úterý 21. prosince 2010

Nečas to podělal, VV se lekly



Po delším čase se na chvíli krátce zastavím nad aktuální českou politikou.
Sice jsem nevolil žádnou z vládních stran, ale vzniklá koalice mi přišla jako snesitelné zlo. Chtěla reformy (ty by museli dělat i sociální demokrati) a hlavně chtěla bojovat s nezničitelnou korupcí.

Už od začátku bylo jasné, že vláda je rovnicí o jedné neznámé. O VV se nevědělo nic a neví se o ní nic doteď. Jediné, co politici této strany dokázali srozumitelně obhájit je snaha potírat korupci. Až do dnešního dne, kdy nečekaně brzy narazili. Lidé kolem Drobila chtěli uplácet to je jasné. V této chvíli měl premiér Nečas bouchnout do stolu, nebo švihnout bičem (podle toho co preferuje) a na světě měl být exemplární trest.

Jenže premiér se zachoval jako předchozí mocipáni a dělal, že se nic neděje. Opozice rychle reagovala a vyvolala hlasování o nedůvěře vládě. Při jednáních o postoji k tomuto hlasování se lámal chleba. VV mohly ukázat, že stojí za pozornost, vždyť přece jejich koaliční partner udělal přesně to, proti čemu celou svou existenci bojují. Kauza Drobil tuto vládu mít na svědomí klidně mohla. Jenže se tak nestalo a ode dneška prokazatelně zkorumpovaná vláda je dále u moci.

No nic, třeba si na to před volbami za čtyři roky vzpomene a zkorumpované ODS to dá sežrat. Trknout už nás mohl neuvěřitelně trapný cirkus na pražské magistrátě.

pátek 3. prosince 2010

Co s dvojkou, když je navíc?

Téměř hotová digitalizace televizního signálu odhalila jeden nečekaný fakt. Veřejnoprávní Česká televize spravuje víc kanálů, než je potřeba. Kanál zaměřený na sport - ano, nonstop zpravodajství - ano. Dva obecné, bezpohlavní kanály - proč?

Česká televize v současnosti naprosto pohřbila ČT2 a ani proklamovaná nová koncepce nedává naději na zlepšení. Potíž leží někde jinde. Česká televize by spíše měla rezignovat na většinu pořadů ČT1. Těmi se totiž snaží konkurovat komerčním stanicím, což je nesmyslný boj. Česká televize by měla "zintelektualizovat" svůj první program. Zjednodušeně (ale skutečně velmi zjednodušeně) můžeme říct, že by program z dvojky mohla přesunout na jedničku.

Pokud by tedy vedení ČT vystřízlivělo z megalomanství, zbyl by jim jeden volný kanál. Co teď s ním? Šlo by udělat nový tematický kanál. V úvahu přichází například kanál pro děti. Dětská tvorba totiž zůstává stále doménou veřejnoprávní televize a její archiv je nekonečný. Druhou verzí by byla jakási česká varianta francouzsko-německého kanálu Arte.

Tyto verze však v současnosti nejsou průchozí a reálné. Dnešní šetřící trend mu zkrátka nepřeje. Druhé řešení je zbavit se volných frekvencí. Na nich by mohla vysílat nová komerční stanice. Proč ne? Matně si vzpomínám, že v devadesátých letech diskuze o prodeji ČT2 proběhla. Tento nápad v té době vzbudil velké pobouření, ale dnes, kdy ČT dvě obecné stanice nepotřebuje, tento nápad nevypadá vůbec špatně.

Navíc by přezaměstnaný moloch Kavčích hor mohl propustit spoustu přebytečných nosičů kabelů, kteří jen dublují práci jak na place tak v kancelářích.

neděle 14. listopadu 2010

Zamotaná vítězství nedělního prime time

Bohdalka válcuje talentové reality show komerčních televizí. Takto jednoduše by se dalo označit nedělní soupeření Novy, Primy a ČT1. Nic však není tak jednoduché, jak se na první pohled může jevit.

Podíváme-li se na klasická čísla sledovanosti v kategorii 15+, tak zjistíme, že zatím poslední díl autorské pentalogie Zdeňka Zelenky s názvem Ach, ty vraždy!, o jehož kvalitě budu psát, až toto monstrum přestane okupovat televizní obrazovky, sledovalo 1,2 milionu diváků. Talentmania na Nově měla milion a Česko Slovensko má Talent naladilo 800 tisíc diváků.

Jenže čísla sledovanosti nejsou vše, důležité je také složení publika. Zadavatele zkrátka zajímá, zda se na dané pořady dívá někdo, kdo má peníze. A tu vidím problém, protože Jiřina Bohdalová má zcela jistě největší skupinu diváků v kategorii 50 let a výše. Tedy diváky, kteří nejsou z obchodního hlediska zajímaví.

Zcela jasnou cílovku mají obě talentové soutěže. Jejich sledovanost si prošla zajímavým vývojem. Musíme si uvědomit, že Nova svou Talentmanii narychlo spíchla jako truc podnik, jelikož nezískala licenci pro CS Talent. Nejprve Nova ze setrvačnosti vítězila, diváci však záhy přešli na Primu, kde blyštivé pozlátko zářilo tak nějak hezčeji. Nyní však Nova překonává Primu, což je překvapivý obrat. Nova navíc dokázala rozhýbat i internetové vody, kam míří spousty diváků a fanoušků rychlokvašených celebrit.

Osobně mě vysoká sledovanost ČT1 překvapuje, ale zároveň vím, že v tomto případě jde o neprodejná čísla. Větší překvapení je obrat, který nastal v soupeření mezi Novou a Primou. Myslel jsem, že Nova pohoří podobně jako s Velkým bratrem.

úterý 27. července 2010

Nemocnice na kraji města, Bohdalka, Trapasy – programové změny podle nového šéfa ČT1

Česká televize prochází bouřlivými změnami. Tuto mantru generální ředitel Jiří Janeček tak dlouho opakoval, až ji vzaly za svou i naše média. Za proměnou hlavního kanálu ČT1 bude stát Radan Dolejš. Na webu Digizone.cz se objevil dlouhý, vyčerpávající a rozhodně stojící za přečtení rozhovor s tímto bývalým dramaturgem Novot, který od ledna bude držet v rukou program jedničky.
Když jsem na konci března psal o této nové tváři v úzkém vedení ČT, neskrýval jsem obavy, aby se z nové České televize nestala stará Nova. Zároveň jsem si v koutku mysli udržoval jiskřičku naděje na lepší zítřky. Po přečtení rozhovoru jiskra zhasla.

Vezmeme-li důležité informace z rozhovoru postupně, tak se nejprve dozvíme, že na jedničce se od pondělí do čtvrtka budou v podvečer objevovat seriály. Začne se pěkně Nemocnicí na kraji města a pokračovat se bude Životem na zámku.

Dále se dozvíme, že po půl jedenácté večer poběží lahůdky (hudební, filmové a bůhví jaké ještě) – opět zcela revoluční a nová myšlenka....

Pro sobotní prime estrádní večer se k fousaté Hodině pravdy a nic neříkajícím Zázrakům přírody přiřadí nové pořady pro pobavení mas. Jeden z nich se bude věnovat osobnostem, které v roce 2011 oslaví narozeniny. „Půjde o významné herce a baviče, kteří jsou spojení s ČT,“ říká v rozhovoru Dolejš.
Dále chystají zbrusu nový zábavný čtvrtletník plný písniček a scének. Samozřejmě nemohou chybět oblíbené nesmysly a zrůdnosti jako jsou Stardance, Trapasy a Třikrát s... (sice už ne s Miroslavem Donutilem, ale nově se v tomto pořadu nejspíš zaháčkuje další zasloužilý televizní umělec).
Je pravda, že se připravuje jakási soutěž, v níž budou týmy vybírat, který seriál ČT natočí, ale dovolte mi, abych měl – vzhledem k dosavadní zkušenosti – silné pochyby.

Na podzim vpadne na obrazovky série zábavných kriminálek Zdeňka Zelenky s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli. Na Kavčích horách všichni ví, jaký je to průser (a to používám velmi slabé slovo), a přesto se chystá pokračování.

Za zmínku pak stojí zmiňování různých symbolů pro to nejodpornější bahno televizní zábavy. Sice ne přímo v souvislosti s „novými“ tvářemi, které se na ČT objeví. Přesto při Dolejšově adoraci osobnosti J. A. Náhlovského mrazí v zádech.

Paradoxně přitom Dolejš mluví o potřebě přitáhnout k ČT1 mladé diváky. Ano, Nemocnicí na kraji města, Životem na zámku, Hodinou pravdy, Stardance, Trapasy, estrádami, Miroslavem Donutilem, Jiřinou Bohdalovou, a dalšími „veledíly“ a „veleumělci“ se to určitě podaří.

Svěží vítr změn silně zapáchá starobní hnilobou. Myslím, že po přečtení tohoto rozhovoru zajásali na Nově i Primě.

pondělí 12. července 2010

Velké politické retro ano, ale ...

Zpravodajská ČT24 nasadila zajímavý prázdninový seriál Velké politické retro. Každý den (kromě soboty) si po osmé večer mohou diváci připomenout úplné počátky veřejnoprávních politických diskuzí. Nápad přišel zvenčí a už od počátku mne dráždil svým potenciálem. Ten bohužel Česká televize nevyužila.

Jan Potůček v pravidelné nedělní glose portálu Digizone.cz vyzdvihuje styl, jakým ČT dokázala na léto ulevit týmu Hyde Parku a zároveň využila dosud spící zákoutí svých archívů. Současně však postrádá zasazení do kontextu a navrhuje krátkou analýzu každého dílu.

Erik Tabery si zase ve svém editorialu v aktuálním čísle Respektu pochvaluje, jak lze vypozorovat vývoj tuzemské žurnalistky. Šéfredaktor Respektu si také postěžoval, že mu v dnešních televizních debatách chybí diskuze lidí, jejichž odbornost neodpovídá probíranému tématu. Je pravda, že v tehdejších debatách skutečně často chybí experti a hosté "mlátí prázdnou slámu".

