Česká televize prochází bouřlivými změnami. Tuto mantru generální ředitel Jiří Janeček tak dlouho opakoval, až ji vzaly za svou i naše média. Za proměnou hlavního kanálu ČT1 bude stát Radan Dolejš. Na webu Digizone.cz se objevil dlouhý, vyčerpávající a rozhodně stojící za přečtení rozhovor s tímto bývalým dramaturgem Novot, který od ledna bude držet v rukou program jedničky.
Když jsem na konci března psal o této nové tváři v úzkém vedení ČT, neskrýval jsem obavy, aby se z nové České televize nestala stará Nova. Zároveň jsem si v koutku mysli udržoval jiskřičku naděje na lepší zítřky. Po přečtení rozhovoru jiskra zhasla.
Vezmeme-li důležité informace z rozhovoru postupně, tak se nejprve dozvíme, že na jedničce se od pondělí do čtvrtka budou v podvečer objevovat seriály. Začne se pěkně Nemocnicí na kraji města a pokračovat se bude Životem na zámku.
Dále se dozvíme, že po půl jedenácté večer poběží lahůdky (hudební, filmové a bůhví jaké ještě) – opět zcela revoluční a nová myšlenka....
Pro sobotní prime estrádní večer se k fousaté Hodině pravdy a nic neříkajícím Zázrakům přírody přiřadí nové pořady pro pobavení mas. Jeden z nich se bude věnovat osobnostem, které v roce 2011 oslaví narozeniny. „Půjde o významné herce a baviče, kteří jsou spojení s ČT,“ říká v rozhovoru Dolejš.
Dále chystají zbrusu nový zábavný čtvrtletník plný písniček a scének. Samozřejmě nemohou chybět oblíbené nesmysly a zrůdnosti jako jsou Stardance, Trapasy a Třikrát s... (sice už ne s Miroslavem Donutilem, ale nově se v tomto pořadu nejspíš zaháčkuje další zasloužilý televizní umělec).
Je pravda, že se připravuje jakási soutěž, v níž budou týmy vybírat, který seriál ČT natočí, ale dovolte mi, abych měl – vzhledem k dosavadní zkušenosti – silné pochyby.
Na podzim vpadne na obrazovky série zábavných kriminálek Zdeňka Zelenky s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli. Na Kavčích horách všichni ví, jaký je to průser (a to používám velmi slabé slovo), a přesto se chystá pokračování.
Za zmínku pak stojí zmiňování různých symbolů pro to nejodpornější bahno televizní zábavy. Sice ne přímo v souvislosti s „novými“ tvářemi, které se na ČT objeví. Přesto při Dolejšově adoraci osobnosti J. A. Náhlovského mrazí v zádech.
Paradoxně přitom Dolejš mluví o potřebě přitáhnout k ČT1 mladé diváky. Ano, Nemocnicí na kraji města, Životem na zámku, Hodinou pravdy, Stardance, Trapasy, estrádami, Miroslavem Donutilem, Jiřinou Bohdalovou, a dalšími „veledíly“ a „veleumělci“ se to určitě podaří.
Svěží vítr změn silně zapáchá starobní hnilobou. Myslím, že po přečtení tohoto rozhovoru zajásali na Nově i Primě.
úterý 27. července 2010
pondělí 12. července 2010
Velké politické retro ano, ale ...
Zpravodajská ČT24 nasadila zajímavý prázdninový seriál Velké politické retro. Každý den (kromě soboty) si po osmé večer mohou diváci připomenout úplné počátky veřejnoprávních politických diskuzí. Nápad přišel zvenčí a už od počátku mne dráždil svým potenciálem. Ten bohužel Česká televize nevyužila.
Jan Potůček v pravidelné nedělní glose portálu Digizone.cz vyzdvihuje styl, jakým ČT dokázala na léto ulevit týmu Hyde Parku a zároveň využila dosud spící zákoutí svých archívů. Současně však postrádá zasazení do kontextu a navrhuje krátkou analýzu každého dílu.
