pondělí 11. ledna 2010

Strhující politický thriller? Kdepak, jen nudná a sterilní veřejnoprávní zábava

Česká televize nabídla svým divákům v neděli 10. ledna televizní film Smyčka. Ten sama v anotacích označovala jako strhující politický thriller. Z těchto tří slov platilo jen slovo "politický". Strhující film nebyl určitě a thrillerem jsou spíš Kameňáci páně Trošky, než tento snímek.

Expozice přitom nenasvědčovala tomu, že se vše rozplizne do ztracena. První čtvrthodinka skutečně slibovala "strhující" film. Při zpětném pohledu na délku filmu (110 minut!!!) však bylo jasné, že toto tempo nemůže vydržet. V následujících minutách se celá konstrukce začala sypat jako dobře vysušená strouhanka. Film neměl rytmus, nedokázal divákovi naznačit, na co se má soustředit a křížil hlavní příběhové linii s velkým množstvím zbytečností.

Scénář ke Smyčce napsal Pavel Kohout. Když jsem v neděli dopoledne poslouchal rozhovor s tímto literátem na Radiožurnálu, zarazila mě jedna věc. Pavel Kohout uvedl (nepamatuji si přesně, takže parafrázuji), že s dramaturgií vůbec nespolupracoval a o výsledné podobě se bavil přímo s režisérem Viktorem Polesným. To byla obrovská a dovolím si říct osudová chyba. Jednak ze strany pánů Kohouta a Polesného a také ze strany ČT, že tento krok připustila. Nulová práce dramaturga byla na snímku vidět téměř pořád. Pavel Kohout napsal scénář podle vlastní knihy a nejspíš si nedokázal připustit zásadní poučku - kniha je kniha a film je film. Zní to sice strašně banálně a hloupě, ale v tomto faktu je obsažena elementární pravda. Co funguje v knize, nefunguje ve filmu, a naopak.
Česká televize tedy Smyčku nezvládla po dramaturgické stránce. Dramaturgie je v současnosti nejspíš největší bolestí původní dramatické tvorby na ČT - jednoduše neexistuje a nefunguje. Můžeme si Pavla Kohouta vážit, můžeme jej - pro jeho komunistickou minulost - nenávidět, ale scénář ke Smyčce není dobrý a s tím už nic nenaděláme.

Viktor Polesný je zkušený televizní rutinér a podle toho Smyčka také vypadala. Polesný poklidně a bez invence klade jeden záběr za druhý, a když se pokusí o režijní osvěžení dopadne to tragicky. Mám na mysli otřesnou scénu na vídeňské zahrádce, kde unesou politika Fišera (postavu z filmu). Zpomalené záběry, kočka na střeše (jednou zpomalená, jednou v normální rychlosti), rádobyšmírácké záběry na "dlouhé sklo" a nervózní hudba. To vše mělo být ve výsledku velmi napínavé, avšak stalo se to jen velmi komickým.

Ruku v ruce s nejistou režií šla i kvalita hereckých výkonů. Kromě výkonu Jaromíra Hanzlíka jsem měl občas pocit, že sleduji záznam nějakého ochotnického představení. I dobrý a zkušený herec potřebuje pevnou režijní ruku. Pokud ta chybí, nemůžeme nezkušeným hercům vytýkat jejich podprůměrné výkony. Třeba jde o skutečně dobré herce, jenže to po Smyčce nedokážu posoudit.

Smyčka není dobrým filmem. Smutné na tom je skutečnost, že pro mnoho lidí znamená tento film jakési vyrovnávání se s naší minulostí. Stejně jako třeba velice odfláknutý seriál Vyprávěj. Možná jsem divný, ale nechci aby se v budoucnu naši potomci bavili nad tím, jakými bláboly jsme si srovnávaly účty s naší historií.

Žádné komentáře:

Okomentovat