Dejme si trochu úřednické matematiky

Ministerstvo vnitra zastavuje Projekt internetizace knihoven. Nejsou peníze.
Na projekt je vyčleněno cca 131 000 000 Kč a v projektu je celkem 3 441 knihoven.
A teď si dejme lekci ze základní matematiky:

131 000 000 : 3 441 = 38 070 To je částka na internet pro jednu knihovnu za rok.
Pokračujeme: 38 070 : 12 = 3 172,5 Kč. To je částka na internet pro jednu knihovnu za měsíc.

Nechci být hnidopich, ale mě stojí ADSL od O2 500 Kč měsíčně a mám v tom i televizi.
To dělá 6 000 Kč ročně.

6 000 x 3 441 = 20 646 000 Kč za rok pro všechny zapojené knihovny (a knihovníci se můžou dívat i na televizi)

131 000 000 - 20 646 000 = 110 354 000 Kč rozdílu.

Za tento výpočet úspor bych si rád vypočítal obvyklou provizi 15 % z ušetřené částky.
Částku 16 553 100 Kč prosím odešlete na můj účet.

Do svých výpočtů jsem nezapočítal náklady na hardware (router, modem). Zároveň jsem nezapočítal možnou slevu, kterou při takovém množství není problém dohodnout. Pro zjednodušení si řekněme, že náklady na hardware se budou rovnat výši slevy.

Poznámka: I se svou provizí jsem vám ušetřil 93 800 900 Kč.

Adrenalinový průšvih Wipeout v létě prošumí Novou

Televize Nova si konečně udělá místo ve svém archivu a vypustí českým divákům mezinárodní adrenalinovou soutěž Wipeout. Soutěž se natáčela už loni na podzim v Argentině a společný česko-slovenský tým „celebrit“ skončil poslední.

Tato skutečnost je známa díky ukrajinské televizi, která už pořad odvysílala. Wipeout už také znají polští diváci.

Nova se tak ocitla v situaci, kdy má zbytečný pořad, který ztratil veškerý pel nečekaného a napínavého. Určitě plánovala, že jej naservíruje v nějaký divácky zajímavý čas, ale kolegové z jiných zemí jím zkřížili plány. Nova tak probouzí bouři ve sklenici vody a snaží se divákům vsugerovat, že je čeká super mega adrenalinové léto. Každý však ví, jak vypadá letní sledovanost televizí. Wipeout tak čeká smutná tečka, kterou málokdo uvidí.

4teens, aneb Jak se televize pro důchodce snaží zaujmout puberťáky

Česká televize se v pátek vytasila se zbrusu novým seriálem 4teens, který by měl být free, cool a in. Je o středoškolácích, jejich problémech i radostech. Formálně by měl být svižný, svěží a neotřelý. Výsledný dojem po prvním dílu? Režijní rutina, rádobydynamické komiksové vložky, vrstvení klišé na klišé a hlavně nebetyčná nuda.

Nemá smysl se rozepisovat o hereckých výkonech. Mladé herce naposledy dokázal ukočírovat Karel Kachyňa. Sympaticky působil snad jen představitel hlavní role.

Námět i scénář jsou jedno velké klišé. Tlustý hlavní přestavitel, který je sympaťák, chytrý a touží o krásné rebelce. Ta má problémy s vlastní matkou. Užvaněná brýlatá kamarádka, namyšlená bárbí se svou suitou, pohledný sportovec, školní časopis, tajemný kreslíř podprůměrné úrovně, který bleskurychle dokáže glosovat nastalé situace, všudypřítomný vnější komentář hlavního hrdiny ...

Jediným nečekaným prvkem (i když rozhodně nechtěným) je postava mladého neonacisty. Představitel je tmavovlasý a i jeho pleť působí opáleněji. Navíc jeho oblečení je něco mezi punkem a metalem – zkrátka veřejnoprávní nácek. Navíc jeho kumpán vypadá jako jeho dvojče, čímž se dostáváme k tomu, že televize nedokázala obsadit postavy tak, aby se lidem nepletly.

Výsledný pokus sblížení se gerontofilní České televize s puberťáky je více než tristní. Navíc jej nasadila na páteční osmou večer. Nevím, jak současní puboši, ale já se v té době snažil být všude možně jen ne doma.

Nova Expozituru suší v archivu, ale chlubí se jejím prodejem do USA

Těžko uvěřitelnou tiskovou zprávu vyplivla TV Nova v pátek po poledni. Chlubí se v ní, že její seriál Expozitura nejspíš uvidí diváci v USA. „Sesterská distribuční společnost MediaPro Distribution (MPD) se dohodla se zástupci Resonant TV a Fluent Media Group, předními světovými společnostmi v oblasti vývoje a distribuce formátů pro světový televizní trh, na koupi práv na adaptaci kriminálního seriálu TV Nova Expozitura,“ holedbá se Nova.