Erik Tabery si zase ve svém editorialu v aktuálním čísle Respektu pochvaluje, jak lze vypozorovat vývoj tuzemské žurnalistky. Šéfredaktor Respektu si také postěžoval, že mu v dnešních televizních debatách chybí diskuze lidí, jejichž odbornost neodpovídá probíranému tématu. Je pravda, že v tehdejších debatách skutečně často chybí experti a hosté "mlátí prázdnou slámu".
Povzdech pana Taberyho nesdílím. Jsem velmi rád, když si můžu poslechnout člověka, který dané problematice rozumí a něco se od něj dozvím. "Proč by se nemohl debaty o daních zúčastnit třeba filozof nebo historik?" ptá se Tabery. Protože nevěřím, že by měli k tomu, co říct. V dnešní době si myslím, že každý specialista rád zůstává na svém písečku.
Souhlasím s Janem Potůčkem a také postrádám kontext. Nešel bych však cestou krátké analýzy, ale využil bych toho, co už nastartoval Hyde Park. Na obrazovce by se během (ruku na srdce) nudného povídání tehdy významných lidí mohly objevovat komentáře z Facebooku i Twitteru. Pořad by okamžitě získal na živosti.
Přimlouval bych se také za textové připomínky osudů jednotlivých diskutérů, které by se během pořadu mohli střídavě objevovat s diváckými komentáři. Spousta diváků dnes jednoduše neví, kdo byl tehdy kdo. Já patřím mezi ně. Byl jsem tehdy na začátku puberty, politika mě příliš nezajímala a některá jména mi v hlavě zůstala ležet volně. Na jejich probuzení a zjištění jejich skutečné moci a vlivu na tehdejší běh událostí jsem se právě těšil a to bohužel nepřichází.
Jan Potůček v pravidelné nedělní glose portálu Digizone.cz vyzdvihuje styl, jakým ČT dokázala na léto ulevit týmu Hyde Parku a zároveň využila dosud spící zákoutí svých archívů. Současně však postrádá zasazení do kontextu a navrhuje krátkou analýzu každého dílu.
Erik Tabery si zase ve svém editorialu v aktuálním čísle Respektu pochvaluje, jak lze vypozorovat vývoj tuzemské žurnalistky. Šéfredaktor Respektu si také postěžoval, že mu v dnešních televizních debatách chybí diskuze lidí, jejichž odbornost neodpovídá probíranému tématu. Je pravda, že v tehdejších debatách skutečně často chybí experti a hosté "mlátí prázdnou slámu".
Povzdech pana Taberyho nesdílím. Jsem velmi rád, když si můžu poslechnout člověka, který dané problematice rozumí a něco se od něj dozvím. "Proč by se nemohl debaty o daních zúčastnit třeba filozof nebo historik?" ptá se Tabery. Protože nevěřím, že by měli k tomu, co říct. V dnešní době si myslím, že každý specialista rád zůstává na svém písečku.
Souhlasím s Janem Potůčkem a také postrádám kontext. Nešel bych však cestou krátké analýzy, ale využil bych toho, co už nastartoval Hyde Park. Na obrazovce by se během (ruku na srdce) nudného povídání tehdy významných lidí mohly objevovat komentáře z Facebooku i Twitteru. Pořad by okamžitě získal na živosti.
Přimlouval bych se také za textové připomínky osudů jednotlivých diskutérů, které by se během pořadu mohli střídavě objevovat s diváckými komentáři. Spousta diváků dnes jednoduše neví, kdo byl tehdy kdo. Já patřím mezi ně. Byl jsem tehdy na začátku puberty, politika mě příliš nezajímala a některá jména mi v hlavě zůstala ležet volně. Na jejich probuzení a zjištění jejich skutečné moci a vlivu na tehdejší běh událostí jsem se právě těšil a to bohužel nepřichází.
úterý 29. června 2010
Stane se z Rádia Contact Liberec další Blaník?
