čtvrtek 17. února 2011

Nova jde z maléru do maléru



Wipeout – tak se jmenuje noční můra TV Nova. Zatímco tureckou telenovelu tato komerční jednička urychleně stáhla z prime time, aby si tak posílila svůj podvečerní blok, s předtočenou adrenalinovou „celebritózní“ mezinárodní soutěží Wipeout je to větší malér.

Tato soutěž se natáčela loni na podzim v Argentině. Zúčastnily se jí týmy z Česka, Slovenska (jeden tým), Polska, Běloruska a Ukrajiny. A jak to tak vypadá, televize se nedokázaly dohodnout, kdy tento pořad nasadit. Ukrajinská televize Inter pořad odvysílala bezprostředně po návratu z natáčení. Jen bláhový člověk by si mohl myslet, že výsledky zůstanou divákům z ostatních zemí utajeny. Hlavní pointa této soutěže je pryč. Víme tak, že Ukrajinci vyhráli a Čechoslováci totálně propadli.
Aby toho nebylo málo, Wipeout brzy nasadí i polská TVN. A ta už je českým luhům a hájům velmi blízko.

Podle všeho to vypadá na jednu velkou blamáž. Nova má dvě možnosti. Buď soutěž nenasadí a bude se tvářit, že nikdy nic takového neexistovalo, anebo posadí ke stříhacím pultům armádu střihačů, kteří vytvoří zcela nový pořad. Mohli by materiál sestříhat tak, aby vyhrál někdo jiný. Oslavné dotáčky CS týmu by se dali za pár korun udělat v nějakém ateliéru za obří tapetou se západem slunce nad mořskou hladinou. Nejpravděpodobněji se však jeví možnost, že Nova Wipeout nasadí s bombastickým promo a bude novináře bombardovat tiskovými zprávami, které budou nadšeně informovat o megatronickém úspěchu.

pondělí 7. února 2011

Když Gott pouští Gotta



Poslední dobou mám (možná i trochu zvrácenou) zálibu v poslechu ČRo 2 – Praha. V médiích proletěla informace, že v nové koncepci bude vlastní pořad moderovat i Karel Gott. Informaci jsem tvítnul dál a úspěšně na ni zapomněl.

Když jsem jel v neděli odpoledne autem, trefil jsem začátek Mistrovy premiéry. Radostí jsem výskl. "Tohle jsem si nemohl nechat ujít!" Připomínám, že jsem stihl jen část, protože jsem před koncem pořadu dojel do místa určení.

Rozhodně nemá smysl hodnotit moderátorské kvality Karla Gotta. On si zkrátka může dovolit cokoliv. Co mě ale zarazilo, byla skutečnost, že pouštěl sám sebe. Celou tu dobu jsem řešil, jak se k tomu postavit. V životě jsem neslyšel moderátora hudebního pořadu, který by o jednotlivých písničkách mluvil v první osobě jednotného čísla.

Pohled na tento – možná zcela nový – rozhlasový styl může být dvojí. Buď jej můžete vnímat hrozně samožersky a egoisticky, což není velký problém. Znělo to opravdu divně a nezvykle. Můžeme si však také položit otázku. „Kdo jiný než božský Kája by si mohl dovolit moderovat vlastní pořad, kde bude pouštět své song?“

Na závěr mi dovolte jeden osobní povzdech. Škoda, že už nežije Walda. U něj bych tyto pochybnosti neměl.

úterý 1. února 2011

Za všechno může občan



K myšlenkovému pochodu v tomto textu mne přivedl článek Erika Tabery v aktuálním Respektu. Konkrétně jde o poslední dva odstavce komentáře Život po životě. Možná se někomu bude zdát, že jsem „objevil Ameriku“, ale mě to prostě nedá.

Tabery v závěru svého textu zmiňuje něco jako mediální devalvaci korupčních afér. Zjednodušeně se dá říct, že se jich zkrátka valí až příliš mnoho.
Na počátku tohoto stavu byl občan, jehož znechucení dostoupilo vrcholu při sněmovních volbách. Nejde jen o to, že se do parlamentu a následně i do vlády dostala jedna nová strana (Top 09 s laskavým dovolením čtenáře nemohu brát za novou stranu – snad jen formálně), důležitá byla také „revoluce kroužkem“. Ikonou kroužkovacího pádu se stal lékař/právník/Íčko.
Za tohoto stavu se fičák v zajetých korupčních kolejích musel stát i přes odpor politiků – jak vidno starých i nových.
Musíme si také ujasnit, že o odhalených případech korupce se neoficiálně dlouho vědělo, avšak chyběly prokazatelné důkazy. Stejně tak je jasné, že korupce nikdy nezmizí, lze ji jen potírat a minimalizovat. Policie v tomto dlouhodobě selhávala a nedůvěra v její kvalitnější práci je zcela na místě, ať už je jejím prezidentem kdokoliv. (osobně si myslím, že tady by selhal i Serpico)

Tabery píše o novém rozměru médií, která spočívá v tom, že už se neodhalují korupční kauzy, ale vybírá se, která nejvíc zaujme čtenáře. Jeho text graduje, když zmiňuje korupční aféry, které vypluly na povrch po volbách, nebo krátce před nimi – Barták, Kopřiva, liberecký lyžařský šampionát, letadla CASA, Drobil a klientelismus na Ředitelství silnic a dálnic (osobně bych ještě přidal pražská dvojčata Opencard a Blanku).

Osobně bych razil způsob cyklického opakování témat v médiích. Možná by se mohl ke každé kauze vytvořit dotazník z pevně daných otázek pro konkrétní politiky a úředníky. Vím, že to je teorie a proslavený boj s větrnými mlýny. Nikdo ale přece nečekal, že korupce, která před lety pevně srostla s politickou elitou v zemi, z ničeho nic zmizí.

Je dobře, že máme tolik případů, které jsou navíc rozstřeleny všemi možnými politickými směry. Je velmi špatně, že nemáme policii, která by toto účinně potírala. Nezbývá nám tedy doufat, že máme dostatek nezávislých, trpělivých a tvrdohlavých novinářů, jimž šéfují rozumní nadřízení, a které platí osvícení majitelé.

Díky za inspirativní čtení, Eriku Tabery :-)
(ilustrační foto)