Následující věta je také velmi zábavná: „Šestnáctidílný seriál Expozitura, který se pro televizi Nova natáčel v roce 2008, vypráví příběh na motivy skutečných kriminálních činů neslavně proslulého Berdychova gangu, který prorostl do policejních špiček a léta beztrestně vydíral, přepadal a vraždil.“

Co k tomu lze dodat? Snad jen, že Nova Expozituru nepochopitelně schovává někde v šuplíku už šílené tři roky. Za tu dobu se seriálová móda výrazně proměnila. I když spíš na západ od nás. Česká seriálová kotlina je zatím poctivě zaprděná a zapšklá konzervami z poslední světové války.

Boj o pinďoura

Dřív jsem se považoval za nepsavce a lenocha. I když si to o sobě myslím pořád, nějak mě baví blogovat. Dva blogy mám tady na Blogger.com. Rozhodl jsem se, že vstoupím do vod českého blogerského mainstreamu a založil jsem si blog n iDnes. Začal jsem pracovat pro web, který je zaměřený na jídlo, tak jsem si říkal, že se tedy začnu vyjadřovat i k tomuto tématu. Suverénně se tak ze mne stává Brouk Pytlík „všechno zná, všude byl“.

Bezelstně jsem tedy vypotil krátký myšlenkový pochod o návštěvě zabíjačky a okořenil jej historkou s házením prasečího pinďoura na strom. Namlsán naprostou volností Bloggera jsem víc neřešil a čekal jsem, až se objevím na homepage blogů a v podsekci „společnost“, kam jsem „pinďoura“ umístil. V pravidlech jsem si přečetl, že aktivaci blogu musí udělat někdo z administrátorů. Ti hlídají, zda někdo nepíše porno, nehajluje nebo něco podobného (tedy jsem si to myslel).

K mému překvapení mi došel od administrátorky mail, že můj blog nemůže učinit aktivním, jelikož jsem vulgární a porušuji tak jejich kodex. Po krátké výměně mailů jsem zjistil, že jde právě o „pinďoura“, a že až jej odstraním, stane se můj blog aktivní. Na rtech se mi objevil překvapený výraz známý pod zkratkou WTF.

Celý další den jsem přemýšlel, co s tím. Ustupovat jsem nechtěl, ale blog a iDnes jsem chtěl. Nakonec jsem z pinďoura udělal pindíka (v titulku) a v mezititulku jsem jej změnil na „samčí kopulační orgán“. A můj autocenzorský zákrok byl úspěšný. Stal jsem se blogerem na iDnes. Ovšem pachuť dozoru Velkého bratra (navíc z média, které je skrytým bulvárem) zůstává. Navíc nyní koukám, že zmizely příspěvky v diskuzi pod článkem (bylo jich asi pět). Tak nevím…

Na závěr jednu ňamku pro cenzory :-)

Vysoká sledovanost a úspory – hlavní zaklínadla ČT1

Digizone přinesl nový rozhovor s programovým šéfem ČT1, Radanem Dolejšem (a s jeho zástupkyní Terezou Typoltovou). K mému překvapení si oba dva jsou velmi dobře vědomi mizérie, kterou v současnosti první veřejnoprávní kanál divákům servíruje.

Poznání dosaženého dna je určitě dobrým základem, na němž se dá stavět kvalitní program. Jenže to by nesměly být známy plány do budoucna. Velmi nepovedený seriál Vyprávěj se dočká třetí řady, 3+1 s Miroslavem Donutilem, jehož reprízy v současnosti ovládají žebříčky sledovanosti, nahradí estrádní talk show pana Donutila, Zdeněk Zelenka připravuje další dva díly obludária Ach, ty vraždy! (Tragická Jiřina Bohdalová si střihne v jednom díle i dvojroli, když se objeví její jednovaječné dvojče.)

Z celého rozhovoru ale čiší základní mantra a to je zajištění vysoké sledovanosti a šetření všude, kde se dá. Výše popisované produkty vysokou sledovanost zcela jistě zajistí, ale co je to platné, když veřejnoprávní médium by sledovanost zajímat neměla. Hlavní je kvalita a té se dlouhodobě nedostává.

Dokud se na Kavčích horách nezačne místo tamní dramaturgické mafie prosazovat mladá, neotřelá a provokativní krev, bude vše při starém.

Nejsledovanější pořady nevyhrály TýTý. Kde je chyba?

Letošní ceny TýTý uštědřily velkou ránu zejména Nově. Pokud bychom to brali čistě matematicky, netuším, proč se Absolutním vítězem nestaly Televizní noviny. Vždyť jde o dlouhodobě nejsledovanější pořad. Stejně tak se měly stát přeci i Pořadem roku. Seriálem roku se měla stát neotřesitelná Ordinace v růžové zahradě a ne Vyprávěj.