Jak málo stačí k dětské radosti. Respektive, jak málo stačí lidem, co píší o rádiích, aby vyvíjeli takovou aktivitu, když jde o tak – v dnešní době – nepodstatnou věc, jakou je nový web a spuštěný stream jedné rozhlasové stanice.
Spuštění prvních internetových stránek a umožnění poslechu přes internet je ale v případě Rádia Contact Liberec (RCL) skutečně významnou událostí. Jedno z nejstarších soukromých rádií u nás (začalo vysílat 23. září 1991) se totiž zuby nehty bránilo jakékoliv modernizaci.
Můžeme to chápat jako jednoznačný vstřícný krok vůči posluchačům. Na druhou stranu lze trochu polechtat fantazii a nechat se unést řetězením následných událostí.
RCL má velmi silnou posluchačskou základnu (sto tisíc týdně) a je jedničkou v kraji. Vysílá sice pouze z jednoho vysílače, ale ten je naprosto geniálně umístěn na Ještědu, takže má dosah až 80 kilometrů. Zároveň je tato stanice jednou z posledních nevyhraněných. Když k tomu přimícháme trošku té ekonomické recese, kdy se pomocí faxu a záznamníku nedaří sehnat příliš mnoho inzerentů, můžeme se domnívat, že v brzké době proběhne prodej. Průnik do globální sítě pak můžeme nazvat přípravou, nebo předkrmem.
Když se podíváme, kdo by mohl RCL chtít, najdeme jednoho žhavého kandidáta. Rozpínavost síťového molochu jménem MMS nezná mezí a Rádio Blaník přece musí slyšet úplně všichni v Čechách, ne? Nedávno se v Blaník změnilo také programově neukotvené Rádio OK. Velmi brzy se tedy „Sauronovo oko“ společnosti MMS může zaměřit severněji.
Nepamatuji si, že by RCL někdy komunikovalo s novináři. Velmi podobně je na tom i společnost MMS. Pokud tedy dojde k nákupu, nebudou se alespoň lidé z libereckého rádia učit, jak mluvit s médii.
Vše ale může být samozřejmě úplně jinak. Mé předpovědi jsou přesné asi jako vzduchovky na pouti. Na jaře jsem například tvrdil, že Jirka Paroubek bude premiérem.
Spuštění prvních internetových stránek a umožnění poslechu přes internet je ale v případě Rádia Contact Liberec (RCL) skutečně významnou událostí. Jedno z nejstarších soukromých rádií u nás (začalo vysílat 23. září 1991) se totiž zuby nehty bránilo jakékoliv modernizaci.
Můžeme to chápat jako jednoznačný vstřícný krok vůči posluchačům. Na druhou stranu lze trochu polechtat fantazii a nechat se unést řetězením následných událostí.
RCL má velmi silnou posluchačskou základnu (sto tisíc týdně) a je jedničkou v kraji. Vysílá sice pouze z jednoho vysílače, ale ten je naprosto geniálně umístěn na Ještědu, takže má dosah až 80 kilometrů. Zároveň je tato stanice jednou z posledních nevyhraněných. Když k tomu přimícháme trošku té ekonomické recese, kdy se pomocí faxu a záznamníku nedaří sehnat příliš mnoho inzerentů, můžeme se domnívat, že v brzké době proběhne prodej. Průnik do globální sítě pak můžeme nazvat přípravou, nebo předkrmem.
Když se podíváme, kdo by mohl RCL chtít, najdeme jednoho žhavého kandidáta. Rozpínavost síťového molochu jménem MMS nezná mezí a Rádio Blaník přece musí slyšet úplně všichni v Čechách, ne? Nedávno se v Blaník změnilo také programově neukotvené Rádio OK. Velmi brzy se tedy „Sauronovo oko“ společnosti MMS může zaměřit severněji.
Nepamatuji si, že by RCL někdy komunikovalo s novináři. Velmi podobně je na tom i společnost MMS. Pokud tedy dojde k nákupu, nebudou se alespoň lidé z libereckého rádia učit, jak mluvit s médii.