Povzdech pana Taberyho nesdílím. Jsem velmi rád, když si můžu poslechnout člověka, který dané problematice rozumí a něco se od něj dozvím. "Proč by se nemohl debaty o daních zúčastnit třeba filozof nebo historik?" ptá se Tabery. Protože nevěřím, že by měli k tomu, co říct. V dnešní době si myslím, že každý specialista rád zůstává na svém písečku.

Souhlasím s Janem Potůčkem a také postrádám kontext. Nešel bych však cestou krátké analýzy, ale využil bych toho, co už nastartoval Hyde Park. Na obrazovce by se během (ruku na srdce) nudného povídání tehdy významných lidí mohly objevovat komentáře z Facebooku i Twitteru. Pořad by okamžitě získal na živosti.

Přimlouval bych se také za textové připomínky osudů jednotlivých diskutérů, které by se během pořadu mohli střídavě objevovat s diváckými komentáři. Spousta diváků dnes jednoduše neví, kdo byl tehdy kdo. Já patřím mezi ně. Byl jsem tehdy na začátku puberty, politika mě příliš nezajímala a některá jména mi v hlavě zůstala ležet volně. Na jejich probuzení a zjištění jejich skutečné moci a vlivu na tehdejší běh událostí jsem se právě těšil a to bohužel nepřichází.

úterý 29. června 2010

Stane se z Rádia Contact Liberec další Blaník?

Jak málo stačí k dětské radosti. Respektive, jak málo stačí lidem, co píší o rádiích, aby vyvíjeli takovou aktivitu, když jde o tak – v dnešní době – nepodstatnou věc, jakou je nový web a spuštěný stream jedné rozhlasové stanice.

Spuštění prvních internetových stránek a umožnění poslechu přes internet je ale v případě Rádia Contact Liberec (RCL) skutečně významnou událostí. Jedno z nejstarších soukromých rádií u nás (začalo vysílat 23. září 1991) se totiž zuby nehty bránilo jakékoliv modernizaci.
Můžeme to chápat jako jednoznačný vstřícný krok vůči posluchačům. Na druhou stranu lze trochu polechtat fantazii a nechat se unést řetězením následných událostí.

RCL má velmi silnou posluchačskou základnu (sto tisíc týdně) a je jedničkou v kraji. Vysílá sice pouze z jednoho vysílače, ale ten je naprosto geniálně umístěn na Ještědu, takže má dosah až 80 kilometrů. Zároveň je tato stanice jednou z posledních nevyhraněných. Když k tomu přimícháme trošku té ekonomické recese, kdy se pomocí faxu a záznamníku nedaří sehnat příliš mnoho inzerentů, můžeme se domnívat, že v brzké době proběhne prodej. Průnik do globální sítě pak můžeme nazvat přípravou, nebo předkrmem.

Když se podíváme, kdo by mohl RCL chtít, najdeme jednoho žhavého kandidáta. Rozpínavost síťového molochu jménem MMS nezná mezí a Rádio Blaník přece musí slyšet úplně všichni v Čechách, ne? Nedávno se v Blaník změnilo také programově neukotvené Rádio OK. Velmi brzy se tedy „Sauronovo oko“ společnosti MMS může zaměřit severněji.

Nepamatuji si, že by RCL někdy komunikovalo s novináři. Velmi podobně je na tom i společnost MMS. Pokud tedy dojde k nákupu, nebudou se alespoň lidé z libereckého rádia učit, jak mluvit s médii.

Vše ale může být samozřejmě úplně jinak. Mé předpovědi jsou přesné asi jako vzduchovky na pouti. Na jaře jsem například tvrdil, že Jirka Paroubek bude premiérem.

neděle 16. května 2010

Ředěná Nova aneb Kolik toho diváci snesou

Nova nenápadně spustila testování svých diváků. Nedávno jsem na tomto blogu psal o schovávané s krimi seriálem Expozitura. Tentokrát šáhla česká televizní jednička na své dva seriály, které si stačily vybudovat pevné divácké jádro.

První byla na řadě Kriminálka Anděl. Jsem toho názoru, že tento seriál má kolísavou kvalitu, přesto je tím nejlepším, co v současnosti televize nabízejí. Avšak Nova začala premiérové díly prokládat staršími kusy a nakonec jeho vysílání zastavila úplně a nahradila jej německým MacGyverem, který se prohání po dálnicích.

Nyní se dostalo i na Comeback. Tento sitcom, který se jako první u nás snaží pochopit princip tohoto žánru a pomalu svou kvalitou roste, má fanouškovskou základnu snad ještě širší. I tito fandové nyní musí skousávat reprízované kusy místo nových premiér. Ještě chvíli a na Novu se vrátí staří strašní Nováci.

Podle vyjádření z Novy se čeká, až bude lépe a cena reklamního prostoru se zvýší. Je-li to dobrá strategie, nedokážu posoudit, ale ekonomický sešup, který postihl Novu, bude asi výraznější, než na veřejnost proniká.

neděle 25. dubna 2010

Není bigbít jako bigbít aneb Česká televize objevila způsob jak spolehlivě nasrat máničky

Po delší době jsem si v neděli večer našel čas na premiérový film České televize. A opět jsem neposlech svůj vnitřní hlas, který varovně křičel "Nedělej to, nemáš to zapotřebí!" Nedal jsem si říct a Klub osamělých srdcí jsem naladil. Česká televize opět v celé své kráse ukázala, jak je na tom špatně s původní dramatickou tvorbou.

V Klubu osamělých srdcí bylo špatné snad vše. Od detailů jako byly hrozné paruky herců, nové a štíhlé lahváče se dostaneme k neautentické hudbě, pitomým dialogům, mizerným hereckým výkonům a nudné režii.

Kdybych byl nějaký paranoidní typ, řekl bych, že se socialistická státní televize mstí bývalým máničkám a dělá z nich šašky.

Je mi velmi líto, že tvorba České televize mi čím dál tím více stojí za méně hodnotících slov. Mizérie je hrozivá a světlo na konci tunelu nikde není. Režiséři televizních filmů, s nimiž jsem byl naprosto spokojený, jsou již bohužel po smrti. Tato generace televizních režisérů stojí za prd

pátek 16. dubna 2010

Ve zpravodajství České televize pracují hlupáci

Jinak si totiž neumím vysvětlit bludy, kterými nás veřejnoprávní pracovníci již několik dní krmí. Zpravodajští pracovníci televize, kteří se chlubí svou seriózností a bůhví čím ještě, nezvládají elementární terminologii. Podle nich totiž bude Česko o víkendu držet státní smutek. Jejich neschopnost a omezenost nejspíš není schopná oddělit státní smutek a den smutku.

Nechci se nějak povyšovat a hlásat, že jsem znal rozdíl mezi těmito pojmy, ale bez problému jsem si jej našel. Čeští seriózní zpravodajové toho asi nejsou schopni.

Známí mi vyčítají, že se zbytečně rozčiluju, protože to je vlastně jedno. Ve své současné práci jsem zjišťoval, jak zareagují na víkendové dny smutku sázkové kanceláře a herny a všichni zatraceně dobře věděli, že není státní smutek. Ve své podstatě a výsledku nejde ani tak o uctění památky (to je věc čistě osobní), ale zas a jenom o peníze. Nebudu zde psát jaký je rozdíl. Každý si to může najít stejně jako já.

Bojím se, že línější novináři jednoduše okopírují modlu české serióznosti a Česká republika bude o víkendu prožívat dny smutku, jen média si užijí smutku státního.

středa 7. dubna 2010

Rozhlasový analog je definitivně a na věky zasviněn




Mafiánské praktiky v českém rozhlasovém byznysu si mohou připsat další úspěch. Tentokrát za vším stojí bývalý člen kapely Citron a muž s ne příliš čistou komunistickou minulostí - Radim Pařízek.

Ten v současnosti zamořuje moravské země neposlouchatelným Rádiem Čas a na počátku loňského roku pirátsky spustil nové country rádio v Brně. Shnilá a impotentní Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) mu jeho explicitní porušení zákona nakonec posvětila (více v tomto textu).

A nyní Pařízek spouští velkolepý nesmysl s názvem Rádio Dálnice. Nikdo už asi nikdy neobjeví důvody, proč RRTV tento řetězec malých vysílačů, který jen bude rušit frekvence stávajícím rádií, povolila. Pravdou zůstává fakt, že v sobotu 3. dubna Pařízek se svou kumpanií zapnul vysílač Jihlava 99,4, který je ze všech těch sedmatřiceti vysílačů – 31 už bylo Radou přiděleno, šest se koordinuje.

Rád bych volal po urychlenému přechodu na digitální rozhlas, ale když se na to podívám, vidím, že se stejné mafie, které ovládají analogový rozhlasový éter, plynule přelijí do jedniček a nul. Poslanci jsou naprosto v moci její lobby a skáčou, jak Zelenka z Asociace provozovatelů soukromého vysílání (APSV) píská. Neuvěřitelné prodloužení stávajících licencí až do roku 2025 !!! zdarma a jen za příslib přechodu na digitální vysílání je toho krásným a smutným důkazem. Nás už nejspíš spasí jen bezplatné pokrytí naší republiky wi-fi internetem.

(autor mapky: Petr Kružík)

čtvrtek 1. dubna 2010

Česká televize pokračuje v natáčení blábolu jménem Vyprávěj

Česká televize dnes pyšně a se vší mediální pompou začíná natáčet další díl otřesného seriálu Vyprávěj. To bohužel není nepovedená aprílová zpráva ale skutečnost. Svůj názor na toto dílo jsem podrobněji popsal v recenzi na RadioTV, takže se zde nebudu dlouze vykecávat.