Možná se nějak mýlím, ale měl jsem za to, že Nova je dlouhodobě nejsledovanější televizí (nebo se tím alespoň neustále chlubí). Vyhrát všechny podstatné kategorii v hlasování diváků by tedy měla být jasná záležitost. Ale nebyla. Někde tedy musí být chyba. Buď byly výsledky TýTý zfalšovány, a nebo jsou špatně výsledky sledovanosti.

Osobně se přikláním k druhé variantě. Současné výpočty sledovanosti jsou velmi komplikované a propracované, to je pravda. Jenže vše závisí na peoplemetrech, kdy vzorek obyvatel musí zaznamenávat, kdo, kdy a na co se dívá. Vzorce tedy pracují s čísly, která závisí na lidské dobrovolné a nekontrolovatelné činnosti. Jde tedy o čísla velmi pochybná a snadno ovlivnitelná. Pokud se nezavedou nějaké aktivní krabičky, jež by uměly samy rozeznat, co respondent sleduje (poslouchá), které bude mít vzorek (člověk) sám pro sebe, budou čísla v podstatě velkou lží pro klienty. Zavedením moderní (a dnes už vlastně velmi jednoduché techniky) by se výrazně zpřesnily i výsledky rozhlasové poslechovosti, které jsou zjišťovány ještě zastaralejší metodou (Pokud si pamatuji, volá se vybranému vzorku na PEVNOU linku a operátor se ptá, na oblíbené rozhlasové stanice.)

Jenže vůle ke změnám je minimální. Ukázalo by se, že nejsledovanější televize a nejposlouchanějí rádia mají menší část koláče a tím pádem i nárok na méně pěnez. Změn se tudíž jen tak nedočkáme a překvapení typu Daniely Písařovicové (Objev roku) bude stále dost.

Generaci elit vystřídali mistři průměrnosti

Omlouvám se za délku dnešního textu. Obvykle bývám stručnější. Ale musel jsem se svěřit s postřehem, který mi nedávno vytanul na mysli.

Nejprve něco k politice. To, že v současné české politice chybí alespoň jeden člověk se špetkou charismatu, vůdcovských schopností a státnické potenciálu, není třeba široce rozepisovat. Velitelé dvou hlavních stran jsou šedé myši bez rázného postoje, je na nich vidět, že je nikdo nebere vážně a kdyby měli na někoho zakřičet, nejspíš zrudnou, začnou se zajíkat a jejich hlas vykouzlí pubertální fistuli.
Ani menší strany (parlamentní i ty ostatní) nemají osobnost. Kdo je vlastně v čele KDU-ČSL? A kdo vede Zelené. Mám snad brát vážně Radka “Rajóna” Johna, nebo jeho kápa Víta Bártu? V čele Top 09 je oficiálně kníže smutné postavy, který Kalouskovi přitáhl mladé rebely. Tím svou funkci splnil, dostal teplé místo na zamini a je od něj pokoj. Tuto vládní stranu jednoznačně ovládá Kalousek, muž s prokázanou mafiánskou minulostí, vulgárním vystupováním, kterým se snaží maskovat svou myšlenkovou prázdnotu.

Když se vrátíme od devadesátých let, zjistím, že sice politika = byznys = korupce = mafiánská chobotnice, ale mohlo to dopadnout ještě hůř. Divoký kapitalistický východ zkrátka musel tímto útokem na volně se válející miliardy projít.
Oproti současné době však byli mezi politiky lidé, kteří dokázali strhnout davy. Ať už to byl Václav Havel (jediný český porevoluční politik, který si zaslouží označení “státník”), Václav Klaus, Miloš Zeman nebo Josef Lux. Kromě zesnulého Luxe, všichni nějakým způsobem zdegenerovali do jakési své karikatury. Václav Havel si plní své pubertální sny a režíruje filmy, čímž staví do prekérní situace své fanoušky, kteří mají zároveň rádi dobré filmy. Miloš Zeman bohužel nezůstal na Vysočině a ztrapňuje se neustálými návraty. Nejhůr je na tom Václav Klaus, který je obklopen svou klikou rozumbradů a všem je jen pro smích. A to, že je prezidentem, mu nepomůže v tom, aby nebyl za nafoukaného tajtrlíka, z něhož mají všichni bžundu.

