pondělí 25. ledna 2010

RRTV zase předvedla svou bezzubost

Rád bych se ještě vrátil k poslední tiskové zprávě Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Na osmi stranách různých rozhodnutí mne zaujalo: "RRTV uložila účastníku řízení CET 21 spol. s r. o., Kříženeckého nám. 1078/5, Praha 5, upozornění na porušení § 48 odst. 4 zákona č. 231/2001 Sb., kterého se dopustil tím, že dne 14.12.2008 na programu Nova v pořadu „To nevymyslíš“ nedodržel dvacetiminutový odstup mezi dvěma po sobě následujícími přerušeními pořadu reklamou, a stanovuje mu lhůtu k nápravě ihned ode dne doručení tohoto upozornění."

České komerční televize zcela běžně a bez okolků porušují zákon o vkládání reklamy do pořadů. TV Prima několikrát například porušila zákon, když vkládala reklamní bloky do seriálu Přátelé.
Tentokrát si RRTV "posvítila" na Novu. Ta nezákonně vložila do svého pořadu blok reklam. RRTV vztyčila pomyslný ukazováček a řekla "Ty, ty, ty, to se nesmí. Už to nedělej!".
Nova teď určitě zpytuje svědomí a cítí se velmi špatně..... Nebo jí je to šumafuk, protože na reklamním čase vydělala určitě zajímavou částku. Koho zajímá, že porušila zákon, když se nedostavil žádný adekvátní postih.

čtvrtek 21. ledna 2010

Radiožurnál s dobrou hudební dramaturgií

Na stránkách portálu RadioTV.cz jsem se často otíral o hudební dramaturgii Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Proto cítím morální povinnost, abych se zmínil o včerejším příjemném zážitku, který jsem zaznamenal ve voze na trase Šumperk-Olomouc.

Radiožurnál pouští skladby jednotlivě, tudíž je nutno mezi jednotlivé písně vkládat moderátorské vstupy, popřípadě reportáže. Chválihodnou sérii zahájila hippie klasika od Johna Lennona (Imagine), po ní následoval duet Nicka Cavea a Kylie Minogue (Where the wild roses grow) a největší hit od R. E. M. (Losing my religion).
Pak jsem nabral stopaře, s nímž jsme se rozpovídali o okolních historických památkách (Za vsí Libivá lze z jednoho místa vidět Mírov, Úsov a Bouzov.), takže bylo rádio vypnuté. Ve chvíli, kdy jsem stopaře vyložil a rádio zase zapnul, začínala hrát kapela Blondie (Maria). Myslím, že jde vskutku o povedenou sérii.

Celkově si myslím, že od nového roku prošla hudební dramaturgie Radiožurnálu mírnými úpravami (možná je to ale jen subjektivní pocit). Ty nejhorší "kolovrátci" zmizeli, i když jsem možná měl jen štěstí.
Vše má ale svá negativa. Velmi dlouho jsem na Radiožurnálu neslyšel jeden z nejlepších českých šlágrů - Outsider waltz od Wabi Daňka. No řekněte, které české písni začíná refrén tak krásně jako "Máš svůj svět a ten se ti hroutí..." :-)

úterý 19. ledna 2010

Anarchie a pohrdání divákem na Nova Cinema

Nova Cinema na sebe nedávno upozornila komplikovaným rozjezdem seriálu Městečko Twin Peaks. Na poslední chvíli zvládla odvrátit katastrofu a nakonec z této aférky dokázala vytěžit i pozornost médií větší než obvykle. Na tento "odpadový" kanál se však z "velké" Novy přenesl nešvar, který na Nova Cinema vybujel do obřích rozměrů.

Nevím, jestli si ještě někdo vzpomene na samotný rozjezd TV Nova, kdy se ta snažila divákům rozvrátit zavedený rytmus a Televizní noviny rozhodně nezačínaly přesně v půl osmé večer. Na Nově naštěstí velmi brzy pochopili, že tudy cesta nevede a bez odpočítávání, které je mimochodem v dnešní digitální době zcela zbytečné a hlavně nepřesné, bychom si začátek nejsledovanějšího pořadu v zemi nedovedli představit.