Jsem znechucený z toho, co Česká televize divákům servíruje jako umělecké vyrovnávání se s minulým režimem. Plně souhlasím s Milanem Uhdem, který se někdy loni vyjádřil velmi znechuceně nejen o Vyprávěj, ale také o celé mašinérii dramatické výroby České televize.

Dramaturgové a všechny zodpovědné osoby v České televizi žijí v akváriu, kde se zbožštění dostává takovým nýmandům a neumětelům jako je Zdeněk Zelenka. Zdá se, že si nikdo z Kavčích hor nikdy nepustil nějaký současný americký seriál. Televizáci stále žijí v socialistickém ráji Dietlových opusů a nenechají si na ně šáhnout.

A co je horší? Divácká masa jim žere ty jejich natrávené a shnilé odřezky televizního masa z ruky jako jeden muž. Cena Týtý jest toho dokladem.

Stále mi nikdo nevyvrátil můj názor, že Kavčí hory je potřeba vyhodit do vzduchu a veřejnoprávní televize se musí postavit "na zelené louce". To není výzva k terorismu, to je velmi konstruktivní a zdá se,že ji jediné rozumné řešení. Staré nomenklatury totiž jen tak nevymřou...

středa 31. března 2010

Uživatelský posun Facebooku

Nejprve upozorňuji, že tato má úvaha nevychází z nějakých exaktních čísel, ale je pouhým dojmem každodenního uživatele Facebooku.

Zjednodušeně se dá říct, že statusy ustupují. Všiml jsem si, že se na mé "zdi" objevuje čím dál tím méně těchto krátkých vzkazů a je plná různých odkazů. Zanedlouho pro mne Facebook bude plnohodnotným zpravodajským kanálem, kde se rychle dozvím vše, co se stalo ve světě, ale také aktuální zprávy z blízkosti svých "přátel".

Uživatel si nacvaká členství na různých zpravodajských a zájmových stránkách a z Facebooku mu tak vlastně vzniká internetový online deník, který je neustále aktualizován. Večer pak usedá k televiznímu zpravodajství s tím, že vše podstatné už zná.

Z Facebooku přestává být virtuální pavlač a stává se zajímavou infotainmentovou platformou, kde mi mí "přátelé" nabízí k poslechu hudbu, co je zrovna zaujala, odkazy s novinkami z celého světa i fotky ze svého blízkého okolí. A i tento blog se zanedlouho na "zdi" mých "přátel" objeví jako poznámka.

Osobně píšu již jen tvíty, které se díky propojení dostávají také na Facebook a i na Google Buzz (Ovšem, kdo dneska pořádně ví, co to ten Buzz je.)

... a to se mi líbí ;-)

úterý 30. března 2010

Má rozlučka s telegramem, aneb Jak jsem paralyzoval poštu

Umět poslat telegram by mělo patřit k základnímu společenskému vzdělání - stejně jako třeba umět si zavázat kravatu. Tuto staromilskou poučku jsem si uvědomil, když pošta oznámila, že od 1. dubna s telegramy končí. Jelikož jsem nikdy v životě žádný telegram neposlal, rozhodl jsem se, že je potřeba vše napravit. Teď nebo nikdy! Aby vše bylo ještě peprnější, byl jsem s Denisou domluvený, že o půl šesté půjdeme do kina.

17:05
Přicházím na olomouckou hlavní poštu a beru si lístek s číslem 365.

17:06
Na tabuli se objevuje číslo 365 a já mířím k přepážce
- "Dobrý den, chtěl bych poslat telegram."
- "Prosím?"
- "Potřebuju poslat telegram."
- "Opravdu?"
- "Ano, skutečně potřebuju poslat telegram."
- "Moment...."
pošťačka odchází dozadu.

17:11
Pošťačka přichází: "Víte, že můžete poslat éemesku?"
- "Vím, ale já potřebuji poslat telegram."
Pošťačka odchází a já začínám pozorovat zvýšené rojení v zákulisí za přepážkami spojené s divným pohledy mým směrem.

17:16
Píšu SMS Denise, ať koupí lístky.

17:18
Přichází úřednice společně s nejstarší pošťačkou, která ještě telegramy pamatuje. Pamětnice má papírek s čísly a snaží se mě zastrašit cenou telegramu. Na to jsem však připraven a trpělivě přikyvuji. Dostane se mi také poučení, že telegram dostane adresát nejdříve druhý den, kdy mu jej donese doručovatel. Konečně dostávám blanket, který vyplňuji: PRVNI A TAKE POSLEDNI. Obě úřednice velmi pečlivě a pomalu přepočítávají slova. "Když se spleteš, budeš platit zbytek ty," téměř neslyšně varuje starší pošťačka svou mladší kolegyni.

17:20
- "130 korun"
Vytahuji peníze a strkám je za plexisklo. Obě úřednice odchází.

17:25
- "Čekáme na telefonické potvrzení, ještě prosím o chvíli strpení."

17:28
- "Jděte si, prosím, k vedlejší přepážce ke kolegyni, tam to dořešíte, děkuji."

17:31
Telefonát s Denisou, ať na mě nečeká a lístek mi nechá na pokladně.

17:34
Jsem odvelen k další přepážce. Cvrkot v back stage neutichá spíše sílí. Nervózně se čeká na potvrzující telefonát.

17:38
Konečně je vše potvrzeno telefonicky a já se mohu vrátit k předchozí - té druhé - přepážce.

17:40
Nakonec mi byla částka vypočítána na 125 korun a já odbíhám do kina.

Celkově tedy lze říct, že jsem třemi slovy dokázal na více než půlhodinu částečně paralyzovat olomouckou hlavní poštu. Z osobní zkušenosti tedy mohu beze vší pochybnosti potvrdit, že telegram je mrtev. Ale stihl jsem si jeden poslat.

pondělí 29. března 2010

Kde Nova schovává Expozituru?

Původně jsem chtěl něco vypotit o Týtý, ale nakonec se mé intelektuální ego rozhodlo tento produkt nevnímat. Jiná situace by nastala, kdyby se Krysáci dostali do úzké nominace, což však v zemi, kde se nejsledovanější pořad jmenuje Televizní noviny, stejně nikdy nestane :-)

Opět jsem dnes sledoval Kriminálku Anděl a i přes některé výhrady si myslím, že jde v současnosti o nejlepší původní věc, co naše televize nabízí.
Vzpomněl jsem si, že jsem v květnu 2008 psal na RadioTV o dalším kriminálním seriálu, který TV Nova připravuje. Zapamatoval jsem si to podle pěkně blbého názvu - Expozitura. Seriál má pojednávat o zajímavém a v té době celkem aktuálním Berdychově gangu.

Téměř dva roky uplynuly jako voda, televize neví, čím by zaujaly a Nova stále dusí své další eso (Kriminálka Anděl podle mě esem je.) někde v zaprášeném archivu. Nechci být zbytečně paranoidní, ale nevidím logický důvod, proč nevytáhnout Expozituru na televizní obrazovky. Nechci věřit v politicko-obchodní spiknutí, ale seriál stárne a stárne a ztrácí na aktuální štiplavosti...

neděle 28. března 2010

Česká televize stále bojuje s komerčními subjekty

Skutečnost, že Kateřina Fričová přijde o pozici programové ředitelky České televize, je dobrá zpráva. Změnu struktury, kdy budou šéfové jednotlivých kanálů, považuji za kosmetickou úpravu. Jediným, kdo přijde zvenku a může tedy něco vymyslet, je nový šéf jedničky Radan Dolejš.

Mafiózní propletenec tvůrců dramatických kusů v České televizi by potřeboval rozsekat na kusy. Kateřina Fričová také přicházela zvenku, ale nedokázala nic. Naopak, pod jejím vedením se dramatická tvorba České televize ocitla v největší krizi od vzniku Československé televize.

Problém Radana Dolejše je jeho minulost. Nebojte se, nejde o nějaké komunistické stíny. Tentokrát jde o stíny zlaté éry estrád na Nově z druhé polovině devadesátých let. Dolejš tehdy působil jako dramaturg zábavných pořadů jako jsou Čundrcountryshow, Novoty, Dobroty, Horoskopičiny, Skopičny, atp.

Na jednu stranu jsem rád, že se Janeček pokouší o změnu. Na stranu druhou se bojím.... moc bojím. Současný generální ředitel asi nikdy nepochopí, že komerční stanice nejsou pro veřejnoprávní subjekt konkurencí.

Poznámka na závěr: Nedávno mě jeden můj kamarád poprosil, zda bych mu nedoporučil některé kvalitní televizní filmy z České televize pro letošní LFŠ. Poté, co mi upřesnil, že by mělo jít o jeden či dva roky staré snímky, jsem mu s klidným srdcem řekl, že za tuto dobu ČT nevyprodukovala nic, co stojí za zmínku. Dodal jsem, že kdyby přece jenom něco vybrali, vystavují se nebezpečí, že zlegitimizují současnou mizérii v této oblasti.

čtvrtek 25. března 2010

Paroubek je už u moci (poznámka pro ty, co si toho ještě nevšimli)

Dnešní text je jen krátkou poznámkou o současné vládě. Jen slepý a bláhový člověk si může myslet, že máme úřednickou (nebo nadstranickou) vládu. Fischer a spol. jsou pod přímým dozorem SocDem. To je fakt, kterým jen uvozuji svůj blog.

Zajímavější je skutečnost, že spousta lidí se otřásá hnusem, když jim někdo řekne, že volby vyhraje Paroubek se svými kumpány. Létají tu silná slova o protestech, o tom že to nemůžeme nechat jen tak, atp.... Zároveň však říkají, že současná vláda není zase tak špatná. Obecně se v médiích popisuje tato vláda jako oblíbená u veřejnosti. A tím se vracíme k úvodu tohoto blogu...

Mimochodem, ODS je v naprostém rozkladu, což umetlo krásnou dálnici k vítězství SocDem v letošních parlamentních volbách.

pondělí 22. března 2010

Hloupý název velmi solidního televizního filmu

Nejspíš to bude vypadat, že urputně hledám jakýkoliv způsob, abych mohl pohanět dramatickou tvorbu České televize. Musíte však uznat, že název filmu Zrozen bez porodu nezní dobře, nemá melodii a celkově působí odpudivě. Kdo však překousl tento renonc, musel být velmi příjemně překvapen vysokou úrovní výsledného díla.