Vše ale může být samozřejmě úplně jinak. Mé předpovědi jsou přesné asi jako vzduchovky na pouti. Na jaře jsem například tvrdil, že Jirka Paroubek bude premiérem.
neděle 16. května 2010
Ředěná Nova aneb Kolik toho diváci snesou
Nova nenápadně spustila testování svých diváků. Nedávno jsem na tomto blogu psal o schovávané s krimi seriálem Expozitura. Tentokrát šáhla česká televizní jednička na své dva seriály, které si stačily vybudovat pevné divácké jádro.
První byla na řadě Kriminálka Anděl. Jsem toho názoru, že tento seriál má kolísavou kvalitu, přesto je tím nejlepším, co v současnosti televize nabízejí. Avšak Nova začala premiérové díly prokládat staršími kusy a nakonec jeho vysílání zastavila úplně a nahradila jej německým MacGyverem, který se prohání po dálnicích.
Nyní se dostalo i na Comeback. Tento sitcom, který se jako první u nás snaží pochopit princip tohoto žánru a pomalu svou kvalitou roste, má fanouškovskou základnu snad ještě širší. I tito fandové nyní musí skousávat reprízované kusy místo nových premiér. Ještě chvíli a na Novu se vrátí staří strašní Nováci.
Podle vyjádření z Novy se čeká, až bude lépe a cena reklamního prostoru se zvýší. Je-li to dobrá strategie, nedokážu posoudit, ale ekonomický sešup, který postihl Novu, bude asi výraznější, než na veřejnost proniká.
První byla na řadě Kriminálka Anděl. Jsem toho názoru, že tento seriál má kolísavou kvalitu, přesto je tím nejlepším, co v současnosti televize nabízejí. Avšak Nova začala premiérové díly prokládat staršími kusy a nakonec jeho vysílání zastavila úplně a nahradila jej německým MacGyverem, který se prohání po dálnicích.
Nyní se dostalo i na Comeback. Tento sitcom, který se jako první u nás snaží pochopit princip tohoto žánru a pomalu svou kvalitou roste, má fanouškovskou základnu snad ještě širší. I tito fandové nyní musí skousávat reprízované kusy místo nových premiér. Ještě chvíli a na Novu se vrátí staří strašní Nováci.
Podle vyjádření z Novy se čeká, až bude lépe a cena reklamního prostoru se zvýší. Je-li to dobrá strategie, nedokážu posoudit, ale ekonomický sešup, který postihl Novu, bude asi výraznější, než na veřejnost proniká.
neděle 25. dubna 2010
Není bigbít jako bigbít aneb Česká televize objevila způsob jak spolehlivě nasrat máničky
Po delší době jsem si v neděli večer našel čas na premiérový film České televize. A opět jsem neposlech svůj vnitřní hlas, který varovně křičel "Nedělej to, nemáš to zapotřebí!" Nedal jsem si říct a Klub osamělých srdcí jsem naladil. Česká televize opět v celé své kráse ukázala, jak je na tom špatně s původní dramatickou tvorbou.
V Klubu osamělých srdcí bylo špatné snad vše. Od detailů jako byly hrozné paruky herců, nové a štíhlé lahváče se dostaneme k neautentické hudbě, pitomým dialogům, mizerným hereckým výkonům a nudné režii.
Kdybych byl nějaký paranoidní typ, řekl bych, že se socialistická státní televize mstí bývalým máničkám a dělá z nich šašky.
Je mi velmi líto, že tvorba České televize mi čím dál tím více stojí za méně hodnotících slov. Mizérie je hrozivá a světlo na konci tunelu nikde není. Režiséři televizních filmů, s nimiž jsem byl naprosto spokojený, jsou již bohužel po smrti. Tato generace televizních režisérů stojí za prd
V Klubu osamělých srdcí bylo špatné snad vše. Od detailů jako byly hrozné paruky herců, nové a štíhlé lahváče se dostaneme k neautentické hudbě, pitomým dialogům, mizerným hereckým výkonům a nudné režii.