Všimněme si, že podobná situace jako v politice je i u sportu, respektive u dvou nejpopulárnějších sportů - fotbalu a ledního hokeje. Nejdřív kopaná. V současné době zažívá ta česká dost solidní útlum a kvalitativní sešup dolů. Prohráváme s Litvou i Chorvatskem, do Španělska si jedeme bez naděje na bod a dříve tréninkový zápas s Lichtenštejnskem je dnes téměr vyrovnaný zápas (i když stále trenéři i hráči tvrdí, že “bereme jen tři body”).

A teď se vraťme do devadesátých let. Ta odstartovala mistrovstvím světa v Itálii, kde jsme dokázali dojít až do čtvrtfinále, když nás 1:0 porazili budoucí šampióni z Německa. Z Tomáše Skuhravého se stala mezinárodní hvězda, Luboš Kubík dostal za svůj brilantní přímý kop Škodu Favorit (je neuvěřitelné, jaké blbosti si lze zapamatovat). Přišla generace silná jako sviňa. Výsledkovým vrcholem bylo ME´96 v Anglii, kde jsme skončili druzí. Atraktivní hrou jsme rozhodně neoslnili (stejně jako o osm let později Řekové, kteří vyhráli ME v Portugalsku), ale poslušné dodržování precizní taktiky Dušana Uhrina slavilo úspěchy. A do světa se vydali naši hráči, kteří více (Nedvěd, Bejbl, Poborský, Šmicer, Berger), či méně (Kouba) úspěšně prokazovali své kvality.
Osobně si myslím, že herním vrcholem bylo již zmiňované Euro 2004, kde se potkalo to nejlepší ze “stříbrné” generace s tím nejlepším z nastupující generace - Nedvěd, Galásek, Šmicer, Poborský a Čech, Rosický, Koller, Baroš. Vše pod velením Karla Brücknera, jenž vyznával útočný styl hry. Minimálně do mých osobních fotbalových dějin vešel zápas s Nizozemskem v základní skupině.

Vzhledem k tomu, že hokejisté končí svou kariéru ve vyšším věku, není u tohoto sportu mizérie tolik patrná. O tom svědčí i loňský titul na MS. Je však potřeba říct, že prostě ve srovnání s Naganem vše ostatní bledne. Jágr, Hašek, Šlégr, Růžička, Reichel, Lang, zlatý střelec Svoboda a trenéři Hlinka s Lenerem - to je jen pár jmen. Ale upřímně, kolik jmen si pamatujete z loňského vítězného MS nebo třeba ze zimní olympiády ve Vancouveru 2010?

Na závěr jsem si nechal kulturu, konkrétně hudbu pro masy - takový ten pop a rock, co hrají rádia bez chuti a bez zápachu. Dnes nenajdeme nějakou osobnost, která by vyčnívala. Nejsem si jist, zda na to má vliv digitalizace hudby, určitě však hledejme problémy v různých soutěžích komerčních televizí. Ty produkují jednoho nýmanda za druhým a špiní s ním veškerý prostor určený masám. Kdo vyhrál loňskou superstár? Byla loni vůbec nějaká, nebo se ta soutěž jmenovala jinak? Málokdo ví a málokoho to zajímá. Dnes máme Kabáty a dobře nám tak!

Když se vrátíme do devadesátých let, určitě najdeme více mainstreamové kvality. Ohm Square a Extáze svaté Terezy na MTV (v době, kdy MTV byla ještě skutečně stylotvorným médiem), Sebastians koketovali s britpopem, když ještě tento pojem ani neexistoval, Lucie a “Wanastovky” zase uměli říznout do strun a puberťačkám se i tak podlamovala kolena. Tichá dohoda figurovala v hitparádách s Marionetou. Televize (veřejnoprávní) produkovala “60” i skvostný seriál Bigbít, Nova měla Eso, kde se objevil i klip Davida Bowieho Hearts Filthy Lesson. Prima vysílala několikahodinový blok SOS. Kvalitní výběr a mix kvality s komercí byl k dispozici.
Rozdíl můžeme viděti i na fenoménu muzikálů. Znáte nějaký nový, které je opravdu dobrý? V devadesátých letech byli Bídníci, “Ježíš”, Pěna dní nebo Drákula.

Současné době chybí charismatičtí vůdcové a osobnosti, o nichž se budou psát knihy (referáty, seminárky, diplomky, studie...). Chybí téměř ve všech oblastech společenského života. Těžko se to pozoruje, ještě hůř přiznává, ale je to tak.

Komerční televize spasí snad jen Donutil a Bohdalka

Letošní jaro není pro Novu a Primu procházka růžovým sadem. Prima pohořela s prapodivným porno-kulinářským crossoverem Čápi s mákem i s obludnou Šéfkou.
Nova propadá se superstar (i když to nikdo nikdy nepřizná) a turecká telenovela v prime time pohořela jako papír (ale v novém čase se jí velmi dobře daří).
Ukazuje to jednoznačně na skutečnost, že diváci už jsou přesycení umělohmotného bratrství se Slováky. A to ještě má Nova v záloze Wipeout, kde společný ČS tým skončil úplně poslední.

