sobota 27. února 2010

Jedna politická poznámka

Nejsem zastáncem Jiřího Paroubka. Řadím se k lidem, co na jeho arogantní a populistické vystupování mají alergickou reakci. Jsem toho názoru, že pan P. u nás totálně zničil demokratickou levici a postavil mladé (v drtivé většině "revolučně" levicového zaměření) před veliký problém, protože na ně působí osoba J. P. jako velká smrdutá hrouda něčeho, z čeho se jim dělá šoufl. Tento, nebo velice podobný názor, zastávají snad všichni v mém okolí.

Mnoho z nich však nevidí realitu takovou, jaká je. Nastal čas, abychom se připravili, že za tři roky bude Jiří Paroubek viset nad katedrou ve všech třídách po celé republice. Vždy, když tento svůj názor přednesu mezi svými přáteli nebo kamarády, dostane se mi konstantní odpovědi typu: "Jsi normální, vždyť ho všichni nesnáší." To je sice hezké, že Paroubka nikdo nemá rád, ale hlavu státu volí parlament a tolikrát deklarovaná přímá volba je stále jen populistickou chimérou.

Paroubek se stane prezidentem v následujícím případě: Letošní volby vyhraje ČSSD (velmi pravděpodobné a je jedno, kdo půjde s nimi do koalice) - Mirek Topolánek podá kvůli prohraným volbám demisi (slíbil to v loňském roce) - ODS se dostane do prudkých sporů kvůli pozici předsedy strany (Bémovci vs. Topolánkovci) - v roce 2013 se prezidentský post stane předmětem zákulisních obchodů - Jiří Paroubek se z RaJe dostane až na Pražský hrad. Připadá vám tato předpověď jako sci-fi? Mě bohužel nikoliv.

Nejhorší je, že nevidím cestu, jak tomu zabránit. V současné politice neexistuje osobnost (Ano, Paroubek je osobnost. Neřeším, zda kladná či záporná.) s takovými politickými ambicemi. Je to smutné, ale je to zkrátka tak.

pondělí 15. února 2010

Češi jsou národem televizních tupců


Možná jsou národem televizních tupců také Slováci, Němci, Američané, nebo Francouzi. Nevím, nemám televizní kulturu těchto národů prostudovanou. Avšak o Češích to můžu tvrdit s čistým svědomím.

Jak jinak si mám vysvětlit tak vysokou sledovanost kvalitativně!!! jednoho z nejhorších pořadů v historii České televize? Je pravda, že v této hluché době nabízí komerční stanice veřejnoprávní (Může s klidem říkat i státní, protože u nás rozdíl neexistuje.) trafice s názvem 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem jen velmi slabou konkurenci.
Existence tohoto pořadu je velkou záhadou. Nikdo kompetentní z České televize mi nebyl schopen říct, kdo tuto věc tlačí k realizaci. Vždy jsem byl odkázán na tajuplný "pokyn shůry". Pan Donutil si to tedy dokázal velmi pěkně zařídit. Všichni, co tomu alespoň trochu rozumí, obracejí oči v sloup, ale prostý divák se baví, protože má na obrazovce svého oblíbeného baviče.

V neděli jsem opět zkusil, zda to třeba nezvládnu, ale vydržel jsem cca deset minut. Už úvodní slovo samotného Mistra mě nadzvedlo z gauče. "Vítám vás u dalšího tři plus jedna," pronesl pan D. s povznesenou arogancí v hlase. Znovu jsem prohledal všemožnou literaturu (rozuměj TV programy tištěné i na internetu), abych se ujistil, že se pořad jmenuje trochu jinak. Copak má právo někdo jiný na své 3 plus 1? Nikdo takhle veliký tu přece není, tak co se obtěžovat s celým názvem.

Nyní k té vysoké sledovanosti. ČT neváhala a okamžitě se pochlubila počtem 1 831 tisíc diváků, což je skutečně hodnotné číslo. Opět se tak dere na povrch polemika o relevantnosti sledovanosti při hodnocení pořadů ČT. Čísla jsou samozřejmě lákavá, protože jsou snadno měřitelná. Ale jsou cestou do pekel. ČT navíc pouští ven jen některá (pro ně lichotivá) čísla. Jedinou cestou, jak tento syndrom odstranit, je úplná dostupnost sledovanosti všech pořadů, co ČT vysílá. Pak by zmizelo ona exkluzivita a radost, že ČT něco pustila ven. Údaje by zevšedněly a možná by se široká veřejnost zaměřila i na kvalitu.


pondělí 8. února 2010

Zasaženi bleskem - promarněná šance na silné komorní drama

Televizní film Zasaženi bleskem měl vynikající startovací pozici. Jeho premiéra byla týden po otřesném zážitku jménem Šejk a další neděli poběží děsivý příklad trafiky pro kamaráda s názvem 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem.

