Generaci elit vystřídali mistři průměrnosti

Omlouvám se za délku dnešního textu. Obvykle bývám stručnější. Ale musel jsem se svěřit s postřehem, který mi nedávno vytanul na mysli.

Nejprve něco k politice. To, že v současné české politice chybí alespoň jeden člověk se špetkou charismatu, vůdcovských schopností a státnické potenciálu, není třeba široce rozepisovat. Velitelé dvou hlavních stran jsou šedé myši bez rázného postoje, je na nich vidět, že je nikdo nebere vážně a kdyby měli na někoho zakřičet, nejspíš zrudnou, začnou se zajíkat a jejich hlas vykouzlí pubertální fistuli.
Ani menší strany (parlamentní i ty ostatní) nemají osobnost. Kdo je vlastně v čele KDU-ČSL? A kdo vede Zelené. Mám snad brát vážně Radka “Rajóna” Johna, nebo jeho kápa Víta Bártu? V čele Top 09 je oficiálně kníže smutné postavy, který Kalouskovi přitáhl mladé rebely. Tím svou funkci splnil, dostal teplé místo na zamini a je od něj pokoj. Tuto vládní stranu jednoznačně ovládá Kalousek, muž s prokázanou mafiánskou minulostí, vulgárním vystupováním, kterým se snaží maskovat svou myšlenkovou prázdnotu.

Když se vrátíme od devadesátých let, zjistím, že sice politika = byznys = korupce = mafiánská chobotnice, ale mohlo to dopadnout ještě hůř. Divoký kapitalistický východ zkrátka musel tímto útokem na volně se válející miliardy projít.
Oproti současné době však byli mezi politiky lidé, kteří dokázali strhnout davy. Ať už to byl Václav Havel (jediný český porevoluční politik, který si zaslouží označení “státník”), Václav Klaus, Miloš Zeman nebo Josef Lux. Kromě zesnulého Luxe, všichni nějakým způsobem zdegenerovali do jakési své karikatury. Václav Havel si plní své pubertální sny a režíruje filmy, čímž staví do prekérní situace své fanoušky, kteří mají zároveň rádi dobré filmy. Miloš Zeman bohužel nezůstal na Vysočině a ztrapňuje se neustálými návraty. Nejhůr je na tom Václav Klaus, který je obklopen svou klikou rozumbradů a všem je jen pro smích. A to, že je prezidentem, mu nepomůže v tom, aby nebyl za nafoukaného tajtrlíka, z něhož mají všichni bžundu.

Všimněme si, že podobná situace jako v politice je i u sportu, respektive u dvou nejpopulárnějších sportů - fotbalu a ledního hokeje. Nejdřív kopaná. V současné době zažívá ta česká dost solidní útlum a kvalitativní sešup dolů. Prohráváme s Litvou i Chorvatskem, do Španělska si jedeme bez naděje na bod a dříve tréninkový zápas s Lichtenštejnskem je dnes téměr vyrovnaný zápas (i když stále trenéři i hráči tvrdí, že “bereme jen tři body”).

A teď se vraťme do devadesátých let. Ta odstartovala mistrovstvím světa v Itálii, kde jsme dokázali dojít až do čtvrtfinále, když nás 1:0 porazili budoucí šampióni z Německa. Z Tomáše Skuhravého se stala mezinárodní hvězda, Luboš Kubík dostal za svůj brilantní přímý kop Škodu Favorit (je neuvěřitelné, jaké blbosti si lze zapamatovat). Přišla generace silná jako sviňa. Výsledkovým vrcholem bylo ME´96 v Anglii, kde jsme skončili druzí. Atraktivní hrou jsme rozhodně neoslnili (stejně jako o osm let později Řekové, kteří vyhráli ME v Portugalsku), ale poslušné dodržování precizní taktiky Dušana Uhrina slavilo úspěchy. A do světa se vydali naši hráči, kteří více (Nedvěd, Bejbl, Poborský, Šmicer, Berger), či méně (Kouba) úspěšně prokazovali své kvality.
Osobně si myslím, že herním vrcholem bylo již zmiňované Euro 2004, kde se potkalo to nejlepší ze “stříbrné” generace s tím nejlepším z nastupující generace - Nedvěd, Galásek, Šmicer, Poborský a Čech, Rosický, Koller, Baroš. Vše pod velením Karla Brücknera, jenž vyznával útočný styl hry. Minimálně do mých osobních fotbalových dějin vešel zápas s Nizozemskem v základní skupině.