Každá televize má svou neléčenou bolest. U Novy to jsou začátky pořadů, které - zejména ve večerních a nočních hodinách - mají skluz oproti tištěnému programu mnoho minut. Můj osobní rekord drží Pulp Fiction z loňského roku (17 minut). V úterý 20. ledna se na vrchol dostal snímek Zuřivost, který měl na Nova Cinema začínat ve 21:40. Místo toho začal až ve 22:06 - to je rozdíl jednoho dílu nějakého sitcomu a ještě by trocha zbyla na reklamu. Krásný příklad pohrdání divákem.

Tachecí bude uklizena stranou a uvolní místo zločincům

Když Jitka Obzinová dohodila své kamarádce Barboře Tachecí kšeft v podobě pořadu Fakta Báry Tachecí, vypadalo to na publicistický "malér roku". Obavy se velmi rychle naplnily a Fakta si nenašla své diváky. Podle portálu Digizone byla jeho sledovanost oproti hlavní zpravodajské relaci až o sto tisíc nižší.

Po pěti měsících se Fakta stěhují z výsluní času 19:15 na odkladiště s názvem odpoledne. Konkrétně jej od února nabídnou divákům po zpravodajství Minuty regionu. Navíc jej budou moci sledovat jen diváci, kterým neodpojují regionální zpravodajství - tedy těm, co sledují celoplošnou verzi (zjistil web Digizone). Myslím, že se velmi brzy dočkáme nenápadného zrušení celého toho prapodivného pořadu, o jehož úrovni nemá smysl šířeji se rozepisovat.

Kdo si myslel, že třeba Prima prodlouží klasické zprávy a nabídne divákům více než jen "svodku z četky", pletl se. Nastupují Krimi zprávy. Už sám název napovídá, že nejspíš půjde o koncentrovanou depresi ve stylu "všechno je špatně, lidstvo s takovou musí brzy vyhynout". Něco podobného už nabízí i Nova ve svých Odpoledních televizních novinách. I tam se to zločinem a zlými skutky jen hemží.

pondělí 18. ledna 2010

Sherlock Holmes se dočkal naspeedované verze


Geniální detektiv všech dob se po dlouhé odmlce vrátil na filmová plátna. Režisér Guy Ritchie, věrný svému stylu, ze Sherlocka Holmese vytvořil akčního hrdinu konce 19. století. Postava vytvořená Sirem Arthurem Conanem Doylem si už o to dlouho říkala. Herecké obsazení (Robert Downey Jr. jako Holmes a Jude Law v roli Watsona) učinilo pro mě z tohoto filmu první velké očekávaní tohoto roku.

Ze snímku jsem neodcházel zklamaný, jde o skutečně zábavnou podívanou, kterou drží ústřední dvojice a šperkuje ji vynikající hudba Hanse Zimmera. Určitě je tato verze zábavnější než příliš popisný a místy nudný anglický seriál, nebo zdlouhavý a velmi rozvláčný sovětský model. I příběh je zajímavý a snesitelný.
Přesto bych měl k filmu dvě velké výtky. Jedna se týká totální absence kokainu. Je smutné, že v současné "politicky korektní" době musí fiktivní postavy ustupovat všeobecně přijímanému statusu dobrého chování. Jenže Sherlock Holmes bez kokainu nemůže existovat. Jeho závislost tvoří nedílnou součást jeho charakteru.
Druhá výtka je - pro mne - mnohem zásadnější. Vadila mi určitá emancipace Watsonova intelektu. Většinu filmu měl divák pocit, že sleduje dvě stejně inteligentní postavy. Neobjevil se ani jeden Watsonův kouzelný údiv na bystrým mozkem jeho přítele. Tvůrci si Holmesova génia v podstatě schovali až na samotný závěr. Ten mnohé napravil i celkem jasně naznačil, že se brzy můžeme dočkat na pokračování a tentokrát by se na scéně měl objevit samotný profesor Moriarty.

pátek 15. ledna 2010

Blíží se konec legendy jménem Rádio Helax

Jednou z věcí, na níž mohla být Ostrava pyšná, bylo svébytné Rádio Helax. Nebude však dlouho trvat a tento originální počin z rozhlasového éteru zmizí nadobro. V polovině loňského roku jej totiž zakoupila společnost Media Bohemia a ta solitérům příliš nefandí.