Kdybych byl nějaký paranoidní typ, řekl bych, že se socialistická státní televize mstí bývalým máničkám a dělá z nich šašky.
Je mi velmi líto, že tvorba České televize mi čím dál tím více stojí za méně hodnotících slov. Mizérie je hrozivá a světlo na konci tunelu nikde není. Režiséři televizních filmů, s nimiž jsem byl naprosto spokojený, jsou již bohužel po smrti. Tato generace televizních režisérů stojí za prd
pátek 16. dubna 2010
Ve zpravodajství České televize pracují hlupáci
Jinak si totiž neumím vysvětlit bludy, kterými nás veřejnoprávní pracovníci již několik dní krmí. Zpravodajští pracovníci televize, kteří se chlubí svou seriózností a bůhví čím ještě, nezvládají elementární terminologii. Podle nich totiž bude Česko o víkendu držet státní smutek. Jejich neschopnost a omezenost nejspíš není schopná oddělit státní smutek a den smutku.
Nechci se nějak povyšovat a hlásat, že jsem znal rozdíl mezi těmito pojmy, ale bez problému jsem si jej našel. Čeští seriózní zpravodajové toho asi nejsou schopni.
Známí mi vyčítají, že se zbytečně rozčiluju, protože to je vlastně jedno. Ve své současné práci jsem zjišťoval, jak zareagují na víkendové dny smutku sázkové kanceláře a herny a všichni zatraceně dobře věděli, že není státní smutek. Ve své podstatě a výsledku nejde ani tak o uctění památky (to je věc čistě osobní), ale zas a jenom o peníze. Nebudu zde psát jaký je rozdíl. Každý si to může najít stejně jako já.
Bojím se, že línější novináři jednoduše okopírují modlu české serióznosti a Česká republika bude o víkendu prožívat dny smutku, jen média si užijí smutku státního.
Nechci se nějak povyšovat a hlásat, že jsem znal rozdíl mezi těmito pojmy, ale bez problému jsem si jej našel. Čeští seriózní zpravodajové toho asi nejsou schopni.
Známí mi vyčítají, že se zbytečně rozčiluju, protože to je vlastně jedno. Ve své současné práci jsem zjišťoval, jak zareagují na víkendové dny smutku sázkové kanceláře a herny a všichni zatraceně dobře věděli, že není státní smutek. Ve své podstatě a výsledku nejde ani tak o uctění památky (to je věc čistě osobní), ale zas a jenom o peníze. Nebudu zde psát jaký je rozdíl. Každý si to může najít stejně jako já.
Bojím se, že línější novináři jednoduše okopírují modlu české serióznosti a Česká republika bude o víkendu prožívat dny smutku, jen média si užijí smutku státního.
středa 7. dubna 2010
Rozhlasový analog je definitivně a na věky zasviněn
Mafiánské praktiky v českém rozhlasovém byznysu si mohou připsat další úspěch. Tentokrát za vším stojí bývalý člen kapely Citron a muž s ne příliš čistou komunistickou minulostí - Radim Pařízek.
Ten v současnosti zamořuje moravské země neposlouchatelným Rádiem Čas a na počátku loňského roku pirátsky spustil nové country rádio v Brně. Shnilá a impotentní Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) mu jeho explicitní porušení zákona nakonec posvětila (více v tomto textu).
A nyní Pařízek spouští velkolepý nesmysl s názvem Rádio Dálnice. Nikdo už asi nikdy neobjeví důvody, proč RRTV tento řetězec malých vysílačů, který jen bude rušit frekvence stávajícím rádií, povolila. Pravdou zůstává fakt, že v sobotu 3. dubna Pařízek se svou kumpanií zapnul vysílač Jihlava 99,4, který je ze všech těch sedmatřiceti vysílačů – 31 už bylo Radou přiděleno, šest se koordinuje.