Vzhledem k tomu, že hokejisté končí svou kariéru ve vyšším věku, není u tohoto sportu mizérie tolik patrná. O tom svědčí i loňský titul na MS. Je však potřeba říct, že prostě ve srovnání s Naganem vše ostatní bledne. Jágr, Hašek, Šlégr, Růžička, Reichel, Lang, zlatý střelec Svoboda a trenéři Hlinka s Lenerem - to je jen pár jmen. Ale upřímně, kolik jmen si pamatujete z loňského vítězného MS nebo třeba ze zimní olympiády ve Vancouveru 2010?

Na závěr jsem si nechal kulturu, konkrétně hudbu pro masy - takový ten pop a rock, co hrají rádia bez chuti a bez zápachu. Dnes nenajdeme nějakou osobnost, která by vyčnívala. Nejsem si jist, zda na to má vliv digitalizace hudby, určitě však hledejme problémy v různých soutěžích komerčních televizí. Ty produkují jednoho nýmanda za druhým a špiní s ním veškerý prostor určený masám. Kdo vyhrál loňskou superstár? Byla loni vůbec nějaká, nebo se ta soutěž jmenovala jinak? Málokdo ví a málokoho to zajímá. Dnes máme Kabáty a dobře nám tak!

Když se vrátíme do devadesátých let, určitě najdeme více mainstreamové kvality. Ohm Square a Extáze svaté Terezy na MTV (v době, kdy MTV byla ještě skutečně stylotvorným médiem), Sebastians koketovali s britpopem, když ještě tento pojem ani neexistoval, Lucie a “Wanastovky” zase uměli říznout do strun a puberťačkám se i tak podlamovala kolena. Tichá dohoda figurovala v hitparádách s Marionetou. Televize (veřejnoprávní) produkovala “60” i skvostný seriál Bigbít, Nova měla Eso, kde se objevil i klip Davida Bowieho Hearts Filthy Lesson. Prima vysílala několikahodinový blok SOS. Kvalitní výběr a mix kvality s komercí byl k dispozici.
Rozdíl můžeme viděti i na fenoménu muzikálů. Znáte nějaký nový, které je opravdu dobrý? V devadesátých letech byli Bídníci, “Ježíš”, Pěna dní nebo Drákula.

Současné době chybí charismatičtí vůdcové a osobnosti, o nichž se budou psát knihy (referáty, seminárky, diplomky, studie...). Chybí téměř ve všech oblastech společenského života. Těžko se to pozoruje, ještě hůř přiznává, ale je to tak.

Za všechno může občan

K myšlenkovému pochodu v tomto textu mne přivedl článek Erika Tabery v aktuálním Respektu. Konkrétně jde o poslední dva odstavce komentáře Život po životě. Možná se někomu bude zdát, že jsem „objevil Ameriku“, ale mě to prostě nedá.

Tabery v závěru svého textu zmiňuje něco jako mediální devalvaci korupčních afér. Zjednodušeně se dá říct, že se jich zkrátka valí až příliš mnoho.
Na počátku tohoto stavu byl občan, jehož znechucení dostoupilo vrcholu při sněmovních volbách. Nejde jen o to, že se do parlamentu a následně i do vlády dostala jedna nová strana (Top 09 s laskavým dovolením čtenáře nemohu brát za novou stranu – snad jen formálně), důležitá byla také „revoluce kroužkem“. Ikonou kroužkovacího pádu se stal lékař/právník/Íčko.
Za tohoto stavu se fičák v zajetých korupčních kolejích musel stát i přes odpor politiků – jak vidno starých i nových.
Musíme si také ujasnit, že o odhalených případech korupce se neoficiálně dlouho vědělo, avšak chyběly prokazatelné důkazy. Stejně tak je jasné, že korupce nikdy nezmizí, lze ji jen potírat a minimalizovat. Policie v tomto dlouhodobě selhávala a nedůvěra v její kvalitnější práci je zcela na místě, ať už je jejím prezidentem kdokoliv. (osobně si myslím, že tady by selhal i Serpico)

Tabery píše o novém rozměru médií, která spočívá v tom, že už se neodhalují korupční kauzy, ale vybírá se, která nejvíc zaujme čtenáře. Jeho text graduje, když zmiňuje korupční aféry, které vypluly na povrch po volbách, nebo krátce před nimi – Barták, Kopřiva, liberecký lyžařský šampionát, letadla CASA, Drobil a klientelismus na Ředitelství silnic a dálnic (osobně bych ještě přidal pražská dvojčata Opencard a Blanku).