Media Bohemia razí filosofii "rozhlasových rodin". Její čtyři hlavní famílie jsou Fajn rádia, Hitrádia, Rádia Blaník a Rockrádia. Všechny jejich stanice mají napasovanou uniformu podle toho, kam patří. Posluchač najde ve vysílání jen minimální rozdíly - stejné playlisty, stejní moderátoři (Fajn rádio) a odpojovaná bývá jen reklama a regionální zprávy.

Vzhledem k zaměření Helaxu lze očekávat, že se brzy přejmenuje na Fajn rádio Helax a bude po parádě (rozuměj po originalitě). Blaník a Rockrádio z Helaxu asi Media Bohemia nevytvoří a Hitrádio již v regionu působí (Hitrádio Orion).

A proč má tento blog takto pesimistické vyznění? Empirie. Vzpomínáte si na brněnské AZ Rádio, které svého času také mělo přídomek "kultovní"? Media Bohemia zakoupila i tuto stanici a následně z něj vytvořila bezpohlavní Hitrádio Magic Brno (stalo se tak na podzim loňského roku). Za rok spadla poslechovost této stanice na polovinu. Více není třeba dodávat.

Desetníkový masakr aneb Jak prohrát v jedné partii mariáše 51,20


Mariáš patří k mým nejoblíbenějším karetním hrám. Nepovažuji se za dobrého hráče, ale hraji rád a se zápalem. Po letech jsem v Olomouci konečně našel další dvě spřízněné duše, a tak se víceméně pravidelně scházíme v jedné hospodě. Hrajeme desetníkový mariáš a výsledky píšeme do notýsku, v němž už popisujeme dvanáctou stranu.

Včerejší rundu jsme začínali za stavu, kdy Ondřej byl v mínusu 6,40, Vítek 23 v plusu a já 16,60 pod nulou. Prvních sedm her proběhlo naprosto v normálním duchu. Ondřej výrazně stahoval, já snižoval ztrátu méně významně a Vítkovi se poslední dobou moc nedaří (vinu dává svým ztraceným kartám). Pak však přišlo něco, co jsem ještě nikdy nezažil. Následný popis bude lidem, co nehrají mariáš možná trochu nesrozumitelný, ale "pochlubit" se jednoduše musím.
Volil jsem trumfy, ze sedmi jsem vybral srdce a vzal jsem si zbývajících pět karet - samé žaludy a já věděl, že tohle nebude dobrý. "Dobrá", "dobrá," odpovědi spoluhráčů na barvu mi vzaly poslední naděje. Ani jeden nechtěl hrát "malýho" nebo "velkýho". Otočil jsem srdcového spodka a oběma se zalesklo v očích. Přesto se žádné velké nadšení u nich nekonalo, jen Ondřej nenápadně pronesl "Flek".
To, co následovalo, bylo poctivé vraždění neviňátek. Na světlo se dostaly všechny hlášky (já měl pouze jednu za 20 bodů). Naštěstí to trvalo jen krátce, pak přišla fáze sčítání. "Čtyřicet," pronesl jsem rezignovaně. "Osmdesát, devadesát, sto, sto deset, sto dvacet, sto třicet...." počítání nebralo konce a nakonec se zastavilo na 150! Jelikož šlo o tzv. "tiché kilo", počítaly se protihráčům všechny hlášky (při hlášeném lze na nich uhrát maximálně 40 bodů).
Přišla poslední a nejkrutější fáze. Upozorňuji, že se hrálo v srdcích, takže vše se násobilo dvěma. Kdybych zavolil žaludy, listy, nebo kule, byla by prohra poloviční. "Hra za dvacet, flekovaná za čtyřicet," začal Vítek a pokračoval: "Tichá sedma za dvacet, tichý kilo taky za dvacet, takže osmdesát (haléřů). Sto deset - koruna šedesát, sto dvacet - tři koruny dvacet, sto třicet - šest korun čtyřicet, sto čtyřicet - dvanáct korun osmdesát, sto padesát - dvacet pět korun šedesát haléřů. Každému." Výsledkem této nenápadné ale kruté hry bylo, že jsem v desetníkovém !!! mariáši prohrál v jedné hře 51,20 korun.
Darda to byla taková, že Ondřej i Vítek navrhovali, že uděláme tlustou čáru a začneme od nuly. Ve mně se však ozvalo "chlapské ego" (Rozhodně nešlo o to, že bych měl platit nějaké peníze. Ty jsou ve skutečnosti zanedbatelné.) a nabídku jsem odmítl. Opožděně jsem si tedy dal novoroční předsevzetí - do konce roku se dostat na nulu.