Rád bych volal po urychlenému přechodu na digitální rozhlas, ale když se na to podívám, vidím, že se stejné mafie, které ovládají analogový rozhlasový éter, plynule přelijí do jedniček a nul. Poslanci jsou naprosto v moci její lobby a skáčou, jak Zelenka z Asociace provozovatelů soukromého vysílání (APSV) píská. Neuvěřitelné prodloužení stávajících licencí až do roku 2025 !!! zdarma a jen za příslib přechodu na digitální vysílání je toho krásným a smutným důkazem. Nás už nejspíš spasí jen bezplatné pokrytí naší republiky wi-fi internetem.
(autor mapky: Petr Kružík)
čtvrtek 1. dubna 2010
Česká televize pokračuje v natáčení blábolu jménem Vyprávěj
Česká televize dnes pyšně a se vší mediální pompou začíná natáčet další díl otřesného seriálu Vyprávěj. To bohužel není nepovedená aprílová zpráva ale skutečnost. Svůj názor na toto dílo jsem podrobněji popsal v recenzi na RadioTV, takže se zde nebudu dlouze vykecávat.
Jsem znechucený z toho, co Česká televize divákům servíruje jako umělecké vyrovnávání se s minulým režimem. Plně souhlasím s Milanem Uhdem, který se někdy loni vyjádřil velmi znechuceně nejen o Vyprávěj, ale také o celé mašinérii dramatické výroby České televize.
Dramaturgové a všechny zodpovědné osoby v České televizi žijí v akváriu, kde se zbožštění dostává takovým nýmandům a neumětelům jako je Zdeněk Zelenka. Zdá se, že si nikdo z Kavčích hor nikdy nepustil nějaký současný americký seriál. Televizáci stále žijí v socialistickém ráji Dietlových opusů a nenechají si na ně šáhnout.
A co je horší? Divácká masa jim žere ty jejich natrávené a shnilé odřezky televizního masa z ruky jako jeden muž. Cena Týtý jest toho dokladem.
Stále mi nikdo nevyvrátil můj názor, že Kavčí hory je potřeba vyhodit do vzduchu a veřejnoprávní televize se musí postavit "na zelené louce". To není výzva k terorismu, to je velmi konstruktivní a zdá se,že ji jediné rozumné řešení. Staré nomenklatury totiž jen tak nevymřou...
Jsem znechucený z toho, co Česká televize divákům servíruje jako umělecké vyrovnávání se s minulým režimem. Plně souhlasím s Milanem Uhdem, který se někdy loni vyjádřil velmi znechuceně nejen o Vyprávěj, ale také o celé mašinérii dramatické výroby České televize.
Dramaturgové a všechny zodpovědné osoby v České televizi žijí v akváriu, kde se zbožštění dostává takovým nýmandům a neumětelům jako je Zdeněk Zelenka. Zdá se, že si nikdo z Kavčích hor nikdy nepustil nějaký současný americký seriál. Televizáci stále žijí v socialistickém ráji Dietlových opusů a nenechají si na ně šáhnout.
A co je horší? Divácká masa jim žere ty jejich natrávené a shnilé odřezky televizního masa z ruky jako jeden muž. Cena Týtý jest toho dokladem.
Stále mi nikdo nevyvrátil můj názor, že Kavčí hory je potřeba vyhodit do vzduchu a veřejnoprávní televize se musí postavit "na zelené louce". To není výzva k terorismu, to je velmi konstruktivní a zdá se,že ji jediné rozumné řešení. Staré nomenklatury totiž jen tak nevymřou...
středa 31. března 2010
Uživatelský posun Facebooku
Nejprve upozorňuji, že tato má úvaha nevychází z nějakých exaktních čísel, ale je pouhým dojmem každodenního uživatele Facebooku.
Zjednodušeně se dá říct, že statusy ustupují. Všiml jsem si, že se na mé "zdi" objevuje čím dál tím méně těchto krátkých vzkazů a je plná různých odkazů. Zanedlouho pro mne Facebook bude plnohodnotným zpravodajským kanálem, kde se rychle dozvím vše, co se stalo ve světě, ale také aktuální zprávy z blízkosti svých "přátel".