Nejsem přílišným fanouškem režiséra Filipa Renče. Z jeho tvorby si nejvíce vážím celovečerního debutu Requiem pro panenku. Jeho další tvorba spadá do průměru až podprůměru. Renč se ve svém vývoji zacyklil v prvoplánově efektních postupech, které se naučil při výrobě reklam.

Renčova režie Zrozen bez porodu se vykazovala - pro mne - překvapivě střídmostí a důrazem na hlavní postavu. Když už režisér sáhl pro nějaký ten efekt, v drtivé většině to bylo účelné a funkční. Filip Renč ukázal, že pokud má chuť, bez problému natrhne všem těm nýmandům, jejichž hlavní obživou je režírování děsivých televizní produktů, šos (nebo prdel - vyberte si dle vlastního naturelu).

Scénárista Josef Klíma svou profesní minulost nezapře a je to tak dobře. V současnosti je nejspíš jediným aktivně působícím autorem, který se nebojí psát o aktuálních kriminálních látkách. Celkově působil scénář trochu jednodušším způsobem, ale byl funkční (některé logické kiksy k takovýmto filmům patří a já je nevyčítám). Lehce navážu na svůj předchozí blog o televizních filmech, když víceméně zopakuji, že by ČT měla točit více filmů o kriminální přítomnosti. Zrozen bez porodu se tomu velmi blížil, přesto bych se nebál odkazovat na konkrétní případy. Toto je ale už čistě věc osobního názoru.

Herecký výkon Simony Stašové nepotřebuje komentáře. Bezchybný, přesný, uvěřitelný - radost se dívat.

Zrozen bez porodu svou atmosférou připomněl velmi povedenou sérií Černí andělé. Osobně mi dal další sílu pravidelně sledovat novou původní tvorbu ČT, protože se ukazuje, že lze natočit dobrý film ve veřejnoprávní produkci.

středa 17. března 2010

Koho volit? Poraďte!



Zrušené podzimní volby mají také jednu skrytou věc - poučený volič bez slepé víry v jednu stranu (za něhož se považuji) se mnohem delší dobu zmítá v problému, komu dát svůj hlas.

Můžeme si to vzít popořádku:

1) SocDem - Nejsem sice levicově smýšlející, ale v dnešní době považuji rozdělení na levici a pravici za přežité. Toto tedy není nepřekonatelný problém. Tím se jeví totálně nesympatický Paroubek a další jeho pohůnci. Z jejich populistických blábolů se člověku, jehož IQ přesáhlo 80 bodů, zvedá žaludek.

2) ODS - V současnosti jde o stranu, která je naprosto ovládaná soukromými subjekty. Její neochota pročistit struktury a zároveň předseda bez jiskry a bez tahu na branku činí z této strany nevolitelný subjekt. Je to škoda, protože některé jejich návrhy znějí velmi rozumně.

3) Komunisti - Nemá smysl dále komentovat.

4) Top 09 - Už jednou jsem se napálil s Unií svobodu (podruhé jsem je volil z trucu a nasranosti na všechny politiky, pozn. pro Lapťáka) a nehodlám svou blbost opakovat podruhé. Tato strana nepřežije první hádky o koryta.

5) Zelení - Stále na mě působí jako banda rozhádaných hipíků. A já hipíky nemám rád. Navíc jsem stále nestrávil některé jejich akce typu - Nechceme radar v Brdech, nebo jak se to jmenovalo. Také škoda, protože jejich nápady jsou někdy velmi zajímavé a nosné.

6) Věci veřejné - Co to, proboha, je? Pražská mediální tlačenka - nic víc!

7) Zemanovci - Jen to ne! Strana placená Sovětským svazem? To už tu bylo.

8) KDU-ČSL - Tuto stranu jsem si nechal na závěr, protože je v současnosti mým favoritem. S rostoucím věkem odpadly některé věci, které mi na nich vadily. Tato strana "černoprdelníků" stojí na křesťanských hodnotách, které nejsou v dnešní době k zahození. Nejsem věřící, ale pochopil jsem, že o to nejde. Křesťanští demokraté půjdou do vlády s každým kromě komunistů (pokud se tedy do sněmovny dostanou a někdo je k vládní spolupráci přizve) a mě to dnes vyhovuje. Představují pro mne tu elementární jistotu demokracie...

Volby se blíží, nechutná volební kampaň začne co nevidět a já stále nevím, koho volit. Nechci se rozhodovat až za plentou, chci to vědět dopředu, a proto se ptám: Koho volit?

neděle 14. března 2010

Zbabělost České televize

Po delší době jsem se dostal k nedělní premiéře na ČT1. Tentokrát šlo o film režisérky Sedláčkové Rytmus v patách. Nechci se zde příliš soustředit na mrzkou kvalitu tohoto díla - umělohmotné dialogy, fádní režie bez jediného nápadu a příšerné herecké výkony (Ještě mi někdo bude tvrdit, že hvězdička Vojtěch Dyk je dobrý herec.) - to všechno dalo dohromady nudné a jalové dílo. V dnešní době jej lze bohužel označit za standard původní dramatické tvorby České televize.

Tentokrát mi jde o jinou věc obecnějšího charakteru. Jedním z kouzel televizní tvorby je i její aktuálnost. Natočit televizní film je mnohem rychlejší, než vyrobit "klasický" film pro kina. Televizní dramata by tedy měla odrážet současné dění ve společnosti. Nemám nic proti tomu, aby se točila historická díla, ale už mě otravuje stále sledovat jakési vyrovnávání se s minulostí, které končí maximálně osmašedesátým. (Seriál Vyprávěj pro jeho otřesnou kvalitu nepovažuji za počin hodný pozornosti.)Televize zhusta točí filmy o socialistickém režimu, ale toto období bych už přenechal historikům.

Naprosto postrádám díla o devadesátých letech minulého století i o prvním desetiletí nového milénia. A zrovna tyto filmy by mohly krásně tnout do živého. Když se však nad tím člověk zamyslí, napadne ho, že zrovna ožehavé otázky nedávné minulosti by mnoha lidem byly nepříjemné. Jenže "nezávislá" Česká televize je pod naprostým dozorem politiků a bez jejich svolení neudělá vůbec nic.

Nebylo by krásné sledovat televizní film o gripenech? A vůbec nevadí, že podle práva není jasné, zda bylo něco spácháno...

čtvrtek 11. března 2010

České pohádky postrádají pořádné zlo

Z českých pohádek v poslední době vymizelo pořádné zlo, vůči němuž by se mohly ty kladné postavy vymezit. Znovu jsem si toho všiml u pohádky Peklo s princeznou (televizní premiéru měla na Film +. To jen do budoucna, až se bude některá z velkých televizí chlubit vlastní českou televizní "premiérou").

Peklo s princeznou je vcelku slušná pohádka se solidní výpravou a vtipnými momenty. Co jsem výrazně postrádal je skutečnost, že naprosto neexistovalo zlo. Těchto zhoubných scenáristických a dramaturgických snah o nekonfliktní zápletky jsem si všiml již při jiných nových filmech určených pro děti.

Vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsme do České televize procpávali Krysáky. V jeden moment nám samotný Jiří "Studio kamarád" Chalupa poslal vlastní verzi vzorového scénáře, který sepsal podle našeho nápadu s tím, že by si to v jeho výrobně takhle nějak představovali. Místo vykreslených charakterů dvou valašských krys a jednoho pražského laboratorního potkana se v jeho textu vyskytovaly tři bílé myšky označené pouze čísly. Celý děj se točil kolem holčičky, která ztratila svou panenku u nějakého rybníka. Tři bílé myšky jí v hledání pomáhaly. To nemluvím o absenci postavy nejdůležitější, i když je možné, že ztracená panenka byla pouhou reinkarnací sádrového trpaslíka Ludvíka.

Vím, že to není úplně přesné přirovnání, protože Krysáci rozhodně nejsou záporní, ale myslím, že tato příhoda pěkně ilustruje strach starých rutinérů z toho, že by děti museli sledovat něco konfliktního. Jenže děti přece milují záporné postavy. Všechny nejlepší české pohádky měly krásné záporáky, co špatně skončili.

Pokud bude pokračovat nastavený model infantilních žvatláren, nikdy se současná tvorba pro děti ani zdaleka nepřiblíží té právem adorované produkce z let dávno minulých.

Fischerova vláda definitivně ztratila auru nepolitického spolku

I ten největší optimista definitivně přichází o jistotu, že Fischerova prozatímní vláda je úřednická a výsostně apolitická. SocDem před malou chvílí oznámila, že ministr vnitra Martin Pecina povede pražskou kandidátku socialistů a zároveň zůstane ve vládě. Tento bezprecendentní krok pohřbívá jakékoliv naděje na budoucí historické hodnocení této vlády s kladným znaménkem.

Definitivně se tak potvrdila skutečnost, že Fischerova vláda je pod přímou kuratelou socialistů a ostatní strany hrají maximálně druhé housle. Pro ODS jde o prohru srovnatelnou s oposmlouvou. Nezbývá než věřit, že prostý občan nebude okrádán jako v době, kdy korupčník nejvyššího řádu Miloš Zeman (který se teď komicky vrací jako záchrance české politiky) seděl v čele české vlády.

úterý 9. března 2010

Chybí mi další píšťalky, a proto se mnou nepočítejte!

Dnešním textem velmi volně navážu na předchozí výpotek o tom, že nemáme v moci zabránit tomu, aby se Jiří Paroubek stal prezidentem.