pondělí 11. ledna 2010

Strhující politický thriller? Kdepak, jen nudná a sterilní veřejnoprávní zábava

Česká televize nabídla svým divákům v neděli 10. ledna televizní film Smyčka. Ten sama v anotacích označovala jako strhující politický thriller. Z těchto tří slov platilo jen slovo "politický". Strhující film nebyl určitě a thrillerem jsou spíš Kameňáci páně Trošky, než tento snímek.

Expozice přitom nenasvědčovala tomu, že se vše rozplizne do ztracena. První čtvrthodinka skutečně slibovala "strhující" film. Při zpětném pohledu na délku filmu (110 minut!!!) však bylo jasné, že toto tempo nemůže vydržet. V následujících minutách se celá konstrukce začala sypat jako dobře vysušená strouhanka. Film neměl rytmus, nedokázal divákovi naznačit, na co se má soustředit a křížil hlavní příběhové linii s velkým množstvím zbytečností.

Scénář ke Smyčce napsal Pavel Kohout. Když jsem v neděli dopoledne poslouchal rozhovor s tímto literátem na Radiožurnálu, zarazila mě jedna věc. Pavel Kohout uvedl (nepamatuji si přesně, takže parafrázuji), že s dramaturgií vůbec nespolupracoval a o výsledné podobě se bavil přímo s režisérem Viktorem Polesným. To byla obrovská a dovolím si říct osudová chyba. Jednak ze strany pánů Kohouta a Polesného a také ze strany ČT, že tento krok připustila. Nulová práce dramaturga byla na snímku vidět téměř pořád. Pavel Kohout napsal scénář podle vlastní knihy a nejspíš si nedokázal připustit zásadní poučku - kniha je kniha a film je film. Zní to sice strašně banálně a hloupě, ale v tomto faktu je obsažena elementární pravda. Co funguje v knize, nefunguje ve filmu, a naopak.
Česká televize tedy Smyčku nezvládla po dramaturgické stránce. Dramaturgie je v současnosti nejspíš největší bolestí původní dramatické tvorby na ČT - jednoduše neexistuje a nefunguje. Můžeme si Pavla Kohouta vážit, můžeme jej - pro jeho komunistickou minulost - nenávidět, ale scénář ke Smyčce není dobrý a s tím už nic nenaděláme.

Viktor Polesný je zkušený televizní rutinér a podle toho Smyčka také vypadala. Polesný poklidně a bez invence klade jeden záběr za druhý, a když se pokusí o režijní osvěžení dopadne to tragicky. Mám na mysli otřesnou scénu na vídeňské zahrádce, kde unesou politika Fišera (postavu z filmu). Zpomalené záběry, kočka na střeše (jednou zpomalená, jednou v normální rychlosti), rádobyšmírácké záběry na "dlouhé sklo" a nervózní hudba. To vše mělo být ve výsledku velmi napínavé, avšak stalo se to jen velmi komickým.

Ruku v ruce s nejistou režií šla i kvalita hereckých výkonů. Kromě výkonu Jaromíra Hanzlíka jsem měl občas pocit, že sleduji záznam nějakého ochotnického představení. I dobrý a zkušený herec potřebuje pevnou režijní ruku. Pokud ta chybí, nemůžeme nezkušeným hercům vytýkat jejich podprůměrné výkony. Třeba jde o skutečně dobré herce, jenže to po Smyčce nedokážu posoudit.