Osobně bych razil způsob cyklického opakování témat v médiích. Možná by se mohl ke každé kauze vytvořit dotazník z pevně daných otázek pro konkrétní politiky a úředníky. Vím, že to je teorie a proslavený boj s větrnými mlýny. Nikdo ale přece nečekal, že korupce, která před lety pevně srostla s politickou elitou v zemi, z ničeho nic zmizí.

Je dobře, že máme tolik případů, které jsou navíc rozstřeleny všemi možnými politickými směry. Je velmi špatně, že nemáme policii, která by toto účinně potírala. Nezbývá nám tedy doufat, že máme dostatek nezávislých, trpělivých a tvrdohlavých novinářů, jimž šéfují rozumní nadřízení, a které platí osvícení majitelé.

Díky za inspirativní čtení, Eriku Tabery :-)
(ilustrační foto)

Nečas to podělal, VV se lekly

Po delším čase se na chvíli krátce zastavím nad aktuální českou politikou.
Sice jsem nevolil žádnou z vládních stran, ale vzniklá koalice mi přišla jako snesitelné zlo. Chtěla reformy (ty by museli dělat i sociální demokrati) a hlavně chtěla bojovat s nezničitelnou korupcí.

Už od začátku bylo jasné, že vláda je rovnicí o jedné neznámé. O VV se nevědělo nic a neví se o ní nic doteď. Jediné, co politici této strany dokázali srozumitelně obhájit je snaha potírat korupci. Až do dnešního dne, kdy nečekaně brzy narazili. Lidé kolem Drobila chtěli uplácet to je jasné. V této chvíli měl premiér Nečas bouchnout do stolu, nebo švihnout bičem (podle toho co preferuje) a na světě měl být exemplární trest.

Jenže premiér se zachoval jako předchozí mocipáni a dělal, že se nic neděje. Opozice rychle reagovala a vyvolala hlasování o nedůvěře vládě. Při jednáních o postoji k tomuto hlasování se lámal chleba. VV mohly ukázat, že stojí za pozornost, vždyť přece jejich koaliční partner udělal přesně to, proti čemu celou svou existenci bojují. Kauza Drobil tuto vládu mít na svědomí klidně mohla. Jenže se tak nestalo a ode dneška prokazatelně zkorumpovaná vláda je dále u moci.

No nic, třeba si na to před volbami za čtyři roky vzpomene a zkorumpované ODS to dá sežrat. Trknout už nás mohl neuvěřitelně trapný cirkus na pražské magistrátě.

Paroubek je už u moci (poznámka pro ty, co si toho ještě nevšimli)

Dnešní text je jen krátkou poznámkou o současné vládě. Jen slepý a bláhový člověk si může myslet, že máme úřednickou (nebo nadstranickou) vládu. Fischer a spol. jsou pod přímým dozorem SocDem. To je fakt, kterým jen uvozuji svůj blog.

Zajímavější je skutečnost, že spousta lidí se otřásá hnusem, když jim někdo řekne, že volby vyhraje Paroubek se svými kumpány. Létají tu silná slova o protestech, o tom že to nemůžeme nechat jen tak, atp.... Zároveň však říkají, že současná vláda není zase tak špatná. Obecně se v médiích popisuje tato vláda jako oblíbená u veřejnosti. A tím se vracíme k úvodu tohoto blogu...

Mimochodem, ODS je v naprostém rozkladu, což umetlo krásnou dálnici k vítězství SocDem v letošních parlamentních volbách.

Koho volit? Poraďte!

Zrušené podzimní volby mají také jednu skrytou věc - poučený volič bez slepé víry v jednu stranu (za něhož se považuji) se mnohem delší dobu zmítá v problému, komu dát svůj hlas.

Můžeme si to vzít popořádku:

1) SocDem - Nejsem sice levicově smýšlející, ale v dnešní době považuji rozdělení na levici a pravici za přežité. Toto tedy není nepřekonatelný problém. Tím se jeví totálně nesympatický Paroubek a další jeho pohůnci. Z jejich populistických blábolů se člověku, jehož IQ přesáhlo 80 bodů, zvedá žaludek.

2) ODS - V současnosti jde o stranu, která je naprosto ovládaná soukromými subjekty. Její neochota pročistit struktury a zároveň předseda bez jiskry a bez tahu na branku činí z této strany nevolitelný subjekt. Je to škoda, protože některé jejich návrhy znějí velmi rozumně.

3) Komunisti - Nemá smysl dále komentovat.

