Mariáš patří k mým nejoblíbenějším karetním hrám. Nepovažuji se za dobrého hráče, ale hraji rád a se zápalem. Po letech jsem v Olomouci konečně našel další dvě spřízněné duše, a tak se víceméně pravidelně scházíme v jedné hospodě. Hrajeme desetníkový mariáš a výsledky píšeme do notýsku, v němž už popisujeme dvanáctou stranu.
Včerejší rundu jsme začínali za stavu, kdy Ondřej byl v mínusu 6,40, Vítek 23 v plusu a já 16,60 pod nulou. Prvních sedm her proběhlo naprosto v normálním duchu. Ondřej výrazně stahoval, já snižoval ztrátu méně významně a Vítkovi se poslední dobou moc nedaří (vinu dává svým ztraceným kartám). Pak však přišlo něco, co jsem ještě nikdy nezažil. Následný popis bude lidem, co nehrají mariáš možná trochu nesrozumitelný, ale "pochlubit" se jednoduše musím.
Volil jsem trumfy, ze sedmi jsem vybral srdce a vzal jsem si zbývajících pět karet - samé žaludy a já věděl, že tohle nebude dobrý. "Dobrá", "dobrá," odpovědi spoluhráčů na barvu mi vzaly poslední naděje. Ani jeden nechtěl hrát "malýho" nebo "velkýho". Otočil jsem srdcového spodka a oběma se zalesklo v očích. Přesto se žádné velké nadšení u nich nekonalo, jen Ondřej nenápadně pronesl "Flek".
To, co následovalo, bylo poctivé vraždění neviňátek. Na světlo se dostaly všechny hlášky (já měl pouze jednu za 20 bodů). Naštěstí to trvalo jen krátce, pak přišla fáze sčítání. "Čtyřicet," pronesl jsem rezignovaně. "Osmdesát, devadesát, sto, sto deset, sto dvacet, sto třicet...." počítání nebralo konce a nakonec se zastavilo na 150! Jelikož šlo o tzv. "tiché kilo", počítaly se protihráčům všechny hlášky (při hlášeném lze na nich uhrát maximálně 40 bodů).
Přišla poslední a nejkrutější fáze. Upozorňuji, že se hrálo v srdcích, takže vše se násobilo dvěma. Kdybych zavolil žaludy, listy, nebo kule, byla by prohra poloviční. "Hra za dvacet, flekovaná za čtyřicet," začal Vítek a pokračoval: "Tichá sedma za dvacet, tichý kilo taky za dvacet, takže osmdesát (haléřů). Sto deset - koruna šedesát, sto dvacet - tři koruny dvacet, sto třicet - šest korun čtyřicet, sto čtyřicet - dvanáct korun osmdesát, sto padesát - dvacet pět korun šedesát haléřů. Každému." Výsledkem této nenápadné ale kruté hry bylo, že jsem v desetníkovém !!! mariáši prohrál v jedné hře 51,20 korun.
Darda to byla taková, že Ondřej i Vítek navrhovali, že uděláme tlustou čáru a začneme od nuly. Ve mně se však ozvalo "chlapské ego" (Rozhodně nešlo o to, že bych měl platit nějaké peníze. Ty jsou ve skutečnosti zanedbatelné.) a nabídku jsem odmítl. Opožděně jsem si tedy dal novoroční předsevzetí - do konce roku se dostat na nulu.
Žádné komentáře:
Okomentovat