Smyčka není dobrým filmem. Smutné na tom je skutečnost, že pro mnoho lidí znamená tento film jakési vyrovnávání se s naší minulostí. Stejně jako třeba velice odfláknutý seriál Vyprávěj. Možná jsem divný, ale nechci aby se v budoucnu naši potomci bavili nad tím, jakými bláboly jsme si srovnávaly účty s naší historií.

neděle 10. ledna 2010

Pozdní sběr vs. Noc s Andělem aneb Najděte deset rozdílů

Patřím k lidem, co uvítali konec Noci s Andělem. Jsem toho názoru, že se tento pořad vyčerpal již před několika lety. V poslední době jsem občas viděl nějaké kusy jen jako přísedící a můj názor o nudnosti se nezměnil. Když Česká televize rozhodla, že se Noc s Andělem z obrazovek vytratí, byl jsem rád. S potěšením jsem také kvitoval, že místo něj nabídne dva čtrnáctideníky.

První se na řadu dostal Hotel Insomnia. Vzhledem k tomu, že jen málo sobotních nocí trávím u obrazovky, "Hotel" jsem neviděl. Lehká choroba mě o týden později (tedy v sobotu 9. ledna) přikovala k televizi, a proto jsem po jedenácté večerní přepnul na druhý veřejnoprávní kanál, abych nepřišel o druhou novinku s názvem Pozdní sběr. Vím, že šlo o první "díl", takže nechci a nebudu hodnotit kvalitativní obsah. Jde mi spíše o formát pořadu. Ano, místo muže se na moderátorské židli objevila žena a kulisy byly světlejší. A dál? Jaké jsou další a zásadnější rozdíly mezi Nocí s Andělem a Pozdním sběrem? Hosté (z kulturní oblasti), živá kapela ve studiu a člověk obsluhující notebook připojený na internet - to vše nabízel i Pavel Anděl.

Od Pozdního sběru jsem očekával "something completely different". I přes všechny výtky musím uznat, že "Noc" svého času byla zlomovým počinem. Jako každý výjimečný pořad se i ona překonala a je na následovnících, aby se vůči svému předchůdci vymezili. Pozdní sběr zatím vypadá jako Noc s Andělem bez Anděla.

pátek 8. ledna 2010

Česká televize by neměla být určena Homeru Simpsonovi

"Státní televize? Na tu nikdo nekouká," pronesl jednou Homer Simpson na svém oblíbeném gauči, když mu jeho dcera Líza přepnula kanál. Zaměňme slovo "státní" za "veřejnoprávní" (Je to vůbec důležité?) a můžeme říct, že filosof Homer mluví čistou pravdu.

Program České televize by skutečně neměl být primárně určen lidem typu Homera Simpsona. Jim se v dostatečné míře věnují komerční stanice. Mám-li to říci divně, ČT by měla povznášet ducha a vzdělávat. Na jednu stranu tak činí. Ve čtvrtek večer začal na jejím druhém programu třídílný dokument Mluvčí Charty 77 režisérky Olgy Sommerové. Jde o velmi chvalitebný počin, který naplňuje výše napsaný pohled na veřejnoprávní televizi.

Ovšem nejdůležitější je pro Českou televizi sledovanost, a proto si všichni čeští Homerové Simpsonové přijdou v sobotu na své. Ve velmi krátkém intervalu (konec prosince a začátek ledna) se miliony diváků mohou těšit na ubohost jménem Trapasy. Jde o neskutečně hloupou a tupou televizní zábavu, na níž v dnešních dnech nemají ani komerční televize, které se v minulosti mohly "pochlubit" skutečnými skvosty (vzpomeňme alespoň Senzibilšou).

Nejsem intelektuálem a už vůbec ne s přídomkem salónní (V obou případech bych televizí musel opovrhovat.), ale zastávám názor, že Česká televize by konečně měla naprosto vyklidit pole a nechat komerční televize, ať se poperou mezi sebou. Na její první program by se víceméně měly přestěhovat pořady z ČT2. "Dvojka" by se pak třeba mohla mnohem více věnovat menšinám a regionům. Ve chvíli, kdy uslyšíme nářky Homerů Simpsonů, že se na Českou televizi nedá koukat, můžeme si být jisti, že ČT je na dobré cestě za kvalitním programem.