Jak se blíží volby, tím více je virtuální svět v mém okolí plný více či méně zábavných ataků na pan J. P. (Opět jen pro připomenutí dodám, že rozhodně nejsem jeho příznivcem a považuji tohoto člověka za vraha české moderní levice.). Nejnovější je akce, kdy se šéfovi SocDem. mají posílat fotky s "fakáčem" - ta mi přijde celkem legrační, ale stejně se odmítám celé této antiparoubkovské hysterie účastnit.

Dlouhodobě se na Facebooku (a možná i mimo něj) připravuje Píšťalka pro Paroubka v každém městě. Ponechme stranou skutečnost, že by nejspíš mělo jít o sofistikovanější verzi loňského "vejce". Ani píšťalek se nezúčastním, ale ne pro to, že bych nesouhlasil s občanskou neposlušností. K píšťalce pro Paroubka mi totiž chybí píšťalka pro Topolánka, Filipa, Svobodu, Lišku i Schwarzenberga (Ano, i poslední dva jmenovaní sympaťáci jsou plně zodpovědni za současný bordel kolem nehorázných požadavků odborů, zvyšování schodku státního rozpočtu, možné další devastaci životního prostředí, atp.).

Pokud zůstane jen u hanění Paroubka, což předpokládám, ukáže se další podoba stádnosti našeho národa. Ano, Paroubek je zlo, ale lidí, co můžou za současný marasmus, je mnohem více.

Na závěr si dovolím jednu kacířskou myšlenku. Celkem bych našemu národu přál, aby po červnových volbách sestavili vládu sociální demokrati a komunisté. Jednak by se SocDem. konečně odkopala - tato koalice nám už prakticky vládne několik let a také věřím, že by se zvedla taková vlna odporu, která by smetla i jiný politický neřád v našem státě. A nebo to politické špičky ustojí a my budeme mít, co si zasloužíme.

sobota 27. února 2010

Jedna politická poznámka

Nejsem zastáncem Jiřího Paroubka. Řadím se k lidem, co na jeho arogantní a populistické vystupování mají alergickou reakci. Jsem toho názoru, že pan P. u nás totálně zničil demokratickou levici a postavil mladé (v drtivé většině "revolučně" levicového zaměření) před veliký problém, protože na ně působí osoba J. P. jako velká smrdutá hrouda něčeho, z čeho se jim dělá šoufl. Tento, nebo velice podobný názor, zastávají snad všichni v mém okolí.

Mnoho z nich však nevidí realitu takovou, jaká je. Nastal čas, abychom se připravili, že za tři roky bude Jiří Paroubek viset nad katedrou ve všech třídách po celé republice. Vždy, když tento svůj názor přednesu mezi svými přáteli nebo kamarády, dostane se mi konstantní odpovědi typu: "Jsi normální, vždyť ho všichni nesnáší." To je sice hezké, že Paroubka nikdo nemá rád, ale hlavu státu volí parlament a tolikrát deklarovaná přímá volba je stále jen populistickou chimérou.

Paroubek se stane prezidentem v následujícím případě: Letošní volby vyhraje ČSSD (velmi pravděpodobné a je jedno, kdo půjde s nimi do koalice) - Mirek Topolánek podá kvůli prohraným volbám demisi (slíbil to v loňském roce) - ODS se dostane do prudkých sporů kvůli pozici předsedy strany (Bémovci vs. Topolánkovci) - v roce 2013 se prezidentský post stane předmětem zákulisních obchodů - Jiří Paroubek se z RaJe dostane až na Pražský hrad. Připadá vám tato předpověď jako sci-fi? Mě bohužel nikoliv.

Nejhorší je, že nevidím cestu, jak tomu zabránit. V současné politice neexistuje osobnost (Ano, Paroubek je osobnost. Neřeším, zda kladná či záporná.) s takovými politickými ambicemi. Je to smutné, ale je to zkrátka tak.

pondělí 15. února 2010

Češi jsou národem televizních tupců


Možná jsou národem televizních tupců také Slováci, Němci, Američané, nebo Francouzi. Nevím, nemám televizní kulturu těchto národů prostudovanou. Avšak o Češích to můžu tvrdit s čistým svědomím.

Jak jinak si mám vysvětlit tak vysokou sledovanost kvalitativně!!! jednoho z nejhorších pořadů v historii České televize? Je pravda, že v této hluché době nabízí komerční stanice veřejnoprávní (Může s klidem říkat i státní, protože u nás rozdíl neexistuje.) trafice s názvem 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem jen velmi slabou konkurenci.
Existence tohoto pořadu je velkou záhadou. Nikdo kompetentní z České televize mi nebyl schopen říct, kdo tuto věc tlačí k realizaci. Vždy jsem byl odkázán na tajuplný "pokyn shůry". Pan Donutil si to tedy dokázal velmi pěkně zařídit. Všichni, co tomu alespoň trochu rozumí, obracejí oči v sloup, ale prostý divák se baví, protože má na obrazovce svého oblíbeného baviče.

V neděli jsem opět zkusil, zda to třeba nezvládnu, ale vydržel jsem cca deset minut. Už úvodní slovo samotného Mistra mě nadzvedlo z gauče. "Vítám vás u dalšího tři plus jedna," pronesl pan D. s povznesenou arogancí v hlase. Znovu jsem prohledal všemožnou literaturu (rozuměj TV programy tištěné i na internetu), abych se ujistil, že se pořad jmenuje trochu jinak. Copak má právo někdo jiný na své 3 plus 1? Nikdo takhle veliký tu přece není, tak co se obtěžovat s celým názvem.

Nyní k té vysoké sledovanosti. ČT neváhala a okamžitě se pochlubila počtem 1 831 tisíc diváků, což je skutečně hodnotné číslo. Opět se tak dere na povrch polemika o relevantnosti sledovanosti při hodnocení pořadů ČT. Čísla jsou samozřejmě lákavá, protože jsou snadno měřitelná. Ale jsou cestou do pekel. ČT navíc pouští ven jen některá (pro ně lichotivá) čísla. Jedinou cestou, jak tento syndrom odstranit, je úplná dostupnost sledovanosti všech pořadů, co ČT vysílá. Pak by zmizelo ona exkluzivita a radost, že ČT něco pustila ven. Údaje by zevšedněly a možná by se široká veřejnost zaměřila i na kvalitu.


pondělí 8. února 2010

Zasaženi bleskem - promarněná šance na silné komorní drama

Televizní film Zasaženi bleskem měl vynikající startovací pozici. Jeho premiéra byla týden po otřesném zážitku jménem Šejk a další neděli poběží děsivý příklad trafiky pro kamaráda s názvem 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem.

Režisér Jaroslav Brabec je navíc jediným současným televizním režisérem, který má svůj rozeznatelný styl. Tím se liší od zástupu více či méně komických postav, jimž na Kavčích horách říkají režiséři.
Brabcův seriál Hraběnky jsem sice odmítl jako onanistický experiment, kdy forma rozmašírovala obsah na tisíc malých kousíčků, ale jeho poslední film Aljona už působil mnohem vyváženěji. Po Zasaženi bleskem můžu říct, že si Jaroslav Brabec vypracoval lehce rozpoznatelný rukopis a jeho režie "má podpis". Stále jsou jeho počiny nevyrovnané, přesto je jeho režie přínosem původní dramatické tvorbě.

Mnohem horší to je se scénářem k Zasaženi bleskem. Hana Cielová nedokázala ze zajímavého námětu vytvořit dílo, které by nebylo předvídatelné (léčitel/podvodník, nakonec skutečně léčitel, atp.) a plné klišé (viz. předchozí závorka).
Pod dramaturgickou taktovkou (byla-li nějaká) Bedřicha Ludvíka vznikl lehce stravitelný, předžvýkaný a bezzubý scénář, který nudil a nezaujal. Na stránkách České televize je Ludvík vyjadřuje, že scénář „je nadstandardní, několikavrstevný příběh – podobenství, který vám nabídne nejen „prvoplánový příběh“, ale i prostor k úvahám o složitosti a křehkosti a nevyzpytatelnosti vzniku a účinku lidské víry či zamyšlení o mnohovýznamnosti slova „zázrak“.“ Mám pocit, že jsem sledoval zcela jiný film.

Na závěr ještě krátce k režisérovi. Jaroslav Brabec trpí na špatné scénáře, které Česká televize v současnosti produkuje ve velkém. Na vině je redakční systém, který začíná být čím dál tím hlasitěji kritizován (např. článek Jana Šterna v sobotní MF DNES). Návrat k produkčnímu systému by vrátil do ČT tolik potřebnou konkurenci. Pak se může mnohem jednodušeji stát, že Brabec konečně najde autora, který mu bude psát scénáře pro jeho styl.


Silný zážitek televizního maniaka

Dnešní televizní doba by se dala popsat jako velká bitva o technologické novinky. Na člověka "útočí" různé plazmové a LCD televizory. Nejnověji se objevují přístroje s technologií 3D. O víkendu mi bylo umožněno "plout proti proudu času".

Sledování nominačního večera na Českého lva a hlavně následné Přepadení v Pacifiku dostalo další rozměr. Doufám, že digitalizace tyto skvosty nepohřbí a šikovní kutilové přijdou na způsob, jak zdigitalizovat například i tento Blaupunkt.

pondělí 1. února 2010

Česká televize brutálně znásilnila své diváky

Leden a únor bývají v televizích velmi slabé. Dokonce si myslím, že tato "okurková sezóna" je horší než známá letní. Diváci jsou už na reprízy v letních měsících zvyklí. Televize se navíc naučily toto slabé období vycpané reprízami a filmy nižší úrovně pojímat jednotně a tvářit se, že jde o dramaturgický záměr, např. Léto s Vinnetouem, atp. První měsíce nového roku ale žádné takové znamení poklesu atraktivity programu nemají a televize se suverénně tváří, že do diváků cpou to nejlepší, co mají. Z toho důvodu každá premiéra v tomto období poněkud ční.

