neděle 25. dubna 2010

Není bigbít jako bigbít aneb Česká televize objevila způsob jak spolehlivě nasrat máničky

Po delší době jsem si v neděli večer našel čas na premiérový film České televize. A opět jsem neposlech svůj vnitřní hlas, který varovně křičel "Nedělej to, nemáš to zapotřebí!" Nedal jsem si říct a Klub osamělých srdcí jsem naladil. Česká televize opět v celé své kráse ukázala, jak je na tom špatně s původní dramatickou tvorbou.

V Klubu osamělých srdcí bylo špatné snad vše. Od detailů jako byly hrozné paruky herců, nové a štíhlé lahváče se dostaneme k neautentické hudbě, pitomým dialogům, mizerným hereckým výkonům a nudné režii.

Kdybych byl nějaký paranoidní typ, řekl bych, že se socialistická státní televize mstí bývalým máničkám a dělá z nich šašky.

Je mi velmi líto, že tvorba České televize mi čím dál tím více stojí za méně hodnotících slov. Mizérie je hrozivá a světlo na konci tunelu nikde není. Režiséři televizních filmů, s nimiž jsem byl naprosto spokojený, jsou již bohužel po smrti. Tato generace televizních režisérů stojí za prd

2 komentáře:

  1. Zdar. U těch lahváčů si nejsem jistej. Bych řek, že ty byly dobře. Myslím, že před těma "nízkýma" byly ty dnešní náboje. Ale nevím to jistě.
    Paruky ovšem byly slušný. raduz

    OdpovědětVymazat
  2. Aha. to je možný. Já taky dost tápal, v jaký době se to vlastně odehrává. Nejdřív jsem myslel, že to budou osmdesátky, ale na konci jsem pochopil, že těsně po okupaci....

    OdpovědětVymazat