současně však postrádá zasazení do kontextu a navrhuje krátkou analýzu každého dílu.

Erik Tabery si zase ve svém editorialu v aktuálním čísle Respektu pochvaluje, jak lze vypozorovat vývoj tuzemské žurnalistky. Šéfredaktor Respektu si také postěžoval, že mu v dnešních televizních debatách chybí diskuze lidí, jejichž odbornost neodpovídá probíranému tématu. Je pravda, že v tehdejších debatách skutečně často chybí experti a hosté "mlátí prázdnou slámu".

Povzdech pana Taberyho nesdílím. Jsem velmi rád, když si můžu poslechnout člověka, který dané problematice rozumí a něco se od něj dozvím. "Proč by se nemohl debaty o daních zúčastnit třeba filozof nebo historik?" ptá se Tabery. Protože nevěřím, že by měli k tomu, co říct. V dnešní době si myslím, že každý specialista rád zůstává na svém písečku.

Souhlasím s Janem Potůčkem a také postrádám kontext. Nešel bych však cestou krátké analýzy, ale využil bych toho, co už nastartoval Hyde Park. Na obrazovce by se během (ruku na srdce) nudného povídání tehdy významných lidí mohly objevovat komentáře z Facebooku i Twitteru. Pořad by okamžitě získal na živosti.

Přimlouval bych se také za textové připomínky osudů jednotlivých diskutérů, které by se během pořadu mohli střídavě objevovat s diváckými komentáři. Spousta diváků dnes jednoduše neví, kdo byl tehdy kdo. Já patřím mezi ně. Byl jsem tehdy na začátku puberty, politika mě příliš nezajímala a některá jména mi v hlavě zůstala ležet volně. Na jejich probuzení a zjištění jejich skutečné moci a vlivu na tehdejší běh událostí jsem se právě těšil a to bohužel nepřichází.