Když se na druhou stranu podíváme na Českou televizi, vidíme, že repríza veřejnoprávní ostudy 3+1 s Miroslavem Donutilem válcuje naprosto všechno a všechny. Když si vzpomeneme na podzim, zjistíme, že stejným způsobem ničila komerční stanice (sledovaností) a lidi s alespoň průměrným vkusem (kvalitou) Jiřina “detektiv/travestita” Bohdalová.

Logika je tedy neúprostná. Zapomeňte na federální show, která netáhnou, za ušetřené peníze kupte Donutila s Bohdalkou a vytvořte nějaký primitivní seriál, který v ideálním případě vymyslí, sepíše a zrežíruje Zdeněk Zelenka.
Problém však nejspíš bude v tom, že Donutil musí na někoho z vedení České televize vědět něco opravdu děsivého a zlého. Jinak si jeho zaháčkování na této televizi neumím vysvětlit. Tam pak nepomohou ani miliony.

Kdyby se ale tento přesun podařil, ulevilo by se i České televizi, která by musela zaplnit spoustu volného prostoru a třeba by se dostalo na něco nového, mladého a neotřelého (ha, sám tomu nevěřím, ale bylo by to krásné).

Stokrát nic umořilo vola... ehm televizního diváka

Hlavní hráči v českém televizním rybníčku si nedají pokoj a hru zvanou “Nakrkněme televizního diváka! Kdo víc!” hrají dál a svou aktivitu stupňují. Nejnověji se rozhodli, že diváka zkrátka utahají. Co jiného si myslet o sobotním prime time na ČT1, Nově a Primě.

Definitivně ruplo v bedně lidem, co mají na starosti program na ČT1. Z nového roku neuběhly ani tři měsíce a na Kavčích horách si myslí, že se už všem stýská po silvestrovských estrádách. A pro jistotu hned tři hodiny neprůstřelného bloku, jehož naprostým vrcholem byla divnost s názvem Silvestr až do dna aneb S Čmaňou půlnoc nepropásnete. Dokážu vstřebat, že Česká televize holt musí nějakým způsobem šetřit, ale nerozumím tomu, proč se chová, jakoby veškeré pořady mohla archivovat rok, maximálně dva.

Nova se zmítá v jakési podivné agónii a snaží se přesvědčit všechny v Česku, že nic důležitějšího než další xtá řada superstar prostě neexistuje. Nevím, jak na Slovensku, ale u nás se čísla sledovanosti pohybují na hranici klinické smrti. A proto jen houšť, tři dny za sebou a dohromady téměř sedm hodin.

Královnou sobotního večera se ale stala Prima. Ta si nebrala servítky a televizního diváka se (podle mě velmi úspěšně) pokusila umořit více než tříhodinovým přenosem České Miss 2011. Smutným vrcholem tohoto přímého přenosu byla trapná playbacková verze Rozeznávám v podání Richarda Müllera, která se maskovala ležérní barovou atmosférou. Třešničkou na dortu pak byla téměř standing ovation všech těch naleštěných nabobů, co skočili na primitivní televizní vějičku.
Vše následně korunoval úděsný “nový” dabing Terminátora 2, jenž byl zkrátka k nevydržení. Stejně jako současný úsporně/nafoukaný program českých televizí. Varování není ani o tom, aby televizáci nešlapali do hovna - v něm už dávno jsou. Jde spíš o to, aby se v něm televize moc nerochnily a neňahňaly.

Kdyby …

Konečně jsem se dostal k tomu, abych se podíval na loňský televizní počin roku. Tak totiž spousta lidí mluvila o třídílném seriálu Sherlock. S názorem, že jde o vrchol televizní tvorby, nelze než souhlasit.

Když jsem si uvědomil, že jde o televizní produkt (BBC), začal jsem přemýšlet, jak by vypadal seriál o geniálním detektivovi všech dob u nás.

Kdyby se do něj pustila Prima nebo Nova, dostalo by se nám krásných papundelkových ateliérů, bez záběru jakéhokoliv exteriéru. Všechny interiéry by byly vybaveny nábytkem Jamall, o čemž by nás v pravidelných dvouminutových intervalech informovali Sherlock i Watson. Hlavní zápletka by spočívala v tom, že profesor Moriarty by vypnul elektrický proud a celý Londýn by spasil agregát. Na Nově by ústřední dvojici hráli Mádl s Kotkem, na Primě pak Suchánek s Genzerem.
Sledovanost na Nově by atakovala dva miliony diváků, Prima by se pokusila sesadit Ordinaci v růžové v zahradě, ale pohořela by a jejich Sherlock Holmes by se brzy přesunul na Prima Cool a Prima Love.

