Po delší době jsem se dostal k nedělní premiéře na ČT1. Tentokrát šlo o film režisérky Sedláčkové Rytmus v patách. Nechci se zde příliš soustředit na mrzkou kvalitu tohoto díla - umělohmotné dialogy, fádní režie bez jediného nápadu a příšerné herecké výkony (Ještě mi někdo bude tvrdit, že hvězdička Vojtěch Dyk je dobrý herec.) - to všechno dalo dohromady nudné a jalové dílo. V dnešní době jej lze bohužel označit za standard původní dramatické tvorby České televize.
Tentokrát mi jde o jinou věc obecnějšího charakteru. Jedním z kouzel televizní tvorby je i její aktuálnost. Natočit televizní film je mnohem rychlejší, než vyrobit "klasický" film pro kina. Televizní dramata by tedy měla odrážet současné dění ve společnosti. Nemám nic proti tomu, aby se točila historická díla, ale už mě otravuje stále sledovat jakési vyrovnávání se s minulostí, které končí maximálně osmašedesátým. (Seriál Vyprávěj pro jeho otřesnou kvalitu nepovažuji za počin hodný pozornosti.)Televize zhusta točí filmy o socialistickém režimu, ale toto období bych už přenechal historikům.
Naprosto postrádám díla o devadesátých letech minulého století i o prvním desetiletí nového milénia. A zrovna tyto filmy by mohly krásně tnout do živého. Když se však nad tím člověk zamyslí, napadne ho, že zrovna ožehavé otázky nedávné minulosti by mnoha lidem byly nepříjemné. Jenže "nezávislá" Česká televize je pod naprostým dozorem politiků a bez jejich svolení neudělá vůbec nic.
Nebylo by krásné sledovat televizní film o gripenech? A vůbec nevadí, že podle práva není jasné, zda bylo něco spácháno...
Pokud Ti šéf řekne, že máš uvařit polévku a dá Ti tato kritéria:
OdpovědětVymazat1) Co možná nejnižší cena,
2) zaměstnání šéfových kámošů,
3) zdravotní nezávadnost,
je jasné, že výsledek nebude k žrádlu.