V neděli 31. ledna běžel na ČT1 od 20:00 Šejk. Ten čněl úplně jinak. Původní dramatickou tvorbu České televize sleduji již dlouho, vytrvale a vždy s nadějí, že se objeví klenot. To, co předvedla Česká televize, když divákům předložila Šejka, jsem ještě nezažil. Velmi dlouho jsem uvažoval, jak opsat své pocity a vyhnout se vulgaritám. 68 minut na mne z obrazovky tryskaly zvratky (Opravdu nevím, jak jinak to nazvat.), za něž by se nemusel stydět ani zasloužilý alkoholik nacpaný antabusem. Šejk se jednoduše ani nedá recenzovat. Proti němu je i film Jak ukrást Dagmaru snímkem, který by mohl bojovat o Zlatou palmu.

Už během Šejka jsem zcela serózně uvažoval o podání trestního oznámení. Bohužel si nejsem vědomý paragrafu, který v českém právní řádu Šejk porušil. Snad jen ten o ochraně mravního vývoje mládeže. Rozhodně by však za tento dryják měly v České televizi padat hlavy zodpovědných spojené s finanční náhradou nákladů spojených s výrobou.

Nevím, jestli Česká televize zkouší, co divák vydrží, ale u Šejka to asi skutečně přehnali. Kdyby vše fungovalo, jak má, pozvala by si Rada České televize šéfdramaturga i programovou ředitelku na kobereček a požadovala zdůvodnění. Myslím, že by se mohla převzít terminologie z EU a "grilování" by mohlo probíhat i pravidelně. Pesimistická varianta - po každé neděli, optimistická varianta - po šesti měsících.

P.S.: Záměrně se v textu vyhýbám slovu film, protože vážně pochybuji, že Šejk si toto označení zaslouží.

pondělí 25. ledna 2010

RRTV zase předvedla svou bezzubost

Rád bych se ještě vrátil k poslední tiskové zprávě Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Na osmi stranách různých rozhodnutí mne zaujalo: "RRTV uložila účastníku řízení CET 21 spol. s r. o., Kříženeckého nám. 1078/5, Praha 5, upozornění na porušení § 48 odst. 4 zákona č. 231/2001 Sb., kterého se dopustil tím, že dne 14.12.2008 na programu Nova v pořadu „To nevymyslíš“ nedodržel dvacetiminutový odstup mezi dvěma po sobě následujícími přerušeními pořadu reklamou, a stanovuje mu lhůtu k nápravě ihned ode dne doručení tohoto upozornění."

České komerční televize zcela běžně a bez okolků porušují zákon o vkládání reklamy do pořadů. TV Prima několikrát například porušila zákon, když vkládala reklamní bloky do seriálu Přátelé.
Tentokrát si RRTV "posvítila" na Novu. Ta nezákonně vložila do svého pořadu blok reklam. RRTV vztyčila pomyslný ukazováček a řekla "Ty, ty, ty, to se nesmí. Už to nedělej!".
Nova teď určitě zpytuje svědomí a cítí se velmi špatně..... Nebo jí je to šumafuk, protože na reklamním čase vydělala určitě zajímavou částku. Koho zajímá, že porušila zákon, když se nedostavil žádný adekvátní postih.

čtvrtek 21. ledna 2010

Radiožurnál s dobrou hudební dramaturgií

Na stránkách portálu RadioTV.cz jsem se často otíral o hudební dramaturgii Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Proto cítím morální povinnost, abych se zmínil o včerejším příjemném zážitku, který jsem zaznamenal ve voze na trase Šumperk-Olomouc.

Radiožurnál pouští skladby jednotlivě, tudíž je nutno mezi jednotlivé písně vkládat moderátorské vstupy, popřípadě reportáže. Chválihodnou sérii zahájila hippie klasika od Johna Lennona (Imagine), po ní následoval duet Nicka Cavea a Kylie Minogue (Where the wild roses grow) a největší hit od R. E. M. (Losing my religion).
Pak jsem nabral stopaře, s nímž jsme se rozpovídali o okolních historických památkách (Za vsí Libivá lze z jednoho místa vidět Mírov, Úsov a Bouzov.), takže bylo rádio vypnuté. Ve chvíli, kdy jsem stopaře vyložil a rádio zase zapnul, začínala hrát kapela Blondie (Maria). Myslím, že jde vskutku o povedenou sérii.

Celkově si myslím, že od nového roku prošla hudební dramaturgie Radiožurnálu mírnými úpravami (možná je to ale jen subjektivní pocit). Ty nejhorší "kolovrátci" zmizeli, i když jsem možná měl jen štěstí.
Vše má ale svá negativa. Velmi dlouho jsem na Radiožurnálu neslyšel jeden z nejlepších českých šlágrů - Outsider waltz od Wabi Daňka. No řekněte, které české písni začíná refrén tak krásně jako "Máš svůj svět a ten se ti hroutí..." :-)

úterý 19. ledna 2010

Anarchie a pohrdání divákem na Nova Cinema

Nova Cinema na sebe nedávno upozornila komplikovaným rozjezdem seriálu Městečko Twin Peaks. Na poslední chvíli zvládla odvrátit katastrofu a nakonec z této aférky dokázala vytěžit i pozornost médií větší než obvykle. Na tento "odpadový" kanál se však z "velké" Novy přenesl nešvar, který na Nova Cinema vybujel do obřích rozměrů.

Nevím, jestli si ještě někdo vzpomene na samotný rozjezd TV Nova, kdy se ta snažila divákům rozvrátit zavedený rytmus a Televizní noviny rozhodně nezačínaly přesně v půl osmé večer. Na Nově naštěstí velmi brzy pochopili, že tudy cesta nevede a bez odpočítávání, které je mimochodem v dnešní digitální době zcela zbytečné a hlavně nepřesné, bychom si začátek nejsledovanějšího pořadu v zemi nedovedli představit.

Každá televize má svou neléčenou bolest. U Novy to jsou začátky pořadů, které - zejména ve večerních a nočních hodinách - mají skluz oproti tištěnému programu mnoho minut. Můj osobní rekord drží Pulp Fiction z loňského roku (17 minut). V úterý 20. ledna se na vrchol dostal snímek Zuřivost, který měl na Nova Cinema začínat ve 21:40. Místo toho začal až ve 22:06 - to je rozdíl jednoho dílu nějakého sitcomu a ještě by trocha zbyla na reklamu. Krásný příklad pohrdání divákem.

Tachecí bude uklizena stranou a uvolní místo zločincům

Když Jitka Obzinová dohodila své kamarádce Barboře Tachecí kšeft v podobě pořadu Fakta Báry Tachecí, vypadalo to na publicistický "malér roku". Obavy se velmi rychle naplnily a Fakta si nenašla své diváky. Podle portálu Digizone byla jeho sledovanost oproti hlavní zpravodajské relaci až o sto tisíc nižší.

Po pěti měsících se Fakta stěhují z výsluní času 19:15 na odkladiště s názvem odpoledne. Konkrétně jej od února nabídnou divákům po zpravodajství Minuty regionu. Navíc jej budou moci sledovat jen diváci, kterým neodpojují regionální zpravodajství - tedy těm, co sledují celoplošnou verzi (zjistil web Digizone). Myslím, že se velmi brzy dočkáme nenápadného zrušení celého toho prapodivného pořadu, o jehož úrovni nemá smysl šířeji se rozepisovat.

Kdo si myslel, že třeba Prima prodlouží klasické zprávy a nabídne divákům více než jen "svodku z četky", pletl se. Nastupují Krimi zprávy. Už sám název napovídá, že nejspíš půjde o koncentrovanou depresi ve stylu "všechno je špatně, lidstvo s takovou musí brzy vyhynout". Něco podobného už nabízí i Nova ve svých Odpoledních televizních novinách. I tam se to zločinem a zlými skutky jen hemží.

pondělí 18. ledna 2010

Sherlock Holmes se dočkal naspeedované verze


Geniální detektiv všech dob se po dlouhé odmlce vrátil na filmová plátna. Režisér Guy Ritchie, věrný svému stylu, ze Sherlocka Holmese vytvořil akčního hrdinu konce 19. století. Postava vytvořená Sirem Arthurem Conanem Doylem si už o to dlouho říkala. Herecké obsazení (Robert Downey Jr. jako Holmes a Jude Law v roli Watsona) učinilo pro mě z tohoto filmu první velké očekávaní tohoto roku.

Ze snímku jsem neodcházel zklamaný, jde o skutečně zábavnou podívanou, kterou drží ústřední dvojice a šperkuje ji vynikající hudba Hanse Zimmera. Určitě je tato verze zábavnější než příliš popisný a místy nudný anglický seriál, nebo zdlouhavý a velmi rozvláčný sovětský model. I příběh je zajímavý a snesitelný.
Přesto bych měl k filmu dvě velké výtky. Jedna se týká totální absence kokainu. Je smutné, že v současné "politicky korektní" době musí fiktivní postavy ustupovat všeobecně přijímanému statusu dobrého chování. Jenže Sherlock Holmes bez kokainu nemůže existovat. Jeho závislost tvoří nedílnou součást jeho charakteru.
Druhá výtka je - pro mne - mnohem zásadnější. Vadila mi určitá emancipace Watsonova intelektu. Většinu filmu měl divák pocit, že sleduje dvě stejně inteligentní postavy. Neobjevil se ani jeden Watsonův kouzelný údiv na bystrým mozkem jeho přítele. Tvůrci si Holmesova génia v podstatě schovali až na samotný závěr. Ten mnohé napravil i celkem jasně naznačil, že se brzy můžeme dočkat na pokračování a tentokrát by se na scéně měl objevit samotný profesor Moriarty.

pátek 15. ledna 2010

Blíží se konec legendy jménem Rádio Helax

Jednou z věcí, na níž mohla být Ostrava pyšná, bylo svébytné Rádio Helax. Nebude však dlouho trvat a tento originální počin z rozhlasového éteru zmizí nadobro. V polovině loňského roku jej totiž zakoupila společnost Media Bohemia a ta solitérům příliš nefandí.