Kdyby se do Sherlocka Holmese pustila Česká televize, byl by výsledek asi takový. Celý seriál by byl autorským počinem Zdeňka Zelenky. Sherlocka by hrál Viktor Preiss a doktora Watsona Mirek Donutil. Ten by ke své roli přistoupil velmi tvůrčím způsobem a kulhání by nahradil šišláním nebo ráčkováním, které by umocňovalo věčné “No jistěěěěěě!”. V této verzi by Irenu Adlerovou hrála Jiřina Bohdalová a ďábelského Moriartyho by si střihl Jirka Bartoška.
Pro ČT existuje i druhá varianta. Autorem samozřejmě zůstává božský génius Zděnek. Všechny role pak obstará Jiřina Bohdalová, která je v různých převlecích jako doma.
Sledovanost by samozřejmě byla naprosto úchvatná, necelé dva miliony diváků, avšak většině by bylo přes šedesát let.

Když fikce přechází do reality

Důrazně tímto žádám vojsko, policii, politiky a vůbec všechny veřejně činné, aby mi tohle nedělali! Zrovna dočítám druhý díl Milénia Stiega Larssona s názvem Dívka, která si hrála s ohněm a do televize vtrhnou zakuklenci se samopaly a nějakým tajným posláním namířeným vůči jednomu z redaktorů České televize. Těm, co knihu znají, nemusím podobnost vůbec připomínat a ti, co se na knihu chystají, budou nejspíš koukat.

Obsazení ČT je také dvojím důkazem tuposti zelených mozků. Jen ten, co má místo mozku kapustu,zavelí gardě samopalníků (nebo jak se nazývají), aby šli převzít jakousi složku mezi evidentně neozbrojené a z bezpečnostního hlediska mírumilovné novináře. Navíc jde o dávno netajný dokument, které tím pádem logicky spadají pod utajovaný novinářský zdroj (To jsou alespoň poslední informace, které jsem v médiích zaregistroval.). Je to jen důkazem toho, že české gumy nebyly dlouho v akci, hladina testosteronu nebezpečně stoupá a prst na spoušti začíná hodně svrbět.
Druhým potvrzením vojenské blbosti a neschopnosti vnímat souvislosti je načasování akce. Ano, vtrhněte tam přesně ve chvíli, kdy začíná hlavní zpravodajská relace! To bude nejmíň nápadné. Na druhou stranu to ale může být rafinovanost na druhou a celý cirkus má schovat nějaký větší neřád.

Ale ani Česká televize nevyšla z přepadení jako vítěz. Nedokážu pochopit to, že do televize, která má vlastní zpravodajskou stanici, vtrhne po zuby ozbrojená armáda (Notabene ve chvíli, kdy zrovna běží půlhodinové zprávy) a stanice odvysílá jen krátký živý šot a jinak se snaží diváky uspokojit informační lištou. Na to, že se ČT24 chlubí různými speciály a svou pružností, tak tohle dost projela. Nevím, proč nedojela Události a na ČT24 nenaběhl „live“ přenos z chodeb Kavčích hor.

TV Barrandov svým Videostopem dotáhla retro mánii k naprosté dokonalosti

Kromě bačkor, které byly nejnižší možnou výhrou, a filmového historika Karla Čáslavského bylo vše jako před více než dvěma desítkami let. Tak nějak vypadal Barrandovský videostop, jímž nejmladší plnoformátová televizní stanice slaví osmdesáté narozeniny filmových ateliérů.

Při jeho sledování se mi vybavily všechny detaily, které jsem měl z dětství někde zastrčené vzadu v hlavě. Vracelo se mi tajné spojení hráče a nápovědy, více či méně zdařilé pokusy o blafování nebo výhra získaná hrou v elektronické kostky. Hlavně ale publikum, které pochází z jedné fabriky, a z níž se rekrutují i tři soutěžící.

To vše zabaleno do nevzrušivé nudy, ale to byl i ten starý. TV Barrandov tak až na dřeň vyškrabuje aktuální poptávku po retro věcech (včera jsem například v jednom hypermarketu viděl balení céček s velkou fotografií Michala Davida).

Nejdřív jsem nejvíc litoval toho, že na svém místě nesedí Karel Čáslavský, jehož přehled mě jako dítě fascinoval a je docela možné, že mě k filmu i přivedl. Když jsem ale zjistil, že se na místě arbitra/nápovědy budou střídat různí čeští režiséři, řekl jsem si, proč ne.

Ale ten umělý smích přidávaný do reakcí publika k filmovým ukázkám bych si odpustil. Je to velká blbina, která do celého retro schématu nezapadá.