úterý 5. ledna 2010

Hreha, Janeček, Kasík, country v Brně - zběsilosti v srdci českých mediálních rad

Velká většina lidí neměla o fungování mediálních rad velké povědomí. Rok 2009 toho mnoho změnil. Činnost "malých" (Rada České televize, Rada Českého rozhlasu a Rada ČTK) a "velké" Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) se dostala i do hlavních zpráv masových médií.

Rada ČT se jako jediná z výše jmenovaných vyvarovala nějakých zřetelných lapsů. Znovuzvolený Jiří Janeček v čele České televize se sice nemusí líbit všem, avšak červencová volba proběhla v souladu se zákony této země.

To samé bohužel nemůžeme říct o dalších dvou "malých" radách. Nejprve Rada ČRo. Ta vedla válku s generálním ředitelem Českého rozhlasu Václavem Kasíkem. Na konci července jej na mimořádně svolaném zasedání odvolala za použití mimořádně komických argumentů (jedním z nich byla Barbora Tachecí v čele Radiožurnálu) a protiprávních postupů. Celý zpolitizovaný cirkus završila volba nového ředitele. Tím se na konci září stal Richard Medek.

Zatímco Rada ČRo předvedla krásnou ukázku arogance vůči právnímu řádu naší republiky, Rada ČTK se projevila jako skupina nekompetentních existencí. Vše začalo nevinně. Dlouholetý ředitel České tiskové kanceláře Milan Stibral v červnu oznámil, že k poslednímu září odejde do důchodu. 20. srpna Rada ČTK vybrala na uvolněný post Radima Hrehu. Až potud vše v pořádku. Potom se vše začalo zamotávat. Odborářům a zaměstnancům ČTK se nový ředitel vůbec nelíbil, Stibral oznámil, že do žádného důchodu nakonec neodejde, Rada ČTK odvolala Hrehu a potvrdila Milana Stibrala jako šéfa "Četky", Radim Hreha se však nechtěl nového postu tak lehce vzdát, takže to vypadá, že celá tato volba skončí u soudu. Vzpomenete si na krásnější příklad, kdy naprosto nenápadný orgán (o Radě ČTK do té doby slyšel opravdu málokdo) z ničeho nic obnaží svou totální neschopnost takovýmto způsobem.

Na závěr jsem si nechal jeden špek z dílny RRTV, kterého si média moc nevšímala - jeden z důvodů, proč si ho připomenout. Jde o jihomoravskou metropoli a nové country rádio, které zde od ledna 2009 vysílá. Situace je poněkud komplikovanější, a proto se pokusím vše jednoduše vysvětlit.
Na počátku všeho je nová rozhlasová frekvence 105,1 FM v Brně. Tu si zkoordinovala Intertrade Media (dceřiná firma Rádia Haná), jež zde chtěla spustit Rádio Brno, které by hrálo country a folk. Logický krok, protože stanice tohoto zaměření v Brně chyběla. To, že někdo zkoordinuje frekvenci ještě neznamená, že ji dostane. Na kmitočty vyhlašuje výběrové řízení RRTV, která rozhoduje, komu ji nakonec přidělí. O kmitočet 105,1 FM měl také zájem Radim Pařízek (majitel Rádia Čas) se svým monstrózním pokusem Rádio Dálnice.
Čas plynul a RRTV stále o 105,1 nerozhodla. V mezičase udělal Radim Pařízek překvapivý tah. Na třech dokrývačích, které od RRTV dříve dostal na šíření programu Rádia Čas, spustil 2. ledna 2009 Rádio Čas jižní Morava, které mělo od mateřského Rádia Čas odlišný program. Ano, na frekvencích 95,5 FM (Brno), 97,7 FM (Blansko) a 95,8 FM (Vyškov) začalo hrát country. Společnost Intertrade Media se samozřejmě proti tomuto kroku ohradila, RRTV jí dala za pravdu a 10. března nařídila, aby daný stav dala do pořádku.
Radim Pařízek se ale nevzdal a požádal o změnu formátu na třech výše zmiňovaných frekvencích na country a folk. Teď přichází to překvapení - RRTV na počátku dubna tuto změnu povolila. Zlegalizovala tak nezákonný postup a Brno a okolí se dočkalo country stanice.
Poté, co se lidé kolem Rádia Haná otřepali, vyrukovali na RRTV s protiúderem. Podali žádost, která by umožnila na olomouckém dokrývači Rádia Haná 100 FM pouštět odpojovaný program. RRTV jim tuto žádost schválila a v Olomouci tak vznikla rocková mutace Rádio Haná Olomoucko, která oživila středomoravský rozhlasový éter a určitě také poněkud zkomplikovala chystaný nástup Rádia Beat do tohoto města.
RRTV tak vytvořila velmi nebezpečný precedens, který může v budoucnu nadělat mnoho zlé krve.
Pro doplnění faktů dodejme, že onen kmitočet 105,1 FM nakonec získalo jihomoravské Rádio Jih. Ten třetí se tedy mohl začít smát na celé kolo.