4) Top 09 - Už jednou jsem se napálil s Unií svobodu (podruhé jsem je volil z trucu a nasranosti na všechny politiky, pozn. pro Lapťáka) a nehodlám svou blbost opakovat podruhé. Tato strana nepřežije první hádky o koryta.

5) Zelení - Stále na mě působí jako banda rozhádaných hipíků. A já hipíky nemám rád. Navíc jsem stále nestrávil některé jejich akce typu - Nechceme radar v Brdech, nebo jak se to jmenovalo. Také škoda, protože jejich nápady jsou někdy velmi zajímavé a nosné.

6) Věci veřejné - Co to, proboha, je? Pražská mediální tlačenka - nic víc!

7) Zemanovci - Jen to ne! Strana placená Sovětským svazem? To už tu bylo.

8) KDU-ČSL - Tuto stranu jsem si nechal na závěr, protože je v současnosti mým favoritem. S rostoucím věkem odpadly některé věci, které mi na nich vadily. Tato strana "černoprdelníků" stojí na křesťanských hodnotách, které nejsou v dnešní době k zahození. Nejsem věřící, ale pochopil jsem, že o to nejde. Křesťanští demokraté půjdou do vlády s každým kromě komunistů (pokud se tedy do sněmovny dostanou a někdo je k vládní spolupráci přizve) a mě to dnes vyhovuje. Představují pro mne tu elementární jistotu demokracie...

Volby se blíží, nechutná volební kampaň začne co nevidět a já stále nevím, koho volit. Nechci se rozhodovat až za plentou, chci to vědět dopředu, a proto se ptám: Koho volit?

Fischerova vláda definitivně ztratila auru nepolitického spolku

I ten největší optimista definitivně přichází o jistotu, že Fischerova prozatímní vláda je úřednická a výsostně apolitická. SocDem před malou chvílí oznámila, že ministr vnitra Martin Pecina povede pražskou kandidátku socialistů a zároveň zůstane ve vládě. Tento bezprecendentní krok pohřbívá jakékoliv naděje na budoucí historické hodnocení této vlády s kladným znaménkem.

Definitivně se tak potvrdila skutečnost, že Fischerova vláda je pod přímou kuratelou socialistů a ostatní strany hrají maximálně druhé housle. Pro ODS jde o prohru srovnatelnou s oposmlouvou. Nezbývá než věřit, že prostý občan nebude okrádán jako v době, kdy korupčník nejvyššího řádu Miloš Zeman (který se teď komicky vrací jako záchrance české politiky) seděl v čele české vlády.

Jedna politická poznámka

Nejsem zastáncem Jiřího Paroubka. Řadím se k lidem, co na jeho arogantní a populistické vystupování mají alergickou reakci. Jsem toho názoru, že pan P. u nás totálně zničil demokratickou levici a postavil mladé (v drtivé většině "revolučně" levicového zaměření) před veliký problém, protože na ně působí osoba J. P. jako velká smrdutá hrouda něčeho, z čeho se jim dělá šoufl. Tento, nebo velice podobný názor, zastávají snad všichni v mém okolí.

Mnoho z nich však nevidí realitu takovou, jaká je. Nastal čas, abychom se připravili, že za tři roky bude Jiří Paroubek viset nad katedrou ve všech třídách po celé republice. Vždy, když tento svůj názor přednesu mezi svými přáteli nebo kamarády, dostane se mi konstantní odpovědi typu: "Jsi normální, vždyť ho všichni nesnáší." To je sice hezké, že Paroubka nikdo nemá rád, ale hlavu státu volí parlament a tolikrát deklarovaná přímá volba je stále jen populistickou chimérou.

Paroubek se stane prezidentem v následujícím případě: Letošní volby vyhraje ČSSD (velmi pravděpodobné a je jedno, kdo půjde s nimi do koalice) - Mirek Topolánek podá kvůli prohraným volbám demisi (slíbil to v loňském roce) - ODS se dostane do prudkých sporů kvůli pozici předsedy strany (Bémovci vs. Topolánkovci) - v roce 2013 se prezidentský post stane předmětem zákulisních obchodů - Jiří Paroubek se z RaJe dostane až na Pražský hrad. Připadá vám tato předpověď jako sci-fi? Mě bohužel nikoliv.

Nejhorší je, že nevidím cestu, jak tomu zabránit. V současné politice neexistuje osobnost (Ano, Paroubek je osobnost. Neřeším, zda kladná či záporná.) s takovými politickými ambicemi. Je to smutné, ale je to zkrátka tak.