Nova jde z maléru do maléru

Wipeout – tak se jmenuje noční můra TV Nova. Zatímco tureckou telenovelu tato komerční jednička urychleně stáhla z prime time, aby si tak posílila svůj podvečerní blok, s předtočenou adrenalinovou „celebritózní“ mezinárodní soutěží Wipeout je to větší malér.

Tato soutěž se natáčela loni na podzim v Argentině. Zúčastnily se jí týmy z Česka, Slovenska (jeden tým), Polska, Běloruska a Ukrajiny. A jak to tak vypadá, televize se nedokázaly dohodnout, kdy tento pořad nasadit. Ukrajinská televize Inter pořad odvysílala bezprostředně po návratu z natáčení. Jen bláhový člověk by si mohl myslet, že výsledky zůstanou divákům z ostatních zemí utajeny. Hlavní pointa této soutěže je pryč. Víme tak, že Ukrajinci vyhráli a Čechoslováci totálně propadli.
Aby toho nebylo málo, Wipeout brzy nasadí i polská TVN. A ta už je českým luhům a hájům velmi blízko.

Podle všeho to vypadá na jednu velkou blamáž. Nova má dvě možnosti. Buď soutěž nenasadí a bude se tvářit, že nikdy nic takového neexistovalo, anebo posadí ke stříhacím pultům armádu střihačů, kteří vytvoří zcela nový pořad. Mohli by materiál sestříhat tak, aby vyhrál někdo jiný. Oslavné dotáčky CS týmu by se dali za pár korun udělat v nějakém ateliéru za obří tapetou se západem slunce nad mořskou hladinou. Nejpravděpodobněji se však jeví možnost, že Nova Wipeout nasadí s bombastickým promo a bude novináře bombardovat tiskovými zprávami, které budou nadšeně informovat o megatronickém úspěchu.

Když Gott pouští Gotta

Poslední dobou mám (možná i trochu zvrácenou) zálibu v poslechu ČRo 2 – Praha. V médiích proletěla informace, že v nové koncepci bude vlastní pořad moderovat i Karel Gott. Informaci jsem tvítnul dál a úspěšně na ni zapomněl.

Když jsem jel v neděli odpoledne autem, trefil jsem začátek Mistrovy premiéry. Radostí jsem výskl. "Tohle jsem si nemohl nechat ujít!" Připomínám, že jsem stihl jen část, protože jsem před koncem pořadu dojel do místa určení.

Rozhodně nemá smysl hodnotit moderátorské kvality Karla Gotta. On si zkrátka může dovolit cokoliv. Co mě ale zarazilo, byla skutečnost, že pouštěl sám sebe. Celou tu dobu jsem řešil, jak se k tomu postavit. V životě jsem neslyšel moderátora hudebního pořadu, který by o jednotlivých písničkách mluvil v první osobě jednotného čísla.

Pohled na tento – možná zcela nový – rozhlasový styl může být dvojí. Buď jej můžete vnímat hrozně samožersky a egoisticky, což není velký problém. Znělo to opravdu divně a nezvykle. Můžeme si však také položit otázku. „Kdo jiný než božský Kája by si mohl dovolit moderovat vlastní pořad, kde bude pouštět své song?“

Na závěr mi dovolte jeden osobní povzdech. Škoda, že už nežije Walda. U něj bych tyto pochybnosti neměl.

Za všechno může občan

K myšlenkovému pochodu v tomto textu mne přivedl článek Erika Tabery v aktuálním Respektu. Konkrétně jde o poslední dva odstavce komentáře Život po životě. Možná se někomu bude zdát, že jsem „objevil Ameriku“, ale mě to prostě nedá.

Tabery v závěru svého textu zmiňuje něco jako mediální devalvaci korupčních afér. Zjednodušeně se dá říct, že se jich zkrátka valí až příliš mnoho.
Na počátku tohoto stavu byl občan, jehož znechucení dostoupilo vrcholu při sněmovních volbách. Nejde jen o to, že se do parlamentu a následně i do vlády dostala jedna nová strana (Top 09 s laskavým dovolením čtenáře nemohu brát za novou stranu – snad jen formálně), důležitá byla také „revoluce kroužkem“. Ikonou kroužkovacího pádu se stal lékař/právník/Íčko.
Za tohoto stavu se fičák v zajetých korupčních kolejích musel stát i přes odpor politiků – jak vidno starých i nových.
Musíme si také ujasnit, že o odhalených případech korupce se neoficiálně dlouho vědělo, avšak chyběly prokazatelné důkazy. Stejně tak je jasné, že korupce nikdy nezmizí, lze ji jen potírat a minimalizovat. Policie v tomto dlouhodobě selhávala a nedůvěra v její kvalitnější práci je zcela na místě, ať už je jejím prezidentem kdokoliv. (osobně si myslím, že tady by selhal i Serpico)

Tabery píše o novém rozměru médií, která spočívá v tom, že už se neodhalují korupční kauzy, ale vybírá se, která nejvíc zaujme čtenáře. Jeho text graduje, když zmiňuje korupční aféry, které vypluly na povrch po volbách, nebo krátce před nimi – Barták, Kopřiva, liberecký lyžařský šampionát, letadla CASA, Drobil a klientelismus na Ředitelství silnic a dálnic (osobně bych ještě přidal pražská dvojčata Opencard a Blanku).