Nechme se překvapit, čím nás mediální rady v roce 2010 oblaží. Na obzoru je regulace internetu ze strany spolku jménem Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

sobota 2. ledna 2010

Vánoční svátky? Hlavně nezapínejte Českou televizi

Česká televize o Vánocích nabízí svým divákům původní pohádku v premiéře. Už poněkolikáté v řadě jsem však trpěl měrou více než únosnou. Letošní Lásku rohatou (v režii Hynka Bočana) lze ohodnotit lépe než utrpení z roku 2008 s názvem Kouzla králů (režie: Zdeněk Zelenka), přesto šlo o skutečně smutný dárek. Hynek Bočan (Ale nejen on, za zmínku stojí i tupá hudba Jaroslava Uhlíře) bezostyšně vykrádá sám sebe, ale s mnohem menší dávkou energie a bez jakékoliv další invence. Zkráceně lze říct, že pohádka, kde zlo není potrestáno, stojí za pendrek. Komerční konkurence v tom čase dávala S čerty nejsou žerty. Propad kvality byl natolik viditelný, že to snad ani nestojí za zmínku.
Zajímavější byl film, který ČT vysílala o den později. Dům U Zlatého úsvitu (režie: Pavel Jandourek) měl na diváka dýchnout poetikou a zvláštním jazykem. Z celkového pohledu však šlo o nekonečně nudnou slátaninu, kterou před totálním propadem podržel vynikající Vladimír Javorský v hlavní roli.
Mělo však být ještě hůř. Na Štěpána vytáhla Česká televize to nejodpudivější, čím ve svém arsenálu disponuje - Trapasy. A rovnou mělo jít o jakési finále. Přiznávám se bez mučení, že tuto dávku televizní hlouposti jsem opravdu nezvládl.
V neděli jsem se marně těšil na něco zajímavého. 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem je obludností, která se může ve své mrzké kvalitě směle řadit hned vedle Trapasů. Jediné pozitivum - mělo by jít o poslední kus tohoto letitého vředu televizní tvorby.
Letošní sváteční prime time se na ČT1 vskutku nepodařil. Marně však můžeme očekávat, že se zodpovědné osoby chytnou za nos. Už 28. prosince vyrukoval tiskový odbor ČT se zprávou o vynikající sledovanosti výše zmiňovaných pořadů. Láska rohatá - 2 059 tisíc diváků; Trapasy - 1 549 tisíc diváků (oboje kategorie 15+); Dům U Zlatého úsvitu - 1 246 diváků (děti i dospělí). V době vydání této tiskové zprávy, sledovanost 3 plus 1 nebyla známa a ani se mi nepodařilo ji vypátrat. Ze zkušenosti však odhaduji, že 2 miliony to budou. Nikdy vám nikdo v ČT neřekne, že sledovanost je jediným kritériem, všichni mluví hlavně o kvalitě. Je to lež, jde jen o sledovanost, kvalita původní dramatické tvorby zmizela z Kavčích hor již před několika léty.