Uživatel si nacvaká členství na různých zpravodajských a zájmových stránkách a z Facebooku mu tak vlastně vzniká internetový online deník, který je neustále aktualizován. Večer pak usedá k televiznímu zpravodajství s tím, že vše podstatné už zná.
Z Facebooku přestává být virtuální pavlač a stává se zajímavou infotainmentovou platformou, kde mi mí "přátelé" nabízí k poslechu hudbu, co je zrovna zaujala, odkazy s novinkami z celého světa i fotky ze svého blízkého okolí. A i tento blog se zanedlouho na "zdi" mých "přátel" objeví jako poznámka.
Osobně píšu již jen tvíty, které se díky propojení dostávají také na Facebook a i na Google Buzz (Ovšem, kdo dneska pořádně ví, co to ten Buzz je.)
... a to se mi líbí ;-)
Zjednodušeně se dá říct, že statusy ustupují. Všiml jsem si, že se na mé "zdi" objevuje čím dál tím méně těchto krátkých vzkazů a je plná různých odkazů. Zanedlouho pro mne Facebook bude plnohodnotným zpravodajským kanálem, kde se rychle dozvím vše, co se stalo ve světě, ale také aktuální zprávy z blízkosti svých "přátel".
Uživatel si nacvaká členství na různých zpravodajských a zájmových stránkách a z Facebooku mu tak vlastně vzniká internetový online deník, který je neustále aktualizován. Večer pak usedá k televiznímu zpravodajství s tím, že vše podstatné už zná.
Z Facebooku přestává být virtuální pavlač a stává se zajímavou infotainmentovou platformou, kde mi mí "přátelé" nabízí k poslechu hudbu, co je zrovna zaujala, odkazy s novinkami z celého světa i fotky ze svého blízkého okolí. A i tento blog se zanedlouho na "zdi" mých "přátel" objeví jako poznámka.
Osobně píšu již jen tvíty, které se díky propojení dostávají také na Facebook a i na Google Buzz (Ovšem, kdo dneska pořádně ví, co to ten Buzz je.)
... a to se mi líbí ;-)
úterý 30. března 2010
Má rozlučka s telegramem, aneb Jak jsem paralyzoval poštu
Umět poslat telegram by mělo patřit k základnímu společenskému vzdělání - stejně jako třeba umět si zavázat kravatu. Tuto staromilskou poučku jsem si uvědomil, když pošta oznámila, že od 1. dubna s telegramy končí. Jelikož jsem nikdy v životě žádný telegram neposlal, rozhodl jsem se, že je potřeba vše napravit. Teď nebo nikdy! Aby vše bylo ještě peprnější, byl jsem s Denisou domluvený, že o půl šesté půjdeme do kina.
17:05
Přicházím na olomouckou hlavní poštu a beru si lístek s číslem 365.
17:06
Na tabuli se objevuje číslo 365 a já mířím k přepážce
- "Dobrý den, chtěl bych poslat telegram."
- "Prosím?"
- "Potřebuju poslat telegram."
- "Opravdu?"
- "Ano, skutečně potřebuju poslat telegram."
- "Moment...." pošťačka odchází dozadu.
17:11
Pošťačka přichází: "Víte, že můžete poslat éemesku?"
- "Vím, ale já potřebuji poslat telegram."
Pošťačka odchází a já začínám pozorovat zvýšené rojení v zákulisí za přepážkami spojené s divným pohledy mým směrem.
17:16
Píšu SMS Denise, ať koupí lístky.
17:18
Přichází úřednice společně s nejstarší pošťačkou, která ještě telegramy pamatuje. Pamětnice má papírek s čísly a snaží se mě zastrašit cenou telegramu. Na to jsem však připraven a trpělivě přikyvuji. Dostane se mi také poučení, že telegram dostane adresát nejdříve druhý den, kdy mu jej donese doručovatel. Konečně dostávám blanket, který vyplňuji: PRVNI A TAKE POSLEDNI. Obě úřednice velmi pečlivě a pomalu přepočítávají slova. "Když se spleteš, budeš platit zbytek ty," téměř neslyšně varuje starší pošťačka svou mladší kolegyni.