Režisér Jaroslav Brabec je navíc jediným současným televizním režisérem, který má svůj rozeznatelný styl. Tím se liší od zástupu více či méně komických postav, jimž na Kavčích horách říkají režiséři.
Brabcův seriál Hraběnky jsem sice odmítl jako onanistický experiment, kdy forma rozmašírovala obsah na tisíc malých kousíčků, ale jeho poslední film Aljona už působil mnohem vyváženěji. Po Zasaženi bleskem můžu říct, že si Jaroslav Brabec vypracoval lehce rozpoznatelný rukopis a jeho režie "má podpis". Stále jsou jeho počiny nevyrovnané, přesto je jeho režie přínosem původní dramatické tvorbě.

Mnohem horší to je se scénářem k Zasaženi bleskem. Hana Cielová nedokázala ze zajímavého námětu vytvořit dílo, které by nebylo předvídatelné (léčitel/podvodník, nakonec skutečně léčitel, atp.) a plné klišé (viz. předchozí závorka).
Pod dramaturgickou taktovkou (byla-li nějaká) Bedřicha Ludvíka vznikl lehce stravitelný, předžvýkaný a bezzubý scénář, který nudil a nezaujal. Na stránkách České televize je Ludvík vyjadřuje, že scénář „je nadstandardní, několikavrstevný příběh – podobenství, který vám nabídne nejen „prvoplánový příběh“, ale i prostor k úvahám o složitosti a křehkosti a nevyzpytatelnosti vzniku a účinku lidské víry či zamyšlení o mnohovýznamnosti slova „zázrak“.“ Mám pocit, že jsem sledoval zcela jiný film.

Na závěr ještě krátce k režisérovi. Jaroslav Brabec trpí na špatné scénáře, které Česká televize v současnosti produkuje ve velkém. Na vině je redakční systém, který začíná být čím dál tím hlasitěji kritizován (např. článek Jana Šterna v sobotní MF DNES). Návrat k produkčnímu systému by vrátil do ČT tolik potřebnou konkurenci. Pak se může mnohem jednodušeji stát, že Brabec konečně najde autora, který mu bude psát scénáře pro jeho styl.


Silný zážitek televizního maniaka

Dnešní televizní doba by se dala popsat jako velká bitva o technologické novinky. Na člověka "útočí" různé plazmové a LCD televizory. Nejnověji se objevují přístroje s technologií 3D. O víkendu mi bylo umožněno "plout proti proudu času".

Sledování nominačního večera na Českého lva a hlavně následné Přepadení v Pacifiku dostalo další rozměr. Doufám, že digitalizace tyto skvosty nepohřbí a šikovní kutilové přijdou na způsob, jak zdigitalizovat například i tento Blaupunkt.

pondělí 1. února 2010

Česká televize brutálně znásilnila své diváky

Leden a únor bývají v televizích velmi slabé. Dokonce si myslím, že tato "okurková sezóna" je horší než známá letní. Diváci jsou už na reprízy v letních měsících zvyklí. Televize se navíc naučily toto slabé období vycpané reprízami a filmy nižší úrovně pojímat jednotně a tvářit se, že jde o dramaturgický záměr, např. Léto s Vinnetouem, atp. První měsíce nového roku ale žádné takové znamení poklesu atraktivity programu nemají a televize se suverénně tváří, že do diváků cpou to nejlepší, co mají. Z toho důvodu každá premiéra v tomto období poněkud ční.

V neděli 31. ledna běžel na ČT1 od 20:00 Šejk. Ten čněl úplně jinak. Původní dramatickou tvorbu České televize sleduji již dlouho, vytrvale a vždy s nadějí, že se objeví klenot. To, co předvedla Česká televize, když divákům předložila Šejka, jsem ještě nezažil. Velmi dlouho jsem uvažoval, jak opsat své pocity a vyhnout se vulgaritám. 68 minut na mne z obrazovky tryskaly zvratky (Opravdu nevím, jak jinak to nazvat.), za něž by se nemusel stydět ani zasloužilý alkoholik nacpaný antabusem. Šejk se jednoduše ani nedá recenzovat. Proti němu je i film Jak ukrást Dagmaru snímkem, který by mohl bojovat o Zlatou palmu.

Už během Šejka jsem zcela serózně uvažoval o podání trestního oznámení. Bohužel si nejsem vědomý paragrafu, který v českém právní řádu Šejk porušil. Snad jen ten o ochraně mravního vývoje mládeže. Rozhodně by však za tento dryják měly v České televizi padat hlavy zodpovědných spojené s finanční náhradou nákladů spojených s výrobou.

Nevím, jestli Česká televize zkouší, co divák vydrží, ale u Šejka to asi skutečně přehnali. Kdyby vše fungovalo, jak má, pozvala by si Rada České televize šéfdramaturga i programovou ředitelku na kobereček a požadovala zdůvodnění. Myslím, že by se mohla převzít terminologie z EU a "grilování" by mohlo probíhat i pravidelně. Pesimistická varianta - po každé neděli, optimistická varianta - po šesti měsících.

P.S.: Záměrně se v textu vyhýbám slovu film, protože vážně pochybuji, že Šejk si toto označení zaslouží.