Režisér Jaroslav Brabec je navíc jediným současným televizním režisérem, který má svůj rozeznatelný styl. Tím se liší od zástupu více či méně komických postav, jimž na Kavčích horách říkají režiséři.
Brabcův seriál Hraběnky jsem sice odmítl jako onanistický experiment, kdy forma rozmašírovala obsah na tisíc malých kousíčků, ale jeho poslední film Aljona už působil mnohem vyváženěji. Po Zasaženi bleskem můžu říct, že si Jaroslav Brabec vypracoval lehce rozpoznatelný rukopis a jeho režie "má podpis". Stále jsou jeho počiny nevyrovnané, přesto je jeho režie přínosem původní dramatické tvorbě.
Mnohem horší to je se scénářem k Zasaženi bleskem. Hana Cielová nedokázala ze zajímavého námětu vytvořit dílo, které by nebylo předvídatelné (léčitel/podvodník, nakonec skutečně léčitel, atp.) a plné klišé (viz. předchozí závorka).
Pod dramaturgickou taktovkou (byla-li nějaká) Bedřicha Ludvíka vznikl lehce stravitelný, předžvýkaný a bezzubý scénář, který nudil a nezaujal. Na stránkách České televize je Ludvík vyjadřuje, že scénář „je nadstandardní, několikavrstevný příběh – podobenství, který vám nabídne nejen „prvoplánový příběh“, ale i prostor k úvahám o složitosti a křehkosti a nevyzpytatelnosti vzniku a účinku lidské víry či zamyšlení o mnohovýznamnosti slova „zázrak“.“ Mám pocit, že jsem sledoval zcela jiný film.
Na závěr ještě krátce k režisérovi. Jaroslav Brabec trpí na špatné scénáře, které Česká televize v současnosti produkuje ve velkém. Na vině je redakční systém, který začíná být čím dál tím hlasitěji kritizován (např. článek Jana Šterna v sobotní MF DNES). Návrat k produkčnímu systému by vrátil do ČT tolik potřebnou konkurenci. Pak se může mnohem jednodušeji stát, že Brabec konečně najde autora, který mu bude psát scénáře pro jeho styl.
Žádné komentáře:
Okomentovat