Media Bohemia razí filosofii "rozhlasových rodin". Její čtyři hlavní famílie jsou Fajn rádia, Hitrádia, Rádia Blaník a Rockrádia. Všechny jejich stanice mají napasovanou uniformu podle toho, kam patří. Posluchač najde ve vysílání jen minimální rozdíly - stejné playlisty, stejní moderátoři (Fajn rádio) a odpojovaná bývá jen reklama a regionální zprávy.

Vzhledem k zaměření Helaxu lze očekávat, že se brzy přejmenuje na Fajn rádio Helax a bude po parádě (rozuměj po originalitě). Blaník a Rockrádio z Helaxu asi Media Bohemia nevytvoří a Hitrádio již v regionu působí (Hitrádio Orion).

A proč má tento blog takto pesimistické vyznění? Empirie. Vzpomínáte si na brněnské AZ Rádio, které svého času také mělo přídomek "kultovní"? Media Bohemia zakoupila i tuto stanici a následně z něj vytvořila bezpohlavní Hitrádio Magic Brno (stalo se tak na podzim loňského roku). Za rok spadla poslechovost této stanice na polovinu. Více není třeba dodávat.

Desetníkový masakr aneb Jak prohrát v jedné partii mariáše 51,20


Mariáš patří k mým nejoblíbenějším karetním hrám. Nepovažuji se za dobrého hráče, ale hraji rád a se zápalem. Po letech jsem v Olomouci konečně našel další dvě spřízněné duše, a tak se víceméně pravidelně scházíme v jedné hospodě. Hrajeme desetníkový mariáš a výsledky píšeme do notýsku, v němž už popisujeme dvanáctou stranu.

Včerejší rundu jsme začínali za stavu, kdy Ondřej byl v mínusu 6,40, Vítek 23 v plusu a já 16,60 pod nulou. Prvních sedm her proběhlo naprosto v normálním duchu. Ondřej výrazně stahoval, já snižoval ztrátu méně významně a Vítkovi se poslední dobou moc nedaří (vinu dává svým ztraceným kartám). Pak však přišlo něco, co jsem ještě nikdy nezažil. Následný popis bude lidem, co nehrají mariáš možná trochu nesrozumitelný, ale "pochlubit" se jednoduše musím.
Volil jsem trumfy, ze sedmi jsem vybral srdce a vzal jsem si zbývajících pět karet - samé žaludy a já věděl, že tohle nebude dobrý. "Dobrá", "dobrá," odpovědi spoluhráčů na barvu mi vzaly poslední naděje. Ani jeden nechtěl hrát "malýho" nebo "velkýho". Otočil jsem srdcového spodka a oběma se zalesklo v očích. Přesto se žádné velké nadšení u nich nekonalo, jen Ondřej nenápadně pronesl "Flek".
To, co následovalo, bylo poctivé vraždění neviňátek. Na světlo se dostaly všechny hlášky (já měl pouze jednu za 20 bodů). Naštěstí to trvalo jen krátce, pak přišla fáze sčítání. "Čtyřicet," pronesl jsem rezignovaně. "Osmdesát, devadesát, sto, sto deset, sto dvacet, sto třicet...." počítání nebralo konce a nakonec se zastavilo na 150! Jelikož šlo o tzv. "tiché kilo", počítaly se protihráčům všechny hlášky (při hlášeném lze na nich uhrát maximálně 40 bodů).
Přišla poslední a nejkrutější fáze. Upozorňuji, že se hrálo v srdcích, takže vše se násobilo dvěma. Kdybych zavolil žaludy, listy, nebo kule, byla by prohra poloviční. "Hra za dvacet, flekovaná za čtyřicet," začal Vítek a pokračoval: "Tichá sedma za dvacet, tichý kilo taky za dvacet, takže osmdesát (haléřů). Sto deset - koruna šedesát, sto dvacet - tři koruny dvacet, sto třicet - šest korun čtyřicet, sto čtyřicet - dvanáct korun osmdesát, sto padesát - dvacet pět korun šedesát haléřů. Každému." Výsledkem této nenápadné ale kruté hry bylo, že jsem v desetníkovém !!! mariáši prohrál v jedné hře 51,20 korun.
Darda to byla taková, že Ondřej i Vítek navrhovali, že uděláme tlustou čáru a začneme od nuly. Ve mně se však ozvalo "chlapské ego" (Rozhodně nešlo o to, že bych měl platit nějaké peníze. Ty jsou ve skutečnosti zanedbatelné.) a nabídku jsem odmítl. Opožděně jsem si tedy dal novoroční předsevzetí - do konce roku se dostat na nulu.

pondělí 11. ledna 2010

Strhující politický thriller? Kdepak, jen nudná a sterilní veřejnoprávní zábava

Česká televize nabídla svým divákům v neděli 10. ledna televizní film Smyčka. Ten sama v anotacích označovala jako strhující politický thriller. Z těchto tří slov platilo jen slovo "politický". Strhující film nebyl určitě a thrillerem jsou spíš Kameňáci páně Trošky, než tento snímek.

Expozice přitom nenasvědčovala tomu, že se vše rozplizne do ztracena. První čtvrthodinka skutečně slibovala "strhující" film. Při zpětném pohledu na délku filmu (110 minut!!!) však bylo jasné, že toto tempo nemůže vydržet. V následujících minutách se celá konstrukce začala sypat jako dobře vysušená strouhanka. Film neměl rytmus, nedokázal divákovi naznačit, na co se má soustředit a křížil hlavní příběhové linii s velkým množstvím zbytečností.

Scénář ke Smyčce napsal Pavel Kohout. Když jsem v neděli dopoledne poslouchal rozhovor s tímto literátem na Radiožurnálu, zarazila mě jedna věc. Pavel Kohout uvedl (nepamatuji si přesně, takže parafrázuji), že s dramaturgií vůbec nespolupracoval a o výsledné podobě se bavil přímo s režisérem Viktorem Polesným. To byla obrovská a dovolím si říct osudová chyba. Jednak ze strany pánů Kohouta a Polesného a také ze strany ČT, že tento krok připustila. Nulová práce dramaturga byla na snímku vidět téměř pořád. Pavel Kohout napsal scénář podle vlastní knihy a nejspíš si nedokázal připustit zásadní poučku - kniha je kniha a film je film. Zní to sice strašně banálně a hloupě, ale v tomto faktu je obsažena elementární pravda. Co funguje v knize, nefunguje ve filmu, a naopak.
Česká televize tedy Smyčku nezvládla po dramaturgické stránce. Dramaturgie je v současnosti nejspíš největší bolestí původní dramatické tvorby na ČT - jednoduše neexistuje a nefunguje. Můžeme si Pavla Kohouta vážit, můžeme jej - pro jeho komunistickou minulost - nenávidět, ale scénář ke Smyčce není dobrý a s tím už nic nenaděláme.

Viktor Polesný je zkušený televizní rutinér a podle toho Smyčka také vypadala. Polesný poklidně a bez invence klade jeden záběr za druhý, a když se pokusí o režijní osvěžení dopadne to tragicky. Mám na mysli otřesnou scénu na vídeňské zahrádce, kde unesou politika Fišera (postavu z filmu). Zpomalené záběry, kočka na střeše (jednou zpomalená, jednou v normální rychlosti), rádobyšmírácké záběry na "dlouhé sklo" a nervózní hudba. To vše mělo být ve výsledku velmi napínavé, avšak stalo se to jen velmi komickým.

Ruku v ruce s nejistou režií šla i kvalita hereckých výkonů. Kromě výkonu Jaromíra Hanzlíka jsem měl občas pocit, že sleduji záznam nějakého ochotnického představení. I dobrý a zkušený herec potřebuje pevnou režijní ruku. Pokud ta chybí, nemůžeme nezkušeným hercům vytýkat jejich podprůměrné výkony. Třeba jde o skutečně dobré herce, jenže to po Smyčce nedokážu posoudit.

Smyčka není dobrým filmem. Smutné na tom je skutečnost, že pro mnoho lidí znamená tento film jakési vyrovnávání se s naší minulostí. Stejně jako třeba velice odfláknutý seriál Vyprávěj. Možná jsem divný, ale nechci aby se v budoucnu naši potomci bavili nad tím, jakými bláboly jsme si srovnávaly účty s naší historií.

neděle 10. ledna 2010

Pozdní sběr vs. Noc s Andělem aneb Najděte deset rozdílů

Patřím k lidem, co uvítali konec Noci s Andělem. Jsem toho názoru, že se tento pořad vyčerpal již před několika lety. V poslední době jsem občas viděl nějaké kusy jen jako přísedící a můj názor o nudnosti se nezměnil. Když Česká televize rozhodla, že se Noc s Andělem z obrazovek vytratí, byl jsem rád. S potěšením jsem také kvitoval, že místo něj nabídne dva čtrnáctideníky.

První se na řadu dostal Hotel Insomnia. Vzhledem k tomu, že jen málo sobotních nocí trávím u obrazovky, "Hotel" jsem neviděl. Lehká choroba mě o týden později (tedy v sobotu 9. ledna) přikovala k televizi, a proto jsem po jedenácté večerní přepnul na druhý veřejnoprávní kanál, abych nepřišel o druhou novinku s názvem Pozdní sběr. Vím, že šlo o první "díl", takže nechci a nebudu hodnotit kvalitativní obsah. Jde mi spíše o formát pořadu. Ano, místo muže se na moderátorské židli objevila žena a kulisy byly světlejší. A dál? Jaké jsou další a zásadnější rozdíly mezi Nocí s Andělem a Pozdním sběrem? Hosté (z kulturní oblasti), živá kapela ve studiu a člověk obsluhující notebook připojený na internet - to vše nabízel i Pavel Anděl.