Osobně bych razil způsob cyklického opakování témat v médiích. Možná by se mohl ke každé kauze vytvořit dotazník z pevně daných otázek pro konkrétní politiky a úředníky. Vím, že to je teorie a proslavený boj s větrnými mlýny. Nikdo ale přece nečekal, že korupce, která před lety pevně srostla s politickou elitou v zemi, z ničeho nic zmizí.

Je dobře, že máme tolik případů, které jsou navíc rozstřeleny všemi možnými politickými směry. Je velmi špatně, že nemáme policii, která by toto účinně potírala. Nezbývá nám tedy doufat, že máme dostatek nezávislých, trpělivých a tvrdohlavých novinářů, jimž šéfují rozumní nadřízení, a které platí osvícení majitelé.

Díky za inspirativní čtení, Eriku Tabery :-)
(ilustrační foto)

Proč se všichni diví, že Nova šetří?

Nova do toho pořádně práskla a rozhodla se k radikálnímu řezu. Už žádné pseudonovinky, bombastické soutěže, či lacině nablýskané show. Od 6. února začíná vysílat tureckou telenovelu Tisíc a jedna noc. Od neděle do čtvrtka vždy od osmi večer a rovnou dva díly (celkem jich je 179). Ušetřena zůstala pouze vlajková loď Ordinace, kterou by potopil jen čirý blázen.

Dokud se v médiích neobjevila tato informace, netušil jsem, kolik lidí v mém okolí sleduje novácký prime time. Jinak si jejich údiv a zděšení neumím vysvětlit. Z mého pohledu jde o zcela logický krok. Tato telenovela na Slovensku válí a je to za málo peněz hodně muziky.

To, že je společnost, jíž velí velký rumunský Adrian, ve finančních potížích nasvědčovalo několik událostí už loni. Minimálně to, že Sarbu párkrát prodal akcie CETV.

CME drží nad vodou právě Nova a je s podivem, jak jí vedení této hází klacky pod nohy. Sarbu Nově například prodal totálně zadluženou agenturu Mediafax. Milionové dluhy tak musí řešit právě Nova. V médiích se také spekuluje o velkém propouštění. V televizi nikdo toho moc neví, tak někteří raději odcházejí sami.

Rok 2011 bude pro Novu krizový. Nedivme se tedy, že jarní schéma zaplácne lacinou telenovelou. Věrní diváci Novy ji stejně budou sledovat. To, že lídrovi televizního trhu mírně klesne podíl z koláče sledovanosti, vedení nijak ze židlí nenadzvedne.

A pozorný divák si už na konci loňského roku musel všimnout, že kvalitu programu Novy rapidně klesá.

Leden je skrytá okurková sezóna, selfpromo je legrační

První měsíce nového roku je pro televize největší pusto a prázdno. Veřejnost si už jakž takž zvykla na letní, prázdninové „superpásma“ plná hrdých indiánů z kmene Apačů, či bodrých družstevníků z vesnice, kde mají v chalupě orchestrion.

To, že o bednu v lednu a únoru nemá nikdo z diváků zájem, televize nijak neventilují. Naopak se snaží diváky přesvědčit, že nyní jim nabízejí to nejlepší, co letos mohou na obrazovkách vidět. Salvy smíchu u mne vyvolávají bombastické upoutávky na letité reprízy na všech hlavních televizních stanicích. Lidé u obrazovek se zcela jistě nemohou dočkat, aby po miliónté viděli doktora Sovu a spol., brněnské četníky, nebo Martina Dejdara jako dost umělohmotného fanouška metalu. V sekci superfilmů se také zhusta objevují americké několikadílné televizní paběrky s lacinými počítačovými efekty.

Čím je pořad starší a blbější, tím má větší promo. Jde přece o to, aby si konzument vsugeroval, že bez toho, aby se dozvěděl, co je nového na jakési zastrčené ortopedii, nemůže žít. V tomto televize zcela kopírují klasický trh se spotřebním zbožím. U komerčních subjektů bych to ještě pochopil, ale proč to dělá i veřejnoprávní televize, která má o diváky bojovat kvalitou a ne třetiřadým výprodejem typu Best of Trapasy.