17:20
- "130 korun"
Vytahuji peníze a strkám je za plexisklo. Obě úřednice odchází.
17:25
- "Čekáme na telefonické potvrzení, ještě prosím o chvíli strpení."
17:28
- "Jděte si, prosím, k vedlejší přepážce ke kolegyni, tam to dořešíte, děkuji."
17:31
Telefonát s Denisou, ať na mě nečeká a lístek mi nechá na pokladně.
17:34
Jsem odvelen k další přepážce. Cvrkot v back stage neutichá spíše sílí. Nervózně se čeká na potvrzující telefonát.
17:38
Konečně je vše potvrzeno telefonicky a já se mohu vrátit k předchozí - té druhé - přepážce.
17:40
Nakonec mi byla částka vypočítána na 125 korun a já odbíhám do kina.
Celkově tedy lze říct, že jsem třemi slovy dokázal na více než půlhodinu částečně paralyzovat olomouckou hlavní poštu. Z osobní zkušenosti tedy mohu beze vší pochybnosti potvrdit, že telegram je mrtev. Ale stihl jsem si jeden poslat.
17:05
Přicházím na olomouckou hlavní poštu a beru si lístek s číslem 365.
17:06
Na tabuli se objevuje číslo 365 a já mířím k přepážce
- "Dobrý den, chtěl bych poslat telegram."
- "Prosím?"
- "Potřebuju poslat telegram."
- "Opravdu?"
- "Ano, skutečně potřebuju poslat telegram."
- "Moment...." pošťačka odchází dozadu.
17:11
Pošťačka přichází: "Víte, že můžete poslat éemesku?"
- "Vím, ale já potřebuji poslat telegram."
Pošťačka odchází a já začínám pozorovat zvýšené rojení v zákulisí za přepážkami spojené s divným pohledy mým směrem.
17:16
Píšu SMS Denise, ať koupí lístky.
17:18
Přichází úřednice společně s nejstarší pošťačkou, která ještě telegramy pamatuje. Pamětnice má papírek s čísly a snaží se mě zastrašit cenou telegramu. Na to jsem však připraven a trpělivě přikyvuji. Dostane se mi také poučení, že telegram dostane adresát nejdříve druhý den, kdy mu jej donese doručovatel. Konečně dostávám blanket, který vyplňuji: PRVNI A TAKE POSLEDNI. Obě úřednice velmi pečlivě a pomalu přepočítávají slova. "Když se spleteš, budeš platit zbytek ty," téměř neslyšně varuje starší pošťačka svou mladší kolegyni.
17:20
- "130 korun"
Vytahuji peníze a strkám je za plexisklo. Obě úřednice odchází.
17:25
- "Čekáme na telefonické potvrzení, ještě prosím o chvíli strpení."
17:28
- "Jděte si, prosím, k vedlejší přepážce ke kolegyni, tam to dořešíte, děkuji."
17:31
Telefonát s Denisou, ať na mě nečeká a lístek mi nechá na pokladně.
17:34
Jsem odvelen k další přepážce. Cvrkot v back stage neutichá spíše sílí. Nervózně se čeká na potvrzující telefonát.
17:38
Konečně je vše potvrzeno telefonicky a já se mohu vrátit k předchozí - té druhé - přepážce.
17:40
Nakonec mi byla částka vypočítána na 125 korun a já odbíhám do kina.
Celkově tedy lze říct, že jsem třemi slovy dokázal na více než půlhodinu částečně paralyzovat olomouckou hlavní poštu. Z osobní zkušenosti tedy mohu beze vší pochybnosti potvrdit, že telegram je mrtev. Ale stihl jsem si jeden poslat.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)