Od Pozdního sběru jsem očekával "something completely different". I přes všechny výtky musím uznat, že "Noc" svého času byla zlomovým počinem. Jako každý výjimečný pořad se i ona překonala a je na následovnících, aby se vůči svému předchůdci vymezili. Pozdní sběr zatím vypadá jako Noc s Andělem bez Anděla.

pátek 8. ledna 2010

Česká televize by neměla být určena Homeru Simpsonovi

"Státní televize? Na tu nikdo nekouká," pronesl jednou Homer Simpson na svém oblíbeném gauči, když mu jeho dcera Líza přepnula kanál. Zaměňme slovo "státní" za "veřejnoprávní" (Je to vůbec důležité?) a můžeme říct, že filosof Homer mluví čistou pravdu.

Program České televize by skutečně neměl být primárně určen lidem typu Homera Simpsona. Jim se v dostatečné míře věnují komerční stanice. Mám-li to říci divně, ČT by měla povznášet ducha a vzdělávat. Na jednu stranu tak činí. Ve čtvrtek večer začal na jejím druhém programu třídílný dokument Mluvčí Charty 77 režisérky Olgy Sommerové. Jde o velmi chvalitebný počin, který naplňuje výše napsaný pohled na veřejnoprávní televizi.

Ovšem nejdůležitější je pro Českou televizi sledovanost, a proto si všichni čeští Homerové Simpsonové přijdou v sobotu na své. Ve velmi krátkém intervalu (konec prosince a začátek ledna) se miliony diváků mohou těšit na ubohost jménem Trapasy. Jde o neskutečně hloupou a tupou televizní zábavu, na níž v dnešních dnech nemají ani komerční televize, které se v minulosti mohly "pochlubit" skutečnými skvosty (vzpomeňme alespoň Senzibilšou).

Nejsem intelektuálem a už vůbec ne s přídomkem salónní (V obou případech bych televizí musel opovrhovat.), ale zastávám názor, že Česká televize by konečně měla naprosto vyklidit pole a nechat komerční televize, ať se poperou mezi sebou. Na její první program by se víceméně měly přestěhovat pořady z ČT2. "Dvojka" by se pak třeba mohla mnohem více věnovat menšinám a regionům. Ve chvíli, kdy uslyšíme nářky Homerů Simpsonů, že se na Českou televizi nedá koukat, můžeme si být jisti, že ČT je na dobré cestě za kvalitním programem.

úterý 5. ledna 2010

Hreha, Janeček, Kasík, country v Brně - zběsilosti v srdci českých mediálních rad

Velká většina lidí neměla o fungování mediálních rad velké povědomí. Rok 2009 toho mnoho změnil. Činnost "malých" (Rada České televize, Rada Českého rozhlasu a Rada ČTK) a "velké" Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) se dostala i do hlavních zpráv masových médií.

Rada ČT se jako jediná z výše jmenovaných vyvarovala nějakých zřetelných lapsů. Znovuzvolený Jiří Janeček v čele České televize se sice nemusí líbit všem, avšak červencová volba proběhla v souladu se zákony této země.

To samé bohužel nemůžeme říct o dalších dvou "malých" radách. Nejprve Rada ČRo. Ta vedla válku s generálním ředitelem Českého rozhlasu Václavem Kasíkem. Na konci července jej na mimořádně svolaném zasedání odvolala za použití mimořádně komických argumentů (jedním z nich byla Barbora Tachecí v čele Radiožurnálu) a protiprávních postupů. Celý zpolitizovaný cirkus završila volba nového ředitele. Tím se na konci září stal Richard Medek.

Zatímco Rada ČRo předvedla krásnou ukázku arogance vůči právnímu řádu naší republiky, Rada ČTK se projevila jako skupina nekompetentních existencí. Vše začalo nevinně. Dlouholetý ředitel České tiskové kanceláře Milan Stibral v červnu oznámil, že k poslednímu září odejde do důchodu. 20. srpna Rada ČTK vybrala na uvolněný post Radima Hrehu. Až potud vše v pořádku. Potom se vše začalo zamotávat. Odborářům a zaměstnancům ČTK se nový ředitel vůbec nelíbil, Stibral oznámil, že do žádného důchodu nakonec neodejde, Rada ČTK odvolala Hrehu a potvrdila Milana Stibrala jako šéfa "Četky", Radim Hreha se však nechtěl nového postu tak lehce vzdát, takže to vypadá, že celá tato volba skončí u soudu. Vzpomenete si na krásnější příklad, kdy naprosto nenápadný orgán (o Radě ČTK do té doby slyšel opravdu málokdo) z ničeho nic obnaží svou totální neschopnost takovýmto způsobem.

Na závěr jsem si nechal jeden špek z dílny RRTV, kterého si média moc nevšímala - jeden z důvodů, proč si ho připomenout. Jde o jihomoravskou metropoli a nové country rádio, které zde od ledna 2009 vysílá. Situace je poněkud komplikovanější, a proto se pokusím vše jednoduše vysvětlit.
Na počátku všeho je nová rozhlasová frekvence 105,1 FM v Brně. Tu si zkoordinovala Intertrade Media (dceřiná firma Rádia Haná), jež zde chtěla spustit Rádio Brno, které by hrálo country a folk. Logický krok, protože stanice tohoto zaměření v Brně chyběla. To, že někdo zkoordinuje frekvenci ještě neznamená, že ji dostane. Na kmitočty vyhlašuje výběrové řízení RRTV, která rozhoduje, komu ji nakonec přidělí. O kmitočet 105,1 FM měl také zájem Radim Pařízek (majitel Rádia Čas) se svým monstrózním pokusem Rádio Dálnice.
Čas plynul a RRTV stále o 105,1 nerozhodla. V mezičase udělal Radim Pařízek překvapivý tah. Na třech dokrývačích, které od RRTV dříve dostal na šíření programu Rádia Čas, spustil 2. ledna 2009 Rádio Čas jižní Morava, které mělo od mateřského Rádia Čas odlišný program. Ano, na frekvencích 95,5 FM (Brno), 97,7 FM (Blansko) a 95,8 FM (Vyškov) začalo hrát country. Společnost Intertrade Media se samozřejmě proti tomuto kroku ohradila, RRTV jí dala za pravdu a 10. března nařídila, aby daný stav dala do pořádku.
Radim Pařízek se ale nevzdal a požádal o změnu formátu na třech výše zmiňovaných frekvencích na country a folk. Teď přichází to překvapení - RRTV na počátku dubna tuto změnu povolila. Zlegalizovala tak nezákonný postup a Brno a okolí se dočkalo country stanice.
Poté, co se lidé kolem Rádia Haná otřepali, vyrukovali na RRTV s protiúderem. Podali žádost, která by umožnila na olomouckém dokrývači Rádia Haná 100 FM pouštět odpojovaný program. RRTV jim tuto žádost schválila a v Olomouci tak vznikla rocková mutace Rádio Haná Olomoucko, která oživila středomoravský rozhlasový éter a určitě také poněkud zkomplikovala chystaný nástup Rádia Beat do tohoto města.
RRTV tak vytvořila velmi nebezpečný precedens, který může v budoucnu nadělat mnoho zlé krve.
Pro doplnění faktů dodejme, že onen kmitočet 105,1 FM nakonec získalo jihomoravské Rádio Jih. Ten třetí se tedy mohl začít smát na celé kolo.

Nechme se překvapit, čím nás mediální rady v roce 2010 oblaží. Na obzoru je regulace internetu ze strany spolku jménem Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

sobota 2. ledna 2010

Vánoční svátky? Hlavně nezapínejte Českou televizi

Česká televize o Vánocích nabízí svým divákům původní pohádku v premiéře. Už poněkolikáté v řadě jsem však trpěl měrou více než únosnou. Letošní Lásku rohatou (v režii Hynka Bočana) lze ohodnotit lépe než utrpení z roku 2008 s názvem Kouzla králů (režie: Zdeněk Zelenka), přesto šlo o skutečně smutný dárek. Hynek Bočan (Ale nejen on, za zmínku stojí i tupá hudba Jaroslava Uhlíře) bezostyšně vykrádá sám sebe, ale s mnohem menší dávkou energie a bez jakékoliv další invence. Zkráceně lze říct, že pohádka, kde zlo není potrestáno, stojí za pendrek. Komerční konkurence v tom čase dávala S čerty nejsou žerty. Propad kvality byl natolik viditelný, že to snad ani nestojí za zmínku.
Zajímavější byl film, který ČT vysílala o den později. Dům U Zlatého úsvitu (režie: Pavel Jandourek) měl na diváka dýchnout poetikou a zvláštním jazykem. Z celkového pohledu však šlo o nekonečně nudnou slátaninu, kterou před totálním propadem podržel vynikající Vladimír Javorský v hlavní roli.
Mělo však být ještě hůř. Na Štěpána vytáhla Česká televize to nejodpudivější, čím ve svém arsenálu disponuje - Trapasy. A rovnou mělo jít o jakési finále. Přiznávám se bez mučení, že tuto dávku televizní hlouposti jsem opravdu nezvládl.
V neděli jsem se marně těšil na něco zajímavého. 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem je obludností, která se může ve své mrzké kvalitě směle řadit hned vedle Trapasů. Jediné pozitivum - mělo by jít o poslední kus tohoto letitého vředu televizní tvorby.
Letošní sváteční prime time se na ČT1 vskutku nepodařil. Marně však můžeme očekávat, že se zodpovědné osoby chytnou za nos. Už 28. prosince vyrukoval tiskový odbor ČT se zprávou o vynikající sledovanosti výše zmiňovaných pořadů. Láska rohatá - 2 059 tisíc diváků; Trapasy - 1 549 tisíc diváků (oboje kategorie 15+); Dům U Zlatého úsvitu - 1 246 diváků (děti i dospělí). V době vydání této tiskové zprávy, sledovanost 3 plus 1 nebyla známa a ani se mi nepodařilo ji vypátrat. Ze zkušenosti však odhaduji, že 2 miliony to budou. Nikdy vám nikdo v ČT neřekne, že sledovanost je jediným kritériem, všichni mluví hlavně o kvalitě. Je to lež, jde jen o sledovanost, kvalita původní dramatické tvorby zmizela z Kavčích